Nově otevřený Žebříkův charitativní obchod v Ostravě.

Nově otevřený Žebříkův charitativní obchod v Ostravě. | foto: MF DNES

V Ostravě otevřel první charitativní obchod. A hledá dobrovolníky

  • 2
Usměvavý personál, který nereptá, ačkoli pracuje zdarma, a velmi nízké ceny zboží, které je sice z druhé ruky, ale zánovní. Lidem, kteří chtějí při nákupu ušetřit peníze a zároveň pomoci potřebným, je k dispozici nově otevřený Žebříkův obchod v ulici 28. října v Ostravě Mariánských Horách.

Zájemci se rozhodně nemusí bát, že jde jen o další z řady nepříliš voňavých secondhandů. "Je to tak trochu jiný sekáč," ujišťuje Richard Gazda, předseda představenstva obecně prospěšné společnosti Žebřík, díky níž se moravskoslezský region dočkal premiéry čistě charitativního obchodu.

Jde o první vlaštovku inspirovanou anglickými "charity shops." Účel novinky je od počátku jasný: pomocí darů lidí a práce dobrovolníků získávat peníze na vybudování a pak i provoz stacionáře pro handicapované, který chce společnost Žebřík otevřít koncem příštího roku v Ostravě-Nové Vsi.

Podaří se získat peníze na stacionář?

Zatímco o shánění peněz se stará Gazda, který podniká a jako dobrovolník pracuje s postiženými dětmi (proto jeho firma koupila budovu pro stacionář), péči zajistí odborníci ze Soukromé základní školy speciální pro žáky s více vadami.

Ta úspěšně působí v Ostravě už od roku 1992. Řídí ji Dagmar Mazáková, která založila Žebřík společně s Gazdou. "Donutili" ji k tomu příbuzní absolventů školy.

"Mnozí rodiče našich bývalých žáků si stýskají, že nevědí, co s postiženými dětmi, když dospějí. Existují různá zařízení, my jsme ale škola rodinného typu a rodiče chtějí, aby v podobném duchu fungoval i stacionář pro dospělé..." líčí Mazáková.

Stacionář by měl podle ředitelky školy každý pracovní den rozvíjet schopnosti asi dvacítky dospělých lidí s kombinovaným postižením, zaměstnat je a kromě toho by mohli tři klienti v budově i spát.

"Chceme nabídnout rodičům postižených lidí tři lůžka respitní, tedy úlevové péče. Jde o to, aby měli kam svěřit děti, když potřebují jít třeba do nemocnice, nebo chtějí za kulturou, či si prostě jen odpočinout," vysvětluje Mazáková.

Vizualizace Žebříkova stacionáře.

Vizualizace Žebříkova stacionáře.

Na otevření takového stacionáře už netrpělivě čeká nejméně pět rodin,mezi nimi i rodiče dvacetiletého Ondřeje Lövyho, který začal chodit do speciální základní školy před čtrnácti lety.

"S ohledem na synův věk musíme řešit jeho další existenci. Handicap Ondrovi neumožňuje další vzdělávání ani pracovní zařazení, pobyt v kolektivu mu přitom velmi prospívá," shodují se rodiče mladého muže.

Obchod i zboží už ano, dobrovolníci zatím chybí

"Ve stacionáři bychom chtěli mít například tkalcovskou a dřevařskou dílnu či keramiku, klienti by se však měli podílet i na fungování charitativního obchodu. Mohli by pod dozorem přebírat darované věci, prát, sušit a žehlit přinesené oblečení a někteří třeba i prodávat," líčí Richard Gazda, kterého inspirovaly k otevření Žebříkova obchodu charitativní obchody v Anglii a Holandsku.

Žebříkův obchod

Cílem nové charitativní prodejny v Ostravě-Mariánských Horách je pomáhat potřebným. Zákazníci levně nakoupí darované zánovní věci. Obslouží je dobrovolníci, kteří neberou plat. Výtěžek půjde nejdřív na přestavbu domu v Nové Vsi, kde příští rok vznikne stacionář pro handicapované lidi starší 18 let, pak obchod přispěje na provoz.

K nadšencům, kteří projekt podporují vlastními penězi, mozky nebo rukama, se přidal i známý tanečník, trenér a mezinárodní porotce Zdeněk Chlopčík.

"Když jsem dřív trénoval v Anglii, často jsem nakupoval v tamních charitativních obchodech, které jsou na každém rohu. Lákaly mě nejen nízké ceny zánovního zboží, ale i usmívající se babičky za pultem, které těšilo, že mohou být i v důchodu prospěšné a zůstat v kontaktu s lidmi," líčí Chlopčík.

Podle Gazdy by zatím Žebříkův obchod uvítal především čisté a nepoškozené oděvy, protože na praní ještě nemá zázemí a ani sklady nejsou moc velké. Lidé už přesto začali nosit kromě oblečení například hračky, CD, kabelky, funkční elektroniku a další věci, které už sami doma neupotřebí, ale jiným ještě mohou dobře posloužit.

"Zboží i prostory už tedy máme, ale chybí nám dobrovolníci. Zatím prodává moje mamka, která je v důchodu, a další dva lidé. Ale určitě uvítáme další. Stačí, když se zapojí třeba jeden den v týdnu," říká Gazda.