V Ostravském kulturním měsíčníku a poté jeho magazínu Cicero vyšlo 24 stran pokračování Výpravy ze Sixie v tehdy unikátním barevném provedení. Seriál přitom nebyl nikdy oficiálně dokončen, protože už tehdy se Saudek dostával do konfliktu s komunistickým režimem.
Miloš Polášek
|
Dnes může být ostravská kapitola v jeho umělecké dráze takovou menší Muriel, o kterou se dnes vedou bouřlivé právní spory, když ji nedávno zabavila policie. Ostravskou Sixii, alespoň její část, můžete v současnosti vidět na velké výstavě v Muzeu umění Olomouc, kam byl Miloš Polášek pozván, aby tyto unikátní klenoty zapůjčil.
Pane Polášku, jak to tehdy bylo se vznikem Výpravy ze Sixie, která už dnes patří ke komiksovým legendám.
Našel jsem všech 48 stran původního scénáře Sixie, takže to mám v čerstvé paměti. Psal jsem jej Saudkovi jako filmový scénář, v klasické formě vlevo obraz – vpravo text. Nebylo to snadné, stálo mě to přes rok práce, řadu podkladů jsem obtížně hledal. Sci-fi bylo v kurzu. V módě byl Däniken a Ludvík Souček, s nímž jsem se seznámil v roce 1967 při zakládání Svazu fotografů. I s ním jsem námět rozebíral.
Sixie začíná přibližně 12 tisíc let před naším letopočtem, kdy se pro planetu leccos rozhodovalo, a měla mít tu fantazii dráždící možnost, že by se to mohlo stát. Chtěl jsem, aby příběh měl vtip, ale nebylo to naivní a proti známým vědeckým poznatkům. Seriál měl pokračovat po známých historických klíčových momentech, které ta vyspělá civilizace vždy nějak popostrčí.
Proč jste se rozhodl jako kulturní redaktor oslovit právě Káju Saudka, který se na počátku 70. let dostával do nelibosti režimu?
Vytipoval jsem si jej proto, že Saudek ve své době začal kreslit ve stylu, jímž fotografická moderna začínala využívat superširokoúhlé objektivy, které předtím nebyly. Velký detail, dynamická perspektiva. Tak do té doby nikdo nekreslil.
Když Fischer kreslil Rychlé šípy, tak to byla polocelková, celková kresba a detail se objevil jen minimálně. Bylo to jako Jiráskovo či Zeyerovo vyprávění v porovnání s akční literaturou dneška. Akčnost, střih, spád, dynamika, to mě u Saudka fascinovalo. Proto jsem se za ním rozhodl zajet a vznikla Sixie.
Nakolik se lišila vaše představa scénáristy od samotného výsledku v podání mistra Saudka?
Představoval jsem si, že některé věci, zejména technické záležitosti nebo historické vykopávky, budou více korespondovat s realitou, ale on zvolil přílišný futurismus. Když už to bylo hotové, nešlo některé části překreslit. Pochopitelně mě ovlivnil Kubrickův film Vesmírná odysea 2001.
Když se podíváte na Sixii, dá se to identifikovat a Saudka jsem k tomu takto vedl. Chtěl jsem, ať se na ten film zajde aspoň třikrát podívat. Vesmírná loď v Sixii je sice Saudkem zpotvořená, ale pořád to trochu ta Kubrickova filmová loď je.
Kolik těch dílů Sixie nakonec vyšlo, seriál přece nebyl ukončen.
Vyšlo dvanáct stránek na obálkách Ostravského kulturního zpravodaje a pak v létě 1972 všech dosud nakreslených čtyřiadvacet stránek najednou ve druhém a posledním čísle půlročního magazínu Cicero. Bohužel pak byla spolupráce s Kájou Saudkem – a nejen s ním – přerušena.
Proč k tomu došlo?
Seriály byly místními soudruhy jako nekulturní zakázány. Nešlo jen o Saudka. Z mého dalšího seriálu Tři mušketýři, který nakreslil také výborný kreslíř Antonín Šplíchal, vyšly jen úvodní dvě strany a pak už komiksům definitivně odzvonilo. Jak jsem ale dodatečně zjistil, Saudek na Sixii ještě dále pracoval a některé díly přece jen nakreslil.
Kreslené seriály vydávané v Ostravě ovšem nezačaly Saudkem. S jistou nadsázkou se dá říci, že v dobách tvrdého komunismu se Ostrava na okamžik stala učiněnou komiksovou oázou.
