Není práce pro lidi s postižením? Nevadí, přibírejte další invalidy, hlavně ať stát platí příspěvky na jejich zaměstnávání. Ale vyplatíme jim je část příspěvků.
Zjednodušeně řečeno právě tak podle obžaloby fungovala v letech 2010 až 2012 společnost Třezalka Candle, která v Ostravě nejprve sídlila v obvodu Vítkovice a poté na Hasičské ulici v části Hrabůvka.
Lidé s postižením, kteří by jinak jen obtížně sháněli práci, tam vyřezávali svíčky a zhotovovali výrobky z kartonů. Za to firma v letech 2010 až 2012 inkasovala desítky milionů korun. Jenže jak se ukázalo, z velké části neoprávněně.
Tehdejší pražští jednatelé firmy jsou podle sdělení soudu stíhání i kvůli dalším dotačním podvodům v Plzni. Ostravský soud se zabývá hlavně počínáním účetní Evy Krihákové, manažerky Hany Vlachýnské a asistentky manažera Moniky Blahutové. Za trestní čin dotační podvod a napomáhání k němu jim hrozí pět až deset let vězení.
Plnou částku nedostal nikdo
Vlachýnská odmítla vypovídat a odkázala na předchozí policejní výslechy, Blahutová také zatím odmítla vypovídat s odkazem na svůj současný zdravotní stav. Jako jediná proto hovořila účetní Kriháková.
Ve firmě pracovala od roku 2006. „Pak ji koupili Pražáci a počat zaměstnanců začal narůstat. A to i když bylo práce méně a méně. Nabírat, nabírat, je jedno, jestli bude práce, takové byly pokyny,“ líčila 56letá Kriháková.
Zaměstnanci měli dostávat přibližně 5 800 korun čistého. Jenže obdrželi méně.
„Podepisovali dohodu o srážkách za služby, například za dovoz obědů a podobně. Navíc byli rozdělení do výkonnostních skupin podle různých kritérií od jedničky do trojky a dostávali tak od dvou do čtyř a půl tisíce korun,“ přiblížila.
Nelíbí se ti to? Tak končíš
Peníze se vyplácely zásadně z ruky do ruky, nikoli na účet. Pokud někdo nemohl přijet do sídla firmy, vozily se mu výplatní sáčky. A ačkoli lidé podepisovali vyšší částku, ve skutečnosti dostávali nižší.
Po změně zákona, která nařizovala osmdesát procent všech příspěvků vyplácet na účet, se taktika změnila. Lidem se posílaly celé částky na účet a pak je nadřízení objížděli, aby část vrátili.
„A když se někdo nechtěl smířit, že dostává méně, nebo odmítl část mzdy vrátit?“ zajímala se soudkyně.
„I takoví se našli. S těmi pak byla spolupráce ukončena. Hned na začátku podepisovali nevyplněný list o případném ukončení smlouvy dohodou, jen se tam vyplnilo datum,“ osvětlila obžalovaná.
Dva tisíce za nic? I někteří invalidé mlčeli
Systém fungoval zhruba dva roky i proto, že výhodný byl většinou jak pro firmu, tak i pro část invalidů. „Protože bylo práce stále méně a lidí naopak více, tak někteří dostávali dva tisíce korun měsíčně za nic,“ připustila Kriháková.
Odmítla však, že by ona měla z těchto praktik nějaký finanční prospěch.
„K účtům jsem neměla přístup, jen Pražáci a paní Vlachynská. Navíc v kraji je vysoká nezaměstnanost, tak jsem byla ráda, že mám práci,“ vypověděla žena, proč vše neoznámila.
