Podle Lenky Murinové z pořádající společnosti AHRA výsledky prvního ročníku ukáží, zda tuto neobvyklou možnost nenabídnou všem školám v regionu.
O čem projekt Game4Industry vlastně je?
Principem je založit minipodniky ve školách, které by byly jako pracovní agentury. Patnáct dětí vytvoří minifirmu, rozdělí si posty, jdou do podniku, vše o vybraných profesích nafilmují a udělají propagaci.
Proč jste s projektem přišli?
Osmáci, deváťáci nejsou rozhodnuti, kam jít, zda na školu technického směru, nebo, když se dobře učí, na gymnázium. My jim chceme rozhodování ulehčit tím, že jim ukážeme jednotlivé obory v praxi. Poznávají, jak to vypadá ve výrobě, jak v kancelářích, kdo co dělá, přiřadí si k dosud nekonkrétním názvům profesí jasnou představu, co jaká znamená, co dělá soustružník, co konstruktér a podobně.
Je zájem i na straně firem?
Vše vyplynulo z potřeb zaměstnavatelů, se kterými spolupracujeme, zajistit si do budoucna zaměstnance s odpovídajícím vzděláním. Známe jejich nářek nad kvalitou a způsobilostí absolventů škol středních i vysokých a nad nedostatkem technicky vzdělaných lidí. A není to jen o okamžitém zájmu, ale i možnosti oslovit technicky vzdělané lidi také v budoucnu.
Lenka Murinová z firmy AHRA.
Jak dlouho už projekt funguje?
Začali jsme v září loňského roku, kdy jsme oslovili firmy, v listopadu jsme se obrátili na školy a jejich zájem nás mile překvapil, všechny oslovené to ihned zaujalo.
Kolika škol se projekt týká?
Jde o pilotní projekt, který chceme v dalších letech rozvíjet, proto jsme zatím oslovili školy v těch místech, kde s podniky spolupracujeme. Konkrétně jde o Tatru v Kopřivnici, bohumínský Bonatrans a Mobis v Nošovicích.
Na koho je projekt zaměřen?
Na všechny žáky. V rámci akce mohou zjistit, jak vypadá práce vedoucích pracovníků, THP i v dělnických profesích.
Ale takových projektů už tady bylo více. Nejde o nic nového. Nebo ano?
Náš projekt se liší tím, že dětem nechceme nic říkat. Vše si řeknou samy. Svou řečí. V každé škole vznikají týmy, které my pouze vedeme. Hrajeme s nimi hru „jsme si rovni, ukažte se“. Jde o patnáctičlenné týmy fungující jako samostatné firmy. Personální agentury. Děti jdou do firmy, kde si zmapují čtyři klíčové vybrané profese, jdou do firem třikrát, čtyřikrát, zjišťují, jak dané profese fungují. S každým pracovníkem udělají rozhovor, o daných profesích natočí videoklip.
Ty natáčí děti samy?
Ano. Dnešní generace se už s kamerami v rukou snad rodí, v každé třídě je pravidelně hned několik žáků, kteří umí s videem pracovat, sestříhat jej, jde v podstatě o profesionální záležitosti. Jde o klipy, které si děti dělají samy, jsou natočeny jejich řečí, lépe jim rozumí.
A to má děti přesvědčit ke studiu technických předmětů?
Důležité je, aby jim projekt ukázal cestu. Ať už jim řekne, že tohle ano, tohle se jim líbí, nebo jim řekne, že tohle teda ne. I to je pomoc při volbě povolání. Dáváme jim informace pro jejich rozhodnutí.
Co to stojí školy?
Pouze čas. Finančně vše zaštitují zainteresované firmy, platí autobusy, kterými děti jezdí na exkurze, i další náklady.
Projekt je váš výmysl, nebo jste odněkud opisovali?
Myslím, že v této formě to jinde není. Aby o všem referovali spolužáci spolužákům, neříkali jim vše dospělí, to asi jinde není. Často je vidět, že když dětem něco vykládá dospělý, nechává je to chladnými. Od spolužáků ty informace berou jinak. Je to pro ně věrohodnější.
Čili na konci projektu se před své spolužáky postaví žák, generální ředitel žákovské firmy, který přednese referát?
Generální ředitel vše koordinuje. Řídí firmu navenek. Vede porady a podobně. Pak je tam třeba personalista, který se stará o to, jaká práce by komu vyhovovala, a další funkce. Děti své spolužáky na ty posty volí samy, znají se, ví, kdo co zvládne. Nezvolily by si třeba na pozici obchodního ředitele spolužáka, který by byl introvert, zvolí si tam toho, o kom ví, že se umí prosadit.
Dokážou se dnešní děti prosazovat?
Ano. Dokážou. Je jich hodně šikovných. Víme o takových, které si už samy i vydělávají. Víme třeba o chlapci, který chová nějakých čtyřicet slepic, prodává vajíčka a z těch, co neprodá, vyrábí sušené nudle. Těch už vyrobil nějakých 200 kg. A to chodí do osmé třídy. Je jasné, že talent a nadání má, je dobré, když se podaří podobné vlohy najít i u jeho dalších vrstevníků.
A co z projektu budou děti, kromě videoprezentace, ve výsledku mít?
Nejšikovnější dostanou dokument, jakoby pracovní smlouvu, že je třeba v roce 2023, až splní požadované vzdělání, na danou pozici do firmy přijmou. Ale musí splnit to, co firma požaduje.
Chcete, aby se projekt rozšířil na další školy?
Rozhodně ano. Jednali jsme s krajem, zájem je. Tento ročník je pilotní, zkoušíme, co se bude dětem líbit, co ne. Po vyhodnocení jej chceme spolu s krajem nabídnout všem základním školám v regionu.