Publikování komiksů byl výsledek snahy o zvýšení atraktivnosti našeho měsíčníku, protože lidí zajímajících se o kulturní dění je jaksi trvalý nedostatek. A nejen v Ostravě. Proto jsme zavedli i praxi vydávání románů na pokračování, které si pak čtenáři mohli nechat dodatečně svázat.
Unikátní komiks |
Podařilo se mi třeba domluvit se s Vladimírem Páralem na publikování nového románu Profesionální žena, který vyšel prvně u nás. Byla to sžíravá satira na šťastné socialistické zítřky psaná formou románu pro služky.
V roce 1971 to ještě šlo, o rok později už ne a byl jsem rád, že jsme to mohli dokončit. Dokonce jsem musel román krátit – i pár stránek pak dopsat pro návaznost děje. To byly zlomové okamžiky, a navíc pro mne redaktorský start.
Setkal jste se s legendárním Foglarem, který do Ostravy přijel uzavřít smlouvu na znovuvydání komiksů o Rychlých šípech. Jak se tehdy řešila pozice mezi kreslířem a autorem scénáře?
Jednání bylo na Černé louce v Podniku služeb a mládeže Puls, kam byla naše redakce tehdy začleněna. Foglar vystupoval jako výhradní autor a na mě moc dobrý dojem neudělal. Prý si spoluautorská práva od kreslíře dr. Fischera už před lety odkoupil. Dobré vztahy ale dělají jen rovnocenné podmínky, a proto jsem se pak rozhodl uzavřít se Saudkem smlouvu na stejném podílu na autorských právech i všech výnosech.
Určitě víte o případu originálů Muriel a andělé, které nedávno zabavila policie na popud rodiny Káji Saudka s tím, že mu byly odcizeny. Měly být vydraženy na aukci s vyvolávací cenou šest milionů korun. Co si o tom případu myslíte?
Tehdy se s autorskými předlohami k tisku zacházelo velmi volně. Já sám jsem nikdy v životě žádnou fotografii po otištění z žádné redakce zpátky nedostal. Saudkovy kresby formátu A2 chodily poštou. Po reprodukci v tiskárně jsem je vyzvedl a Saudek mi je pak z vděčnosti věnoval. Byl rád, že jsem mu zadal práci, v Praze se mu pracovní příležitosti hroutily, a tak velice rád spolupracoval s Ostravou a byl mi za to hodně vděčný. Dodnes mi ale zbylo jen osm stran. Měl jsem je až do roku 2009 vystaveny ve svém ateliéru na Masarykově náměstí.
Visely přibité na zdi, kdokoli přišel, viděl trvalou Saudkovu výstavu. Je to na těch originálech poznat, postupně na ně sedal prach. Teď jsou vystaveny v Olomouci na velké výstavě. Ty ostatní jsem Saudkovi poslal zpět, když se snažil vyjednat publikování seriálu v Polsku.
Už mi je nevrátil a nevím, kam se poděly. Časem skončila i naše komunikace. Rozhodně ale považuji na nemorální, aby na jakékoli tvůrčí práci vydělávali jen různí překupníci a na autorech parazitovali. Jsem zvědav, jak tato kauza dopadne, když je Kája Saudek bohužel stále v kómatu a nemůže k tomu podat vysvětlení.
Máte s komiksem Výprava ze Sixie, která rovněž neúplná vyšla v katalogu olomoucké galerie Mona Lisa, ještě nějaké další plány? Například na vydání celého, dosud nepublikovaného seriálu?
Toto nelegální a z mého pohledu pirátské olomoucké vydání, o kterém jsem se dozvěděl až před nedávnem, řeší v současnosti můj právník. Jistě se tu naskýtá možnost zadat dokreslení zbývajících stran seriálu jinému kreslíři. Jistě by se našel i takový, který by styl a charakter Saudkovy kresby dodržel. Moc se mi však takové řešení nelíbí – přece jen by to narušilo Saudkovu unikátnost.
Pracuji proto v současnosti na přípravě nového vydaní tohoto komiksu, kde by byly jako faksimile reprodukovány i strany původního scénáře, vždy vedle všech Saudkových kreseb, které se zachovaly. U stran, které nenakreslil, by tu byl aspoň původní scénář, aby čtenář neztratil souvislost. Pokud vše dobře dopadne, vyšla by Sixie i s osobními vzpomínkami a mými původními a rovněž dosud nepublikovanými Saudkovými fotografiemi z roku 1971 ještě letos v synově vydavatelství En Face.
