Ačkoliv Dolní oblast Vítkovice přitahuje statisíce lidí, tak stále zbývá velká část areálu, která dále chátrá.

Ačkoliv Dolní oblast Vítkovice přitahuje statisíce lidí, tak stále zbývá velká část areálu, která dále chátrá. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Sláva i rez. V Dolních Vítkovicích chátrají zbylé pece, co je zachrání?

  • 5
Zatímco opravená Vysoká pec číslo 1 je „hvězdou“ Dolních Vítkovic, její větší sestry číslo 4 a 6 jsou na tom zle. Ač jde také o chráněné památky, jsou ohrazené plotem a rezaví. Lidé k nim nesmí, aby nepřišli k úrazu.

Bývalý hutní závod Vítkovických železáren i sousední Důl Hlubina v Ostravě se proměnily v chráněné ocelové město, kam míří statisíce lidí ročně za zábavou i poučením. Pomohly tomu smělé vize a miliarda korun z evropských dotací. Ani ta ale nestačila na vyřešení všech problémů. A další peníze chybí.

Vedle opravených nebo nových atrakcí, jako je Velký svět techniky, zůstávají v národní kulturní památce i chráněné industriální objekty, které na opravy teprve čekají. Zatím bez užitku chátrají. Jsou obehnané ploty, aby se k nim nedostali návštěvníci - mohli by totiž přijít k úhoně. Nejhůř jsou na tom vysoké pece číslo 4 a 6.

Vysoká pec č. 1 prožívá hvězdné okamžiky. Před několika dny dostala nástavbu, kde by měla být i kavárna.

„Obě korodují, proto jsou ohrazené. Nechceme riskovat, že by návštěvníkům spadlo něco na hlavu,“ potvrzuje Petr Koudela, ředitel sdružení Dolní oblast Vítkovice, které kulturní památku provozuje.

Jen natření nemá smysl

Sdružení ani vlastník nemají peníze na záchranu. Už ale řeší, kde je vzít. Musí. Pokud totiž rezivějící železné konstrukce neopraví, za pár let se mohou zřítit.

„Nemá smysl je pouze natřít. Jednak jde o obrovské množství železa, takže náklady by se vyšplhaly na desítky milionů korun, ale hlavně by efekt nebyl takový jako při celkové rekonstrukci,“ vysvětluje Koudela.

Obě pece jsou ještě vyšší než zrenovovaná jednička, která bývá od jara do podzimu přístupná turistům. A provozovatel s nimi má své plány. Hledá zájemce ze státní i soukromé sféry, kteří by chtěli obsadit volné prostory. Stačí vymyslet a s pomocí dotací financovat projekty, jejichž součástí by byla právě záchrana neopravených památek. K dispozici jsou nejen dvě zmíněné pece, ale i část Dolu Hlubina a bývalá koksovna.

Podle odhadů architektů z týmu Josefa Pleskota může ocelové město nabídnout k využití přes 100 tisíc metrů čtverečních zastavěné plochy. První nápady už se rodí. Vysoké pece by mohly být například součástí nových sídel vědecké knihovny a pobočky Slezského zemského muzea. Šéfy obou institucí ta představa nadchla.

Vědecká knihovna i pobočka muzea. Asi někdy

„Stěhování do Dolních Vítkovic by se mi moc líbilo. Lokalita je pro nás atraktivní tím, že je v rozšířeném centru města, zaměřuje se na vzdělávání a chodí tam mnoho lidí včetně studentů,“ říká Lea Prchalová, ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, která o nové sídlo marně bojuje už řadu let (podrobněji o zoufalém stavu knihovny zde).

„Nutně ho potřebujeme. Jsme na tom nejhůř ze všech krajských knihoven v zemi. Naše prostory jsou tak malé, že si u nás čtenáři nemohou knihy vybírat z regálů. Ani technický stav budovy dávno nevyhovuje. Nestačí nám počítačová síť a stěny sklepních místností jsou tak vlhké, že se tam šíří plíseň. Musíme ji stříkat savem, aby nezničila publikace.“

Prchalová tvrdí, že si přeje stěhování právě do Dolních Vítkovic, kde by knihovna dokázala využít 15 tisíc metrů čtverečních plochy. Ale upozornila, že zatím jde pouze o předběžné úvahy. „Nejsou žádné hotové studie a rozhodnout musí zřizovatel, tedy Moravskoslezský kraj.“

Ten však není proti. Naopak. „Osobně tu myšlenku podporuji. Dolní Vítkovice jsou výhodnou lokalitou. Je tam dost prostoru, navíc přestěhování knihovny do národní kulturní památky by splnilo i další požadavek - vytvořit tam vzdělávací centrum. Jednáme o možnostech financování projektu. Kromě kraje by se na tom měl podílet stát, případně Evropská unie a další instituce,“ nastínil náměstek hejtmana Svatomír Recman.

Další zájemce? Ředitel Slezského zemského muzea Antonín Šimčík. „Máme kolem tří milionů sbírkových předmětů, a přestože je naší povinností zpřístupnit je veřejnosti, můžeme jich vystavovat jen pár tisíc. Pobočka v Dolních Vítkovicích by nám velmi pomohla,“ říká.

„Ale zatím jde jen o nápad. Ještě nevíme, zda by se dal uskutečnit. Konečné rozhodnutí bude na Ministerstvu kultury,“ vysvětluje. Ani Petr Koudela netuší, kdy a jakých změn se Dolní Vítkovice dočkají. „Zatím se setkáváme se zástupci institucí a firem, které by měly o nabízené prostory zájem. Některé jsme oslovili my, další se teď hlásí samy. Potrvá řadu měsíců, než se dohodneme na konkrétních projektech,“ míní.

Podnikatel Jan Světlík, ředitel strojírenské společnosti Vítkovice, které patří celá Dolní oblast, dodal, že industriální areál je určený pro vzdělávání. „Plánovali jsme tam univerzitní kampus, což dříve chtěla i Ostravská univerzita, ale později od záměru upustila. Dnes řešíme několik jiných variant, ale stále mají přednost vzdělávací instituce.“