Generální ředitel ostravské huti ArcelorMittal Tapas Rajderkar.

Generální ředitel ostravské huti ArcelorMittal Tapas Rajderkar. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

České firmy jsou oproti zahraničí znevýhodněny, říká šéf ostravské huti

  • 24
V cyklu rozhovorů s představiteli nejdůležitějších firem v moravskoslezském regionu přinášíme názory Tapase Rajderkara, generálního ředitele společnosti ArcelorMittal Ostrava.

Čtvrtým rokem, od začátku roku 2011, působí v Ostravě na pozici generálního ředitele společnosti ArcelorMittal Ostrava téměř dvaapadesátiletý Tapas Rajderkar. Právě za jeho působení investovala firma do ekologizace provozů největší částky.

Firmy v Moravskoslezském kraji a v sousedním Polsku mají různé podmínky, vy jste museli investovat do ekologie, Poláci zatím ne. Teď jim končí výjimka, myslíte, že budou muset investovat nyní?
Myslím, že na to dojde, protože jsou členy Unie. České firmy jsou proti zahraničním firmám znevýhodněny. Máme tady nejtvrdší limity, v době krize jsme museli investovat miliardy do ekologizace. A v Polsku v té době investovali do výroby. Takže z krize vyšli lépe připraveni, silnější.

Tapas Rajderkar

Generální ředitel ostravské huti ArcelorMittal Tapas Rajderkar.

S výrobou kovů je jednapadesátiletý rodák z Indie spojen prakticky po celou svou profesní kariéru.

Po ukončení studií v roce 1989 začal Tapas Rajderkar pracovat ve společnosti zabývající se výrobou hliníku, ve firmě ArcelorMittal působí od roku 2002

Postupně prošel posty v Rumunsku, Nizozemí a v Lucembursku, kde sídlí centrála firmy. Generálním ředitelem ArcelorMittal Ostrava je od roku 2011.

Připravil vás fakt, že jste museli investovat do ekologie, a ne do technologií, o nějaké příležitosti?
My se musíme a chceme řídit zákony, ale pokud bychom mohli, tak bychom v době krize raději investovali do technologií, které by nám přinesly větší konkurenceschopnost, a teprve pak bychom investovali do ekologických zařízení. Je třeba, aby vláda sledovala to, co se děje na trhu a rychleji reagovala na situaci.

Jak vidíte budoucnost ostravského Mittalu? OKD má plány do roku 2024, jaké máte plány vy?
Podnikat v tomto regionu není zas tak jednoduché, ale to nesouvisí se situací v dalších firmách. Když jsme zjistili, že má OKD problémy, tak jsme se začali ohlížet po dalších dodavatelích mimo region. Naše budoucnost bude záviset na tom, jak budeme konkurenceschopní, jaké podmínky pro výrobu budeme mít. Nejen v porovnání s EU, ale také s ostatními zeměmi. Zdejší region má výhodu v technicky vzdělaných lidech, určitě tady máme budoucnost.

Myslíte si, že by se Evropa měla bránit dovozům ze zemí, které tolik neinvestovaly do ekologie? Například nějakým systémem dovozních cel?
Ano. To je jedna z možností, o které ocelářství u Evropské komise bojuje. Protože jestliže se z tohoto důvodu stáváme méně konkurenceschopnější, měla by se cla zavést, aby se situace srovnala.

Neodporovalo by to ale dohodám o volném pohybu zboží?
Možná ano, v tom je právě ten problém, ale Evropská komise by měla jít touto cestou, aby evropský průmysl ochránila, aby mohl být konkurenceschopný.

A jak vidíte svou budoucnost v ostravském Mittalu?
Jsme společnost působící po celém světě. Takže nemohu říct, jestli tady zůstanu dlouho, nebo se někam přesunu, ale kdybych si mohl vybrat, stěhovat bych se z České republiky nechtěl.

Žije se vám tady dobře?
Moc dobře. Mám to tady strašně rád. A ze všech generálních ředitelů od privatizace jsem tady nejdéle...

Jak dlouho vám trvalo, než jste se do Ostravy dostal?
Veškerá studia jsem absolvoval v Indii. V roce 1989 jsem začal pracovat v Indii v jedné nadnárodní společnosti zabývající se výrobou hliníku. V roce 2002 jsem začal pracovat pro současnou společnost ArcelorMittal. Nejprve v Rumunsku, pak v Holandsku, Lucembursku a nyní jsem v České republice. Do Ostravy jsem poprvé přijel v roce 2004, ředitelem jsem se tady stal v roce 2011.

Mohl jste si vybírat, nebo vám prostě řekli „jdeš do Ostravy“?
Člověk má vždy možnost volby. Ale když jsem dostal nabídku jít do Ostravy, dal jsem jí přednost před dalšími.

Jak velký je rozdíl v životě firmy v Indii, Rumunsku, nebo České republice?
V Indii panuje zcela jiná firemní kultura i styl práce. Lucembursko není zase tak průmyslový stát, tam panuje spíše kultura centrály, v České republice jsou vysoce inovativní lidé s velkým nasazením a oddaností firmě. To je podobné jako v Indii, kde jsou lidé taky velice pracovití.

Jak se podle vás bude do budoucna vyvíjet spolupráce mezi Indií a Českou republikou?
Nemám konkrétní informace, ale obchodní spolupráce mezi Českou republikou a Indií funguje už přes sto let, hlavně ve strojírenství. Velké jméno tam má strojírenská Škoda, automobilka Tatra, indičtí investoři vyhledávají české podniky. Zvláště ve strojírenství by mohla Indie nabídku České republiky využít. V následující dekádě by měla Indie růst nejvíce z celého světa.

Hutní komplex ArcelorMittal v Ostravě.

Jezdíte do Indie ještě jako domů, nebo jste už světoobčan?
Indie je stále můj domov. Mám tam rodiče, bratry. Jednou za rok jezdím na dovolenou do Indie. Není to moc odpočinková dovolená, musím se setkat se všemi členy rodiny, s kamarády. A Indie je velká země, takže musím hodně cestovat.

Stýská se vám po Indii?
Určitě mi chybí indické jídlo. Ale mám tolik práce, že na stýskání nemám moc času. Návštěva jednou za rok mi vždy dodá hodně energie. Ale manželce se stýská podstatně více, proto cestu do Indie v podstatě řešíme každé tři měsíce.

Jak to máte s vařením? Musíte si vozit nějaké speciální koření?
Ano. Sehnat tady některé druhy koření je hodně těžké, zvláště čerstvé přísady. Ale manželka vždy zajistí, abychom při cestě zpátky měli kufry plné koření.

Je tady vůbec nějaká indická restaurace, kde by se dalo zajít? Tedy ne podle názvu, ale podle toho, jak vaří.
Není. V Ostravě a okolí ne. Pokud byste chtěli autentickou indickou kuchyni, museli byste do Prahy, kde už pár dobrých indických restaurací je, nebo do Vídně.

Vaříte doma vy, nebo žena?
Doma vaří žena, stejně jako je tomu tradičně i v Indii. Ale v poslední době se to mění, už vaří i muži. Například mí dva bratři jsou výborní kuchaři, vždy o víkendech vaří. Já moc dobrý kuchař nejsem, takže s tímto své manželce moc nepomohu.