Je jich celkem jedenáct. Spojuje je snaha o zachování zvyků a obyčejů spojených se salašnickým hospodařením v Beskydech. Snaží se rovněž o udržení tradičních řemesel, místního folkloru a gorolského nářečí. Takový je spolek Koliba, který funguje od roku 2008. Sídlí v Košařiskách v Těšínských Beskydech.
„Jsme parta nadšenců, slezských gorolů, a předvádíme ve svých gorolských krojích činnosti, které kdysi k salašnickému životu patřily. Od tradičního způsobu výroby sýra až po zpracování lnu a vlny,“ informoval předseda spolku Koliba Josef Straka.
Při obnovování tradic a obyčejů salašnického hospodaření vychází spolek z díla valašského národopisce Jaroslava Štiky, který celý život zasvětil bádání o valašském salašnickém hospodaření v Karpatech a byl i jejich odborným konzultantem.
Spolek Koliba pořádá každý rok hned několik akcí, prostřednictvím kterých zájemcům přibližuje zvyky a tradice spojené se salašnictvím. Kupříkladu vždycky na jaře a na podzim bývá na programu jeden seminář.
„Nyní připravujeme na podzim seminář o lidových stavbách. Povedou ho odborníci, kteří usilují o zachování takových staveb, které v Beskydech doposud stojí,“ přiblížil Straka.
Mezi tradiční akce patří míšení ovcí
Lidé se na semináři dozví, jak takové usedlosti opravit a přitom zachovat jejich původní podobu. „Není totiž možné například vyměnit stará okna za plastová,“ podotkl Straka.
Mezi tradiční akce pak patří květnové míšení ovcí. Jedná se o zvyky spojené s obřadem prvního vyhánění ovcí na salaš. „Ovce je třeba trochu poplašit, aby vytvořily jedno stádo. Hlídací pes pak pozná, že všechny patří k sobě a tvoří jeden celek,“ popsal Straka.
Připomněl i jedno staré přísloví: „Vždycky se říkalo a stále se říká, že kdo má ovce, má, co chce. Z ovcí totiž získáte mléko, sýr i vlnu.“
Letos při této příležitosti přihlížející viděli přehlídku gajdošských kapel, dudáků z Česka, Polska i Slovenska. Součástí této akce bývá již tradiční jarmark lidových řemesel.
„Děti si ve tvůrčích dílnách zkusily něco udrátkovat. Pletly košíky z pedigu. Je s ním lepší práce než s vrbovým proutím, které je příliš tvrdé. Jemné dětské ruce by s ním měly těžkou práci,“ poznamenal předseda spolku Koliba.
Významnou akcí je také mistrovství gorolů ve stříhání ovcí, které se letos uskuteční v Nýdku už potřetí. A sice v sobotu 20. srpna. Na začátku října zase členové Koliby uspořádají deptání kapusty na jarmarku v Dolní Lomné.
„Na takových akcích mají lidé možnost vidět, jak se kdysi šlapalo zelí. Dědové brávají svá vnoučata, která bývají nadšená, když to vidí. My si kupříkladu doma zelí šlapeme dodnes,“ řekl Straka s tím, že má doma ještě staré nože na krouhání zelí.
V minulosti rodiny daleko více šetřily
Členům spolku Koliba jde rovněž o to, aby zachovali svébytné nářečí, kterým už v dnešní době spousta lidí nemluví. Proto mu mnozí ani příliš nerozumí. „A tak v něm pokračujeme a snažíme se jej zachovat,“ podotkl.
Josef Straka upozornil také na to, že v minulosti rodiny daleko více šetřily. „Třeba košile sloužila nejprve jen do kostela, později na běžné nošení a pak se kousek z ní používal ještě jako plínka pro děti a nakonec jako hadra,“ přiblížil Straka, který sám má doma ještě starý dobový kroj.
„Když jsem si ho vzal na dceřiny promoce, všichni si mě prohlíželi a fotili. Přitom nevím proč. Přece nejsem žádná hvězda,“ popsal Josef Straka jeden ze svých zážitků.
Předsedu spolku Koliba trochu mrzí i to, že život na vesnicích dnes vypadá úplně jinak, než tomu bývalo v minulosti.
„Dneska už těžko narazíte na volně se procházející husy. Slepice bývají zavřené v kurníku. A když někde začne štěkat pes, najdou se lidé, kteří jsou schopní si stěžovat na příliš veliký hluk. Vesnice jsou dneska spíše předměstími měst,“ posteskl si Straka.
