Leoš Milata, majitel stejnojmenné firmy působící v Kozlovicích na Frýdecko-Místecku, začal podnikat vlastně z nouze. „Abych uživil děti,“ říká. Postupně se propracoval mezi největší hráče mezi firmami zabývajícími se stabilizací zemin.
Stabilizace zemin není příliš známý název, co to vlastně znamená?
Je to stavební postup, při němž se do hlíny přidává například vápno a to urychluje stavební práce. Vápno na sebe váže vodu, díky tomu se může na podobně upravené půdě dříve stavět, nemusí se používat tolik kamení na podsypání a podobně. A může se stavět hned, nemusí se čekat, až hlína vyschne.
Jak jste se vůbec dostal k podnikání?
Donutila mě doba. Musel jsem nějak uživit děti. Pracoval jsem dlouhá léta v jedné frýdlantské firmě, po revoluci tam ale došlo ke změnám, kvůli kterým jsem najednou měl namísto sedmé platové třídy třídu třetí. Byly v tom i nějaké osobní emoce, msta a podobně. Nebyl jsem v tom tehdy sám. A s tím nešlo rodinu uživit. Tak jsem chodil na noční do Ferrumu a přes den do lesa. Kácet, přibližovat dřevo, sázet stromky. Víceméně jsem pracoval osmnáct hodin denně.
Paradoxně pomohly velké povodně
Takže jste začal s podnikáním v lese?
Můj první živnostenský list byl takový pochybný. Na to, co jsem dělal, neexistovaly kolonky, a tak jsem byl „samostatně hospodařící rolník“. Zhruba do roku 1998 jsem pracoval v lese, pak se tam rozmohly krádeže, najednou nešlo zjistit, komu daný les patří, všude byl chaos. Abych se chránil, začal jsem dělat rekultivace ploch, výřezy dřevin. Hodně mi „pomohly“ povodně v roce 1997, kdy se musely upravit obrovské poničené plochy, naplavené pařezy, kmeny. A já si tehdy sehnal frézu na drcení klestu a pařezů, v podstatě to vypadalo podobně, jako když přejedete pole mulčovacím strojem. Ale tahle byla první svého druhu v republice, uměla zpracovávat i pařezy a podobně.
A tomu se věnujete dodnes?
V podstatě ano, i když nabízíme i další věci, například umíme upravovat silnice tak, že ji jednou přejede naše fréza a už je silnice čistá.
Vy si vyrábíte stroje sami?
Ano. Dohnala nás k tomu nutnost. Když jsme si koupili první frézu, která stála 1,7 milionu a vydržela pracovat 300 hodin, byl jsem zralý na sebevraždu. Odešly nože, odpadly domky, tak jsem ji před barákem na dvoře prakticky celou obrousil a vyvinul jsem si vlastní uchycení nožů. A to vydrželo šest tisíc hodin. Pak jsem si začal vyvíjet vlastní stroje, které například umí zpracovat dvoumetrový pařez za tři minuty. Dnes umíme zplanýrovat hektar lesa takovým způsobem, že tam můžete za čtyřiadvacet hodin sázet brambory.
Jak se na vás dívala konkurence?
Když jsme začínali, byli jsme jediní, kdo používal pro zemní práce traktory. Za ně jsme připojovali zemní frézy. A všichni mým zaměstnancům nadávali do zemědělců. Dnes mají všechny velké stavební firmy ty traktory taky.
Další raději kupují levnější stroje
Vedle zemních prací pracujete i na údržbě silnic. I tam využíváte své stroje?
Ano. Například náš poslední výrobek umí vyčistit silnici takovým způsobem, že stačí jediné projetí, za ní projede klasický pluh a silnice je čistá, černá. Díky tomu výrazně ušetříte při zimní údržbě.
Jaký je o takový stroj zájem?
ŘSD zájem mělo, dnes čistíme například silnici na Bílou, což představuje náročné horské prostředí. Chtěli jsme jej nabídnout i krajské správě silnic, ale tam, nevím proč, zatím nereagovali.
Daří se vám vaše zařízení i prodávat?
My je neprodáváme, ta výroba je tak drahá, že si to každý rozmyslí a dá přednost konkurenčním výrobkům. Byť ty nemají takovou výdrž a odolnost, celková cena je prostě jinde. Takže vyrábíme stroje hlavně pro naše využití.
To nikoho nezajímá větší výdrž vašich strojů?
Ne. To nejde ovlivnit, je to v lidech. I já jsem se kolikrát nechal napálit a koupil jsem nějakou levnější věc, tomu se nedá zabránit.
Kde své stroje vyvíjíte? Máte vlastní vývojové středisko?
Sám už to dělat nemohu, nestíhám. Dnes jsem v pozici jakéhosi rozehrávače. Vymýšlím, jak by co mohlo fungovat, to konzultuji s kolegou v Německu, který mi hodně pomohl v začátcích a prakticky mi pomohl získat první frézu, a pak samozřejmě využívám konstruktéry, kteří umí malovat v Autocadu. Ti vše finalizují. Dnes jsme například ve stavu, že nás jedna firma odřízla od dodávek aplikátorů na sypání vápna pro stabilizace, abychom v tom nemohli podnikat. Tak jsme si vyvinuli vlastní. Nejsou sice levnější, ale fungují. Máme tam svoje vylepšení.
Za práci na Karolině firma nedostala zaplaceno
Jak silní jste byli na trhu?
Byly roky, kdy jsme dělali přes padesát procent prací, které se tady dělaly. Byli jsme největším odběratelem vápenek. O zbytek se dělily velké firmy jako Skanska, Eurovia, Strabag a další.
Jaké je v současnosti podnikatelské prostředí? Zlepšuje se?
Je to jak kde. Například jsme stabilizovali zeminu na ostravské Karolině. A dodnes jsme nedostali zaplaceno. Některé firmy prostě fungují tak, že pod sebe podstrčí bílého koně coby subdodavatele, tomu jakože zaplatí a peníze zmizí. A tomu, kdo tu práci skutečně udělal, se nezaplatí. Ale to byly „drobné“. Jen 2,5 milionu.
Jak se vám hledají noví zaměstnanci?
Je to problém. Lidem se moc pracovat nechce. Na úřadu práce dostanou peníze zadarmo, tak proč by ráno vstávali do práce. Navíc my si musíme lidi vychovat sami, trvá několik měsíců, než se naučí pracovat třeba s povrchovou frézou.
