Živil se hlavou, teď si ale sedmdesátiletý inženýr nepamatuje skoro nic. Po vyčerpané ženě nebo dětech stále žádá léky, které už užil, nebo jídlo, které právě dojedl.
„Buď jídlo odmítá, nebo chce jíst pořád,“ líčí paní Marie z Ostravy. Ještě horší jsou ale pro rodinu muže postiženého Alzheimerovou chorobou jeho světlé chvilky.
„Když si uvědomí, co se s ním děje, že je zcela odkázaný na druhé, zoufale tluče hlavou o stůl. Je to hrozná nemoc,“ říká snacha muže.
Souhlasí s ní i žena, do jejíž ostravské domácnosti se nedávno přistěhovala stejně postižená tchyně.
Vizualizace centra v Havířově |
„Dřív se o ni starala moje švagrová. Ale zmohlo ji to tak, že v padesáti dostala infarkt. Nás je doma víc, v péči se střídáme s manželem i našimi dospělými dětmi, tak to zatím zvládáme. Ale už jsme zažádali o umístění babičky do domova se zvláštním režimem. Na volné místo budeme čekat asi rok,“ říká.
Rodin ve stejné situaci je v kraji hodně. Volná lůžka ve specializovaných zařízeních pro lidi s demencí včetně Alzheimerovy choroby žádná. Jakmile se nějaké uvolní, hned ho obsadí člověk z pořadníku.
„Je to problém. Populace stárne. Seniorů s demencí bude přibývat,“ netají Marta Machová z Kontaktního místa České alzheimerovské společnosti v Ostravě.
Toho využili investoři, kteří se rozhodli vybudovat dvě nová zařízení pro lidi s demencí na Karvinsku. Odborníky ale trochu děsí, že vznikají velkokapacitní domovy. Každý pro víc než sto nemocných.
V polovině května začala firma EBM Partner stavět na zelené louce v Havířově-Šumbarku Centrum bydlení pro seniory. „Stavba jede podle plánu, skončí do roka,“ říká předseda představenstva Ľubomír Vais.
Centrum bude provozovat společnost Anavita, která se specializuje na Alzheimerovu chorobu. Nový domov má u ní najít 152 lidí.
O dalších 120 klientů se chtěl už od letošního května starat nový domov v Karviné, který vzniká z historické léčebny Lázní Darkov. Léčebnu si v březnu vzala do nájmu společnost Domov Alzheimer Darkov, za kterou stojí mimo jiné herečka Zdeňka Žádníková a její manžel Radek.
V historické léčebně zatím žádného klienta nepřijali
Dodnes ale žádného klienta nepřijali. Měsíce totiž marně čekali na souhlas krajského úřadu. Vedoucí krajského odboru sociálních věcí Daniel Rychlik ale ujišťuje, že zdržení nezavinili. „Žádost o registraci sociální služby z 21. března měla zásadní nedostatky. Účastník řízení dosud nedoložil dva klíčové doklady: provozní řád schválený hygieniky a osvědčení hasičů o požární bezpečnosti,“ vysvětloval v minulých dnech.
Tento týden podotkl, že se situace změnila. Společnost totiž získala od kraje souhlas k provozu Elišky, nejmenší ze tří částí léčebny.
„Můžeme přijmout prvních jedenáct klientů. Otevřeme v srpnu,“ sdělil Radek Žádník. Starší části léčebny ale musí upravit tak, aby vyhověly požárním předpisům. Firmu tak čeká investice navíc.
„Zdrželo nás to, že k objektům z třicátých let minulého století se nenašla potřebná dokumentace. Spolu s hasiči jsme hledali řešení, která lze uskutečnit vzhledem k architektuře objektu. Některá jsou dost nákladná,“ nastínil Žádník.
Mluvčí hasičů Marek Gašparín to potvrdil. „Společnost požádala o změnu účelu užívání stavby. Kolegové se snaží najít rozumný kompromis, ale musí trvat na dodržování zákonných předpisů. Aby se do budovy z první poloviny minulého století mohly nastěhovat desítky nemocných lidí, musí provozovatel zajistit únikové východy, signalizaci a další náležitosti,“ vysvětlil.
Lékař: Lepší je menší domov
Kdy se podaří otevřít celou léčebnu, není zatím jasné. Mnoho rodin, které se starají o dementní příbuzné, už na to netrpělivě čeká.
Odborníci ale nadšení nejsou. „Budováním velkých ústavů se vracíme do dob minulých. Správnou cestou jsou menší domovy a podpora pečujících osob. Například Slezská diakonie má v Ostravě - Nové Vsi denní stacionář pro 20 lidí a 12 lůžek pro kratší pobyty. Za klienty s demencí chodí pečovatelky i domů,“ říká Marta Machová z České alzheimerovské společnosti.
„Pro pacienta s demencí je nejlepší, když může zůstat v domácím prostředí. Ale ne každá rodina se chce a může o takového seniora starat. Ve vyspělých zemích je trend budovat ústavní zařízení pro 30, maximálně 50 lidí. Pro klienty jsou menší domovy lepší. Ale pro investory asi ne,“ říká praktický lékař a geriatr Hugo Přibyl.
„Malý domov - to je u nás ekonomická sebevražda,“ říká natvrdo Jiří Dušek, ředitel čtyř domovů pro seniory společnosti Anavita. Souhlasí s ním i Radek Žádník.
Oba slibují, že velké domovy rozdělí do menších celků a lidem zajistí individuální péči. Cena za pobyt v jejich domovech se pohybuje od 13 do 17 tisíc korun měsíčně. Kromě toho zařízení čerpají i státní příspěvek na péči ve výši 800 až 12 tisíc korun. „Výše toho příspěvku vystihuje náročnost sociální péče o takto nemocného člověka,“ říká Žádník.
