Může odmítnutí ručitelského závazku OKD za dluh společnosti NWR v insolvenčním řízení skončit arbitráží?
Může i nemusí. Rozhodující bude, jak české soudy pravomocně rozhodnou ve sporu věřitele s insolvenčním správcem a OKD o určení pohledávek, kterým odpovídá výše zmíněný závazek. Pokud předchozí popření pohledávek uznají za důvodné, možnost arbitráže z důvodu ochrany investice vyloučit nelze, když investicí může být samozřejmě i peněžitá pohledávka.
O co by se mohl věřitel v arbitráži opřít?
Hovoří se například o arbitráži vedené na základě Smlouvy o energetické chartě. Arbitráže na základě dvoustranných smluv o ochraně investic jsou pak v těchto případech standard. Každopádně věřitel bude muset s ohledem na aktuální situaci, kdy si bude o zahájení arbitráže rozhodovat, zvažovat, zda je tato věc vůči státu opravdu arbitrovatelná.
Co to znamená?
Jde velmi zjednodušeně o to, zda uvažovaný spor věcně spadá do předmětu smlouvy o ochraně investice a zda tato smlouva váže Českou republiku a stát, z níž věřitel pochází. A hlavně, zda to byl opravdu stát, kdo investici rozhodnutím českých soudů neochránil, či zda naopak nejde o spor, který by se měl řešit na soukromoprávní úrovni.
Jaký by byl výsledek takové arbitráže?
To je samozřejmě velmi těžké v této chvíli předvídat. Záleželo by na konkrétních argumentech věřitele i důkazech, které by je podporovaly, a také na síle právní obrany státu. Stejně jako v klasickém soudním řízení, ani v arbitráži nelze říci dopředu, jak dopadne.
Co bude rozhodovat?
Rozhoduje to, co se v řízení podaří prokázat, což ne vždy musí v úplnosti odpovídat skutečnosti. Zde se navíc zřejmě bavíme o vzdálenější budoucnosti, pokud tedy vůbec k nějaké arbitráži dojde. V mezidobí se situace může ještě hodně změnit. Klíčové by samozřejmě ale bylo již zmíněné rozhodování českých soudů ve sporu o určení důvodnosti popřených pohledávek a jeho bližší odůvodnění. A to ve smyslu, velmi obecně řečeno, zda bylo z hlediska plnění závazku státu k ochraně investice řádné, nediskriminační a spravedlivé.
Může pro případné vítězství věřitele v arbitráži hrát i fakt, že OKD několik let závazek uznávalo, ale až v insolvenčním řízení závazek popřelo?Pokud by soudy nakonec pohledávky věřitele neuznaly jako právně důvodné a tento by zahájil se státem arbitráž o ochranu své investice, tak si lze reálně představit, že to bude jedním z důležitých argumentů věřitele. Na druhé straně v právu platí, že uznání závazku zakládá jen vyvratitelnou domněnku, že závazek v době uznání trval.
Co z toho vyplývá?
Že nejde o dogma, které by již nebylo možné zvrátit. Sám fakt, že o závazku bylo například účtováno v účetních závěrkách OKD, tak ještě nemusí být stěžejní. Důvody toho ostatně mohly být zcela různé.
Co by tedy v daném směru rozhodovalo?
Jistě by se v případné arbitráži řešilo, zda ten ručitelský závazek OKD (ať již se bavíme o ručení za splacení dluhopisů emitovaných NWR či za dluhy související s úvěrem poskytnutým NWR) právně opravdu existoval, a pokud jej OKD původně uznávalo, z jakého důvodu české soudy jemu odpovídající pohledávku věřitele nakonec neuznaly po právu.
Bude tedy fakt, že OKD závazek nejprve uznávalo a následně ne, tím podstatným?
To hlavní bude v této zkoumané souvislosti právně objektivní stav věci, nikoli samotné chování OKD, které si navíc v průběhu času začalo odporovat, a stalo se tak z tohoto pohledu ne zcela důvěryhodným. Právo ovšem není černobílé. Při výkladu právního jednání OKD tak skutečnost, jak se společnost OKD původně chovala a dávala najevo, jaký obsah a význam svému právnímu jednání přikládá, jistou úlohu sehrát může. Problém je však v tom, že přístup OKD k závazku se po zjištění jeho úpadku zcela diametrálně změnil. Tento obrat a jeho důvody by se tak musely pečlivě posoudit.
Proč se vůbec tolik hovoří o hrozbě arbitráže?
To je primárně dotaz na ty, kteří o arbitráži a její hrozbě hovoří. Téma arbitráže, zvláště pak vůči státu, je ale samozřejmě vždy mediálně zajímavé téma, a to i s ohledem na částky, které jsou jejím předmětem a které často dosahují řádů miliard korun. Je obecně známou skutečností, že stát několik takových arbitráží i vede.
Jde o zajímavé spory?
Právně jde vždy o velmi zajímavé spory. Pro investory pak tyto arbitráže často představují jediný nástroj, jak se vůbec domoci ochrany svých investic v České republice, a to s relativně malým nákladovým rizikem oproti žalované částce. Mediální hrozba arbitráží je pak jejich častým prostředkem nátlaku na stát, který používají za účelem zvýšení šance na to, že stát se s nimi finančně vypořádá bez podání žaloby.
Lze státu přičítat například i kroky insolvenčního správce nebo věřitelského výboru?
To si nemyslím. Česká právní úprava a rozhodovací praxe je totiž v tomto směru vcelku jasná. Pokud jde o činnost insolvenčního správce a věřitelského výboru, stát za škodu způsobenou tím, že tito případně porušili své povinnosti, neodpovídá. Insolvenční správce ani věřitelský výbor nejsou orgánem státu, a nesou proto vlastní majetkovou odpovědnost za škodu, kterou by způsobili porušením povinností, které jim ukládá zákon nebo které jim uložil soud. Stát by v souvislosti s činností insolvenčního správce potencionálně mohl nést jenom právní odpovědnost za nesprávný úřední postup, a to při výkonu dohledu nad touto činností.