Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když budou všichni studenty politologie, průmysl zhyne, říká Jan Světlík

  18:55aktualizováno  18:55
V cyklu rozhovorů MF DNES s představiteli nejdůležitějších firem v moravskoslezském regionu přinášíme názory Jana Světlíka, generálního ředitele společnosti Vítkovice.

Generální ředitel společnosti Vítkovice Jan Světlík. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Jedním z nejsilnějších zastánců podpory technického vzdělávání v regionu je generální ředitel strojírenských Vítkovic Jan Světlík. Změny by se měly týkat jak středních, tak základních škol.

Jste optimista, či pesimista, co se týče budoucnosti průmyslu v Evropě?
Němci vyvezli do Číny veškeré technologie, Čína má dnes vše. Číňané vymysleli geniální systém. Nakoupili podnikům stroje za státní peníze, podniky nemají odpisy, neplatí úroky. Tímto dostaly tamní firmy obrovské injekce. A teď bude bitva o to, kam se to vše posune. Ale vždy na té mašině někdo bude muset být, někdo bude muset výrobek upnout, naprogramovat. I když ty podniky budou vlastnit Číňané nebo Arabové a Evropa se v tom moc asi neprosadí.

Jan Světlík

Majitel holdingu Vítkovice Machinery Group Jan Světlík.

Absolvent Vysoké školy báňské nastoupil do Vítkovic – podniku, který dnes z velké části vlastní – v roce 1982. O dvanáct let později se stal ředitelem závodu Lahvárna, který v roce 1999 i koupil.

Předsedou představenstva a generálním ředitelem Vítkovic je Jan Světlík od roku 2003. V posledních letech stojí mimo jiné i za přeměnou Dolní oblasti Vítkovic, je znám také jako mecenáš umění.

Takže se zeptám jinak. Má vůbec nějakou budoucnost samotná Evropa?
Já sázím na to, že průmysl není jen o strojích, ale o lidech. A vyhraje ten, kdo bude mít kvalifikované lidi.

Ale ty bude mít Čína také. A je tady i Indie.
Je otázka, jak kvalitní budou mít školství. Když vezmu příklad s naší moderní kovárnou – v Indii vybudovali podobnou a neumí na ní pracovat. Ta historická zkušenost je obrovsky důležitá. My ji máme. A tím, že likvidujeme průmysl, se o ni můžeme připravit. Ano, některé segmenty je třeba uzavřít, ale jinde můžeme hrát prim. Klíčová záležitost konkurenceschopnosti jsou lidé a je důležité vědět, jak je motivovat, aby šli studovat technické obory. Když budou všichni Češi studenty politologie, zahyne průmysl do dvaceti let.

Co se proti tomu dá dělat?
Bylo by vhodné začlenit science centra do systému vzdělávání. Děti by měly mít právo na nejlepší vzdělání. Část výuky by mohla probíhat i mimo školy.

To mluvíte o středních školách?
To mluvím i o základních školách. Proč by se nemohla výtvarná výchova dělat v galeriích? Jednou za měsíc. To by děti pochopily z výtvarného umění mnohem více. Proč by nemohly děti jednou za čas navštívit při výuce matematiky science centrum, kde by se tomu předmětu učily trochu jinak a daleko více by jim to dalo. Proč neučit dějepis v muzeích? To dítě by si tam zapamatovalo stokrát víc než při výkladu ve třídě.

To by ale znamenalo přesuny z místa na místo a z toho, alespoň co vím, mívají učitelé celkem hrůzu.
To by bylo pár autobusů denně. Musely by se na to najít peníze, propojit je s výukou. Ale na druhou stranu, kdyby ta muzea dostávala peníze za to, že učí naše děti, tak by jim to pomohlo finančně. A měla by prostředky na vlastní vylepšování. A výsledkem by byla podstatně vyšší přidaná hodnota ve vzdělávání. A máme co dohánět. Třeba v oné Číně je dnes 650 science center. My jich tady máme pět nebo šest a stát se na ně dívá způsobem „co s tím budeme dělat?“.

Na kolik škol by se ale takto dostalo? Muzea nemají prostory pro výuku, nemají třídy.
Tady by podle mne problém nebyl. Bylo by to jen o tom, dát učitelům peníze na dopravu, na vstupné. To by stačilo.

Situaci ve školství poměrně dobře znám. Obávám se, že na takovýto systém výuky by přistoupil jeden dva učitelé z deseti.
I učitelé by měli svou práci dělat dobře. A také by se mohlo ušetřit. Proč vybavovat každý přírodopisný kabinet vycpanými ptáky, když je děti krásně uvidí – a v mnohem větším počtu – například ve Slezském muzeu v Opavě? A k tomu uvidí sbírku geologie, motýlů, ryb, za jediný den dostanou mnohem více informací.

