Firmě slíbil dodávku více než dvanácti tisíc tun použitých železničních kolejnic, za které chtěl získat téměř čtyři miliony dolarů.
„Součástí smlouvy byla i bankovní záruka ve výši 550 tisíc dolarů. Tu si prosadil právě pan Namus,“ řekl před soudem svědek Bogdan Konderla, který za Třinecké železárny celý obchod zajišťoval. „Vše bylo dohodnuto tak, že budeme vystavovat faktury a platit za dodané zboží, kolejnice měly být dodávány po částech. Žádná zásilka ale do Třince nedorazila.“
Kolejnice, které měly pocházet z Nigérie a železárny je chtěly použít jako šrot na ocelárně, se v Třinci nikdy neobjevily. Zato se ale objevila faktura, na jejímž základě Iyad Abu Namus požadoval po bratislavské pobočce Československé obchodní banky vyplacení bankovní záruky s tím, že mu Třinecké železárny za zboží nezaplatily.
Jordánec byl souzen jako uprchlý
„Sám vystavil fakturu a požadoval na bance její vyplacení,“ popsal u soudu princip podvodu státní zástupce. „Pokud by mu banka peníze proplatila, vznikla by Třineckým železárnám škoda 534 tisíc dolarů. Bance by totiž peníze musely železárny proplatit.“
K vyplacení peněz ale nedošlo, banka si fakturu ověřila. A zjistila, že není za co platit. Po Iyadu Abu Namusovi se později slehla zem.
„Trest ve výši pět a půl roku za pokus zločinu podvodu senát udělil na dolní hranici sazby, protože na pachatele musíme pohlížet jako na osobu dosud netrestanou. Možná vzniklá škoda navíc nijak dramaticky nepřevyšuje dolní hranici škody vyššího rozsahu,“ řekla při odůvodnění rozhodnutí předsedkyně senátu Renata Gillová.
Státní zástupce i obhájce si vzali čas na rozmyšlenou. Třinecké železárny se k žalobě nepřidaly, žádná škoda jim nevznikla.
