Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Děti nevědí, kam po základní škole. Firmy mají naopak jasno

  • 12
„Gympl ne, díky,“ odmítala s úsměvem matka čtrnáctiletého chlapce nabídku jednoho z gymnázií, které se spolu s dalšími školami představilo na středečním Beskydském trhu vzdělávání.

„Nemá na to známky, určitě by se jen trápil,“ vysvětlila o chvíli později. „Půjde na řemeslo, šikovný je dost,“ dodal stejně přesvědčivě otec. Chlapec zatím mlčky stál mezi rodiči. O zaměření své budoucí školy neměl příliš jasno, stejně jako většina dětí, jež na trh zavítaly.

„Ještě nejsem rozhodnutý, na jakou školu bych chtěl jít. Přišel jsem se hlavně podívat, abych měl přehled. Mám však ještě čas, jsem teprve v osmé třídě,“ říká třináctiletý Honza Křižánek z Třince. „Uvažuji ale o policejní akademii, to by mě i bavilo.“

„Obory, které tady školy nabízejí, jsou zajímavé. Některé jsou ale hodně těžké, třeba ty ajťácké. Mám známé, kteří na základce dostávali samé jedničky, ale i tak tam měli problémy,“ přidal se čtrnáctiletý Šimon Rusz ze stejné školy.

Nabídky od firem přicházejí už v průběhu studia

„Často k našemu stánku chodí děti, které už vědí, o čem studium u nás je, třeba od starších spolužáků,“ popisuje Ivana Andrýsková ze Střední průmyslové školy chemické akademika Heyrovského v Ostravě. „Navíc jim nabízíme možnost stát se na zkoušku na jeden den naším studentem. To míváme plno a musíme děti i odmítat,“ přibližuje zájem o studium.

„Navíc mají naši studenti téměř jistotu, že neskončí na úřadu práce. Ti, kteří nepokračují na vysokou školu, mají totiž často už v průběhu studia nabídky od firem, aby u nich nastoupili.“

Mnohdy ani rodiče neměli zcela jasnou představu o tom, jakým směrem by se mohlo další vzdělání jejich potomka ubírat. „Pedagogické lyceum, to bys pak mohl učit,“ postrkovala možná až trochu násilně jedna z matek svého syna.

Zástupci některých škol však nehráli vždy úplně fér. „Milá paní, k nám chodí třeba i kadeřnice, které už jejich práce nebaví. Učí se programovat v javě a v céčku, baví je to a jsou v tom velice dobré,“ tvrdil učitel jedné školy mamince, jež se sháněla po možnostech pro svou dceru.

„Chceme děti přesvědčit ke studiu technických oborů“

„Máte něco pro holky?“ ptal se zase jeden z otců. „Všechno je pro holky,“ bez váhání odpověděl učitel stavební průmyslovky.

O žáky devátých tříd ale neměli zájem pouze zástupci středních škol, ale také jejich případní budoucí zaměstnavatelé.

„Potřebujeme oslovit už děti v osmé a deváté třídě. Tedy v okamžiku, kdy se rozhodují o volbě budoucího povolání. Máme už nyní problém sehnat zaměstnance s technickým vzděláním, a tak si je potřebujeme připravovat do budoucna,“ sdělila Kateřina Radečková, personální ředitelka společnosti Pro North Czech z Třince.

„Potřebujeme absolventy oboru gumárenství, ale ten se tady už nevyučuje, takže bereme manuálně zručné lidi a na vlastní náklady si je necháváme školit v Belgii. A to není levné. Jinak to však už dnes asi nejde. Proto jsme tady. Abychom děti přesvědčili ke studiu technických oborů.“

„Ne všichni absolventi umí anglicky, je to ostuda“

Nejen s nedostatkem technicky vzdělaných absolventů, ale také s jejich nedostatečnou jazykovou připraveností se potýkají firmy v kraji. O možnostech, jak to zlepšit, proto jednali v rámci kulatého stolu pořádaného Agenturou pro regionální rozvoj.

„Abychom vůbec mohli někoho přijmout, musíme stále snižovat laťku v oblasti jazykové vybavenosti,“ shrnul stesky zaměstnavatelů Luboš Tejkl ze společnosti Tieto. „Některé zaměstnance vůbec nemůžeme dát do mezinárodních týmů, nedomluvili by se.“

Problémy absolventů se znalostí cizích jazyků přiznávají také zástupci škol. „Zjišťujeme, že ne všichni naši absolventi umí anglicky. Je to ostuda, kterou musíme rychle změnit,“ přiznal Jan Lata, rektor Ostravské univerzity. „Je třeba klást důraz například na pobyt studentů v zahraničí.“

Pro mnohé zaměstnavatele je přitom znalost alespoň jednoho cizího jazyka základním požadavkem pro přijetí nového pracovníka. „Například v našem oddělení výzkumu a vývoje, které působí v Novém Jičíně a v Ostravě, by se bez angličtiny nedomluvili,“ řekla Zuzana Vitamvásová ze společnosti Varroc Lighting Systems. Problémy se však netýkají jen angličtiny. „Nejsou tady jen firmy z anglicky mluvících zemí, jsou tady i společnosti německé, italské, korejské a další,“ přibližuje situaci Petra Chovanioková z Agentury pro regionální rozvoj.

Jazyková vybavenost pak není důležitá jen pro absolventy, ale i pro obyvatele kraje. „Když se investor rozhoduje, do jaké země půjde, je jedním z důležitých faktů i znalost jazyků v daném území,“ vysvětlil Kamil Blažek, předseda Sdružení pro zahraniční investice. (sta)