To vše díky mladému nadšenci Marku Horynovi, který má organizování koncertů jako svého koníčka.
Local Mandala čeká zajímavá nabídka koncertů zahraničních umělců. Můžeš napsat, kdo a kdy má přijet a co přiveze?
Máš pravdu, máme na jaře nabito. Asi ten vůbec největší koncert nás čeká hned 16. února, kdy do Kopřivnice přijede po šesti letech floridský raper Astronautalis, který teď kočuje po Evropě v rámci svého tour k poslední desce Cut the Body Loose. Na Moravě budou jen dva koncerty a ten v Brně je už dlouho beznadějně vyprodaný, takže věřím, že bude dým. Je super pozorovat, kam se za těch pár let dostal. Z prostor pro 50 lidí teď běžně vyprodává kluby a sály pro několik stovek lidí. Frajer! Jinak zpátky k tomu, na co ses ptal, 26. února přijede indiepopová Aby Wolf, 27. března šamani Timber Rattle a třeba ještě 13. dubna legendární postava postpunkové scény Thalia Zedek se svojí kapelou. A samozřejmě to není všechno, chystá se toho víc...
Pro některé je to jedna z mála zastávek v Česku. Jak se ti daří hledat a zvát do Kopřivnice zahraniční hudebníky? Co je k tomu třeba, aby tady mohl někdo takový hrát?
Za těch víc než deset let, co organizuju různé koncerty, besedy, čtení a akce, si člověk kolem sebe vytvoří poměrně široký okruh lidí, se kterými pak různě spolupracuje. Hodně toho je založeno na tom, že se s těmi lidmi osobně znáš, že se potkáváte, a taky na tom, že člověk, který bookuje turné, ti důvěřuje a ví, že se o kapelu dobře postaráš a že uděláš všechno pro to, aby se u tebe měli dobře a všechno dobře dopadlo. Je fajn, že do Kopřivnice může přijet Astronautalis, který hraje třeba během turné ve všech hlavních městech Evropy. A co potřebuješ? Hlavně nadšení a chuť něco dělat. Všude kolem tebe je svobodný prostor, do kterého může každý vstoupit a uplatnit v něm nové myšlenky a svou kreativitu.
Kopřivnice je malé město. Stačí zájem publika na takové koncerty? Kolik lidí chodí? Kolik a na co přišlo nejvíce?
Kopřivnice je sice malé město, ale nějakým záhadným způsobem se v něm koncentruje spousta lidí, kteří jsou aktivní a snaží se něco dělat. Funguje tady skvělý label Piper Records, který mapuje nejenom místní scénu, v minulosti se točila spousta zajímavých a zásadních věcí okolo klubu Nora, který udělal z Kopřivnice takový moravskoslezský Seattle. Publikum, které do něj chodilo, pomalu stárne, ale našla se nová generace vlčáků, kterou doplňují nadšenci z Nového Jičína, Frýdku, Ostravy, Frenštátu nebo Valmezu. Jinak chodí od dvaceti do sta lidí. Nejvíce jich přišlo předloni na slovenskou Katarzii. Seděl jsem na vstupu s cedulkou vyprodáno a připadal si jak Vláďa Menšík po silvestrovské noci...
Zaplatí se vůbec koncerty při malé kapacitě klubu?
Bookuju koncerty tak, abychom nešli zbytečně do velkého rizika. Přijde mi lepší udělat víc menších koncertů než jeden velký, ale po těch letech už jakž takž dokážu odhadnout, kolik lidí by mohlo přijít. Většina z nich vyjde naštěstí na nulu. Někdy samozřejmě provaříme, někdy se zase vybere něco navíc. Hlavní je ale to, že děláme, co nás baví. Máme i malou dotaci a podporu od města, čehož si moc vážíme.
Je rozdíl, když přijede hrát zahraniční, nebo domácí hudebník? V přístupu, v profesionalitě, v lidskosti...?
Pro mě moc ne. Kromě toho, že překládám fóry do angličtiny a občas si nemůžu vzpomenout na nějaké slovíčko. Z lidského hlediska se nic nemění. Většina kapel a umělců ze zahraničí si naopak možná víc váží toho, že jim uděláme koncert, navaříme něco dobrého na večeři a postaráme se o to, aby se dobře vyspali a mohli pokračovat na turné dál. V lidech, kteří přijdou na koncert, ale můžeš vycítit takové zvláštní očekávání. Poznáš to, když to visí ve vzduchu. Baví mě pak pozorovat ostatní, jak je kapela během koncertu vtahuje do svého světa a dělá si s nimi, co chce. Ze zahraničních věcí se to naposledy dost dobře podařilo londýnským Buriers. Z těch českých pak jednoznačně Acute Dose, což je momentálně nejlepší kapela, která teď v Česku hraje.
Jak se jim vlastně koncertování v malém klubu v malém městě líbí?
Přijde mi, že je většina kapel nadšená. V Mandale je to, jako kdyby sis pozval kapelu do obýváku. Stojíš metr od mikrofonu, kapela hraje před tebou, sleduješ detaily a všímáš si věcí, které bys normálně neměl šanci postřehnout. Žádné vysoké pódium, žádné bariéry. Jen koberec, lampičky, pokojíček. Kapely se cítí asi stejně jako ty, když jdeš každou neděli k babičce na návštěvu. A město je baví. Hlavně tatrovácké muzeum. Celestial Shore z New Yorku třeba utratili všechny peníze za samolepky, kšiltovky a nášivky v muzeu. Volali mi pak do práce, jestli bych jim nepůjčil tři stovky na benzin do Brna...
Co tebe osobně nejvíce potěšilo z koncertů, které jsi organizoval?
Nejvíc asi ta spokojenost na všech stranách. Poznáš, když všechno maká. Zvuk je super, koncert se povede, kapela je spokojená a lidé taky. Prodá se hromada desek a zábava se pomalu, ale jistě přesune na bar, kde se řeší koncert, ale třeba i to, že šéf přišel o řidičák. Neznámí hosté a umělci splynou a stanou se součástí místa. Myslím, že se tomu říká genius loci...
Máš nějaký promotérský sen? Koho bys rád pozval?
Jasně, že mám. Tisíce snů. Třeba Živé Kvety z Bratislavy. Anebo Pavla Bobka, kdyby ještě žil. Dal bych mu do backstage několik lahví červeného vína, které měl tak strašně rád, a zpíval bych s ním během koncertu všechny texty až do bezvědomí...
