Za to, že se Bohumín rozhodl zavřít desetipatrový hotelový dům v centru města, vystěhovat jeho nepřizpůsobivé nájemníky a zbourat přilehlou vietnamskou tržnici, si tenkrát starosta Petr Vícha vysloužil kritiku nevládních organizací.
Nájemníci navíc nechtěli odejít bez boje a obrátili se na soud. Město, které dům koupilo za osmnáct milionů korun, ale spory vyhrálo a v roce 2007 nabídlo mladým, postiženým i starým lidem 86 moderních bytů v domě s názvem Slunečnice.
„S přítelem jsme tehdy vylicitovali dvoupokojový nájemní byt s cenou 27 korun za metr čtvereční. Byl nový, pěkný, platili jsme i se zálohami asi 4 700 korun, ale vraceli nám každý rok dost peněz za teplo,“ vzpomíná 31letá Šárka Viochnová.
Zkušenosti? Jen dobré
Jako bohumínská rodačka si pamatuje, jak nevlídná lokalita to dřív byla. „Je dobře, že město tam vybudovalo bydlení pro slušné lidi a postupně opravilo i okolí včetně Rafinérského lesíku. Díky tomu je to dnes atraktivní adresa,“ líčí maminka ročního syna, která brala byt ve Slunečnici jako startovací a do tří let si s partnerem koupili vlastní. Nedaleko. Se synem teď ráda chodí do upraveného lesíku.
Byt, který ve Slunečnici opustila, si pronajala její kamarádka. I když platila vyšší nájemné, s partnerem tam 32letá Renáta Boháčová spokojeně žila až do loňska. „Máme dvouletou dceru, proto jsme potřebovali větší byt. Ve Slunečnici jich pár je, ale každý si je drží, tak jsme si koupili vlastní byt jinde,“ říká Renáta Boháčová. Letos se ze Slunečnice odstěhoval i 33letý Nikola Ciprich, který se tam nastěhoval na začátku ještě jako vysokoškolský student.
„Bydlení bylo skvělé a levné. I se zálohami a větší spotřebou elektřiny jsem platil měsíčně kolem 4 500 korun, ale ročně mi po vyúčtování záloh vraceli až dvacet tisíc korun za teplo,“ líčí mladý muž s tím, že nabídl vyšší částku nájemného, jen aby získal byt, který se mu líbil.
Ocenil i postupnou proměnu okolí. Do upraveného lesíku s cyklostezkami, běžeckými trasami, dětskými hřišti, odpočinkovými zónami i výběhy pro psy chodíval běhat. Nedávno se ale odstěhoval do Ostravy. „Koupil jsem byt ve městě, kde pracuji, abych už nemusel dojíždět,“ vysvětluje.
Úspěch Slunečnice odstartoval v Bohumíně program nulové tolerance, jehož součástí je systematické rušení ghett. „V roce 2007 jsme za téměř čtyři miliony korun koupili šest železárenských domů s 62 byty na periferii v Pudlově. Zájemců bylo víc, někteří tam chtěli stěhovat problémové nájemníky z jiných měst. Nestáli jsme o další ghetto,“ líčí Petr Vícha a dodává, že město už dva domy zbouralo, zbytek zboří ještě letos.
Další zchátralý dům v Partyzánské ulici v Pudlově město opravilo. Z 18 bytů čtvrté kategorie vzniklo 12 dvoupokojových první kategorie. Proměnou má projít i lokalita Petra Cingra. Šest ze sedmi problémových domů se stovkou bytů šlo k zemi už před třemi lety, poslední zmizí letos. „Lokalitu připravíme pro rodinnou zástavbu,“ dodal starosta s tím, že město se chce postupně zbavit všech problémových lokalit.