Ale to je podle mne spíše hudba daleké budoucnosti.
Proč? My už nyní bojujeme o to, aby pro začátek alespoň ostravské školy na tyto věci peníze dostaly. Ale z celospolečenského hlediska je špatně, kdyby to měly dělat jen ostravské školy, mělo by jít o vzdělávací systém v rámci celé republiky, aby měli stejnou šanci i žáci z menších škol.

A není třeba u matematiky jedno, jestli se jí děti naučí ve své třídě, nebo pojedou do science centra?
Není. Tam by se totiž učily bez svých učitelů. Ti by mohli mít v té době svůj program, při němž by se sami zdokonalovali. Bylo by to úplně jiné.

Jsou na to ale ty instituce, například muzea, připraveny?
Vše souvisí se vším. Ony rigidní instituce, jako jsou například muzea, musíme zmodernizovat. Tak jako tak. Vytvořit v nich školicí centra, aby měly prostor nejen pro sbírky. Proč by v obrovském muzeu nemohly být někde tři čtyři třídy. Města sponzorují stadiony, proč by tam nemohla proběhnout hodina tělocviku? Na skutečné atletické dráze.

Miloše Zemana provedl provozem Lahvárny majitel Vítkovic Jan Světlík. (1. října 1013)
DOKUD SE CHODÍ NA BANÍČEK, JEŠTĚ SE NEUMŘELO. Ligový zápas Baníku Ostrava proti Mladé Boleslavi navštívil i písničkář Jaromír Nohavica (vlevo) a generální ředitel Vítkovice Holding Jan Světlík.
Ředitelka festivalu Zlata Holušová a šéf Vítkovic Jan Světlík - Colours of Ostrava 2012, den první

Jan Světlík s prezidentem Milošem Zemanem, písničkářem a básníkem Jaromírem Nohavicou a ředitelkou festivalu Colours of Ostrava Zlatou Holušovou.

Ale jít kvůli jedné hodině přes půl města, nebo dokonce jet do jiného, to by byla velká ztráta času.
Nebyla. Musí se změnit celý vzdělávací systém. Jeden den v týdnu by měla tato konkrétní třída externí vyučování. Jednou pojedou na stadion, podruhé se budou učit v muzeu, třetí týden zamíří do science centra. Proč by to nemohlo fungovat?

Funguje to už někde takovým způsobem?
Samozřejmě. Například v Portugalsku už takto vyučují, mají nastavený čtrnáctidenní cyklus, včetně ubytování, za tu dobu toho proberou daleko více a kvalitněji, než kdyby děti seděly ve třídě. Samozřejmě to u nás nemůžeme zavést hned, nemusí být ani onen čtrnáctidenní cyklus, můžeme si najít jiný model, protože na takový způsob výuky nemáme vybudovanou infrastrukturu, chybí například hotely. Ale jednodenní cesty by určitě mohly fungovat.

Dělali jste si průzkum, kolik učitelů například v tom Slezském muzeu bylo?
Dělali jsme průzkum v rámci ForTechu (projekt na podporu technického vzdělávání – pozn. red.), kdy jsme pozvali výchovné poradce, abychom jim ukázali, co může průmysl dětem nabídnout. Ze zhruba 126 oslovených jich přijelo šest. Tak jsem udělal trochu kravál a příště jich přišlo 122. Většinou šlo o holky, které nikdy neprošly žádnou fabrikou, nevěděly nic o průmyslu, a proto pak radily, aby žáci šli raději studovat marketing a management. Tedy nezaměstnatelné obory. Musíme tedy naučit i učitele, aby věděli, co mohou žákům nabídnout.

Co by se mělo změnit na středních školách?
Když maminka slyší slovo hutník operátor, tak se zděsí a dá syna na elektrotechnika, protože to zní daleko lépe. Přitom tato pracovní pozice je dnes vlastně ajťák, sedící v klimatizované místnosti, a elektrotechnik musí jít do té špíny, rozmontovat tu skříňku. I proto třeba navrhujeme změnu názvu oboru na manažer metalurgických procesů. I taková maličkost může pomoci.

Takže zvládnout základní marketing.
Ano, ale tady poněkud válčíme s ministerstvem školství, které vytvořilo stěnu, že to nejde přejmenovat. Další věc je dostatek praxe. Například německé firmy si stěžují, že absolventi mají málo praxe. Snažíme se to změnit. Nebo například nechápu, že státní škola – technická – nemá dílny. A neposílá své studenty na praxi. Za co tedy dostává peníze? Tvrdit, že absolvent oboru marketing najde v osmnácti práci, je hodně odvážné. To by měla být nadstavba nad obchodem. Nebo na vysoké škole. A tady je zase prostor pro ony výchovné poradce, aby uměli děti správně nasměrovat.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.