V utajení pronikají do míst, kam je většinou vstup zakázán. Učarovaly jim opuštěné továrny, chátrající uzavřené budovy a různé rozpadající se stavení. Ze svých adrenalinových cest do zrezivělých prostor si nosí trofeje v podobě fotografií, na kterých zachycují krásu, kterou už nikdy více lidské oko nemusí spatřit.
Jedná se o příznivce takzvaného urbexu, což je zkratka anglického výrazu urban exploration. Své fotografické úlovky nyní vystavují v ostravském klubu U Peciválů.
Pro urbexovou komunitu je Ostrava učiněným rájem. Bývalé ocelové srdce republiky v sobě totiž skrývá ruinu vedle ruiny. A právě v objektech, které už dosloužily a nezřídka hyzdí moderní ráz svého okolí, dokážou urbexáři odhalit netušený potenciál krásy.
„Přestože pracujeme v utajení, od dubna jsme se ve Stodolní ulici rozhodli poprvé na veřejnosti poodhalit svou činnost,“ říká jeden z nejstarších ostravských urbexářů Marek. Stejně jako ostatní kvůli anonymitě zveřejňuje pouze své křestní jméno.
Také proto na výstavě Nafoceno v utajení v klubu U Peciválů nenajdeme u fotografií žádná jména a ani názvy vyfocených míst. Urbexáři nestojí o publicitu. Má to i logické důvody, řada míst po odhalení veřejnosti trpí natolik, že je jejich neodvratný zánik podstatně rychlejší.
Urbexáři se už těší na nedávno uzavřený Důl Paskov
K vidění jsou například rozvaliny v Odrách, lázně, konírny, nemocnice, sklepení a hlavně doly, podzemí i povrch. Třešinkou na dortu je centrum Ostravy, pověstná městská jatka nebo bývalý módní dům Ostravica-Textilia.
„Jsou tady místa, kde jsme sfárali třeba i osm set metrů pod povrch. Letos jsem se dozvěděl, že u nás existuje zrušený důl, kde jsou ještě původní dolní vozíky, je jich osmnáct, sice bez koleček, ale unikum. Tady je pitevní stůl v jedné opuštěné nemocnici na polské straně. Bydlí tam bezdomovci, kdyby na nás v tom okamžiku houkli, tak nevím, nevím, co bychom si počali. Hned vedle je spalovací pec, ne na celá těla, ale na nějaké ty orgány,“ komentuje některé z vystavených snímků urbexář Marek.
„To je agregát, který byl už ukraden, já ho ale mám vyfocený, takže je to jediný dokument, že tam skutečně byl,“ říká fotograf Fedor Gabčan, ten sice k urbexářům nepatří, nicméně poetika zanikajících objektů mu není cizí.
Jisté je, že zub času hlodá neúprosně a zlatý věk urbexářů pomalu míjí, protože nejrozsáhlejší havířské kolonie či důlní objekty už byly srovnány se zemí. Ovšem další ruiny přibývají a urbexáři se na ně vyloženě těší. Třeba na před časem uzavřený Důl Paskov. „Nedávno jsme jeli kolem a já jsem si pro sebe říkal: jednou budeš náš,“ usměje se Marek.
Fotek je opravdu velké množství a dokumentují, kam všude se adrenalinoví průzkumníci 21. století dostali. Stará mlýnská stavba. Objekty, v nichž se nacházejí starodávné parní stroje. Úplně neznámý důl v Ostravě.
„Propátrali jsme jej celý, na povrchu je nasypaná halda. Tady je továrna, kde se tkaly koberce z lidských vlasů, což souvisí s naším nedávným objektem, který jsme objevili v příhraničí a kde se podle nás vyráběly součástky pro nacistické zbraně, rakety V-2. Tady se objevil i cyklon B z Osvětimi, to už jsou takové ty okamžiky, kdy tě opravdu zamrazí,“ dodává Marek.
Upozornili na unikátní chatu UFO v Beskydech
S opuštěnými objekty se spojuje hrůza i tajemství. „Tady nechci nic říkat, protože z této lodi se už ztratilo tolik věcí, že jsem rád, že tam ještě vůbec je. Jakmile ji nenechavci rozeberou, tak už tady nic podobného nenajdeš. Podobný případ je i tento důl, ve kterém je zachována kompletní řetízková šatna, a není to Důl Michal. Zanedlouho jej budou bourat. Jsou tam i chemické laboratoře, veškeré zařízení,“ komentuje objekty na vystavených fotografiích.
Architkt chce opravit beskydské UFO |
Podařilo se těmto nadšencům upozornit na nějaký objekt, který pak majitel chtěl zachránit? „To je případ známé chaty UFO v Beskydech. Na naších facebookových stránkách Zapomenutá Ostrava se ozvala majitelka a ozval se také architekt, který by ji chtěl zrekonstruovat, což si myslím, že je fantastické. Ta stavba je postavena v bruselském stylu z 60. let, nádhera. Díky nafocení se podařilo dopátrat, jak tento objekt vznikl. Pokud se tato rekonstrukce podaří, tak to bude jedinečné, protože jinak jsou tyto objety odsouzeny do kytek,“ konstatuje Marek.
Jak je to vlastně s bezpečností při takových akcích? Není tajemstvím, že někteří prolézači ruin za tuto vášeň zaplatí i vážnými zdravotními úrazy.
„Jednou nás málem otrávil plyn a nějací Poláci na nás vyběhli s motorovou pilou, ale to patří k věci. Prostě jde o nonkonformní zábavu, která je jednoduše adrenalinová. V okamžiku, když dva tři týdny nikam nevyjedeme, tak nám to trošku chybí. Takže se už zase někam chystáme, možná už v sobotu nebo v neděli. Občas nám jde o život, ale zatím je to všechno v pohodě a jde se dál,“ komentuje setkávání s nebezpečím ostravský urbexář.
