Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve Vrbně vyrábí repliky středověkého skla. Využívají se i v seriálech

  17:02aktualizováno  17:02
Charakterizuje je nazelenalá barva a bubliny. Takové jsou repliky středověkých sklenic, váz či džbánů, které vyrábějí Roman Míček s Vladimírem Tomčíkem ve Vrbně pod Pradědem už jedenáct let. Dodávají je do hradů, muzeí, galerií či vinoték. Mnohé jejich výrobky putují také do zahraničí.

Skláři Roman Míček a Vladimír Tomčík představují sehranou dvojici. Ve sklářské huti Tomi ve Vrbně pod Pradědem vytváří repliky středověkého skla už jedenáct let. | foto: Jan Smekal, MF DNES

Pracují v ­útulné sklárničce v centru Vrbna pod ­Pradědem. Práce jim jde pěkně od­ ruky. Ještě aby ne. Roman Míček a­ jeho kolega Vladimír Tomčík už ji provozují jedenáct let. Zabývají se výrobou replik středověkého skla. A sklízí s ním úspěchy. Jejich poháry jsou k vidění i­ v ­populárním seriálu Hra o trůny.

V nabídce sklárny zájemci najdou skleničky z období zhruba od 4. až do 18. století. „Je to ideální sortiment na naše malé pece. U tavby není důležitá vysoká kvalita skloviny. Na skle jsou i ­bubliny, které mají být u historického skla,“ uvedl Roman Míček.

Fotogalerie

Bubliny bývaly zapříčiněné tím, že pece ve­ středověku nedosahovaly tak vysokých teplot, takže sklovinu pořádně neprotavily. „My ho dneska tavíme kratší dobu při nižších teplotách, abychom bublinky také zachovali,“ dodal.

Oba dva skláři představují dobře sehrané duo. Shodují se v tom, že aby člověk uměl dobře pracovat se sklem, chce to především praxi.

„Jeden výrobek nám zabere deset až patnáct minut,“ tvrdí. Věci, které vyrábějí často, dostanou rychle do ruky. Ty, které dělají méně, si musí osvojit.

„Všechno děláme ve dvou, protože vždycky jsou k tomu zapotřebí čtyři ruce, ať už je třeba něco přidržet nebo podat. Jeden to sám neudělá a tři lidé už jsou zase moc,“ vysvětlili s tím, že začnou vždycky ráno a skončí odpoledne, kdy je třeba pec zase doložit.

Největší zájem je o římany. Skláři jich dělají několik velikostí

A jak vypadá výroba takové číše? Nejprve se na baňku nabere vrstva skloviny, která se následně uválí pomocí dřevěného svaláku. Tvar se pak fouká do formy. Poté je třeba ho trochu natáhnout, následně dostane přesný tvar.

„Může se stát, že se špatně vytvaruje nebo nedofoukne tak, jak má. Pak je třeba dělat celý výrobek znovu,“ upozornil Míček. Během výroby se sklo musí neustále prohřívat, aby neprasklo. „Je třeba jej neustále udržovat při teplotě okolo 500 ­stupňů,“ pokračoval sklář.

Nakonec se zdobí. V tomto případě takzvanými perličkami. „Nabere se sklo a z něj se vytáhnou jednotlivé perličky. Ty se lepí po třech v řadě, sedm řad nad sebou. Nádoba se přitom na píšťale neustále taví v peci, kde je asi 1 200 stupňů,“ objasnil s tím, že skláři pak k­ váze přilepí ještě podstavec, který se fouká zvlášť.

Všechno, co skláři vyrobí, ukládají do chladicí pece. Výrobky totiž musí pomalu chladnout až do dalšího dne.

„Všechno, co se přes den udělá, je připraveno k ­prodeji až druhý den ráno, byť někteří lidé si chtějí odnést výrobek, který jsme zrovna udělali, ale to nejde. Musí si vzít ten, který máme skladem, nebo přijít druhý den,“ podotkl Míček.

Nejprodávanější jsou ve Vrbně pod ­Pradědem takzvané římany, což je druh zdobených středověkých číší. Je to klasika, která se dělá po celé Evropě. Roman Míček a Vladimír Tomčík jich dělají několik velikostí.

„Máme tady například pohár slepovaný ze dvou kusů. Vrchní kalich je zdobený takzvanými malinami a noha zase skleněnou nití,“ popsal Míček.

Do dílny mohou nahlédnout i zvídaví kolemjdoucí

„Děláme k tomu také malé štamprličky, ale spousta věcí je vyprodaných. Skladem jich moc nemáme. Vyrábíme k­ tomu i karafy, vázičky a svícny. Jsou to nejprodávanější kusy, tak ať dohromady tvoří celou kolekci,“ doplnil.

Sklářská huť Tomi nabízí přes šedesát kusů výrobků, z nichž si mohou lidé vybírat. „Nefungujeme ale tak, že by někdo přišel s tím, že se mu rozbila jedna sklenička a chtěl by udělat tu samou. Na všechno je třeba vyrobit formy a kvůli jednomu kusu se to rozhodně nevyplatí,“ zdůraznil Míček.

Práci sklářů mohou obdivovat lidé, kteří chodí kolem. A především nyní přes sezonu jich je poměrně hodně.

„Máme tady volný vstup, takže se tu chodí často podívat. Někteří se třeba jen dívají, někdo je i zvědavější, takže jim k­ tomu i něco řekneme. Je pro ně zajímavé pozorovat postup, jak jednotlivé sklenice vznikají,“ přiblížil Míček s tím, že někteří návštěvníci si rovnou nějaké sklo koupí.

Výrobky ze sklářské huti Tomi putují do různých hradů, zámků, muzeí, galerií či vinoték. Hodně se vyvážejí také do Anglie, Německa, Polska nebo na Slovensko.

„Mnoho se prodá i tady v Česku. Spousta věcí jde přes obchodníky, kteří je prodávají dále, takže ani netušíme, kde pak skončí. Určitě to budou nějaké krámky, obchůdky se suvenýry,“ nastínil Míček.

Některé sklenice, džbány či číše jsou k vidění také ve filmech. „V televizi teď běží Hra o trůny, ve které máme nějaké pohárky. Teď je tam i ­nový seriál, ve kterém jich je celkem dost. Kolikrát tady někdo kupoval sklo s tím, že potřebuje doplnit rekvizity, ale nevíme, jestli ho pak použili, případně kde,“ dodává Roman Míček.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.