Jedno velké staveniště, hluk, prach a tisíce projíždějících aut. A také kolony a objížďky a lidé klopýtající přes provizorní lávku nad železnicí. Tak to už několik měsíců vypadá v Bohumíně-Skřečoni. A nikdo zatím neví, jak dlouho to ještě potrvá. (více o zastavených stavbách čtete zde)
Že rozhořčení lidí je na místě, tušíme ještě dřív, než se k místu dostaneme. Kolemjdoucí paní, které se ptáme na cestu k mostu ve Skřečoni, nám ukazuje směr a volá: "Jen se jeďte na tu naši raritu podívat. Stojí to za to."
Cestou k mostu zastavujeme na chodníku Miroslava Figura, který bydlí jen kousek odsud. "Jezdím tudy denně do práce. Musím prakticky objet celý Bohumín," říká.
"Na ten most tady čekáme jako na smilování Boží. Veškerá doprava je totiž svedena tudy," dodává naštvaně obyvatel Bohumína. Nejhorší situace v dopravě podle něj nastává kolem druhé hodiny odpoledne.
"Lidi končí ve fabrikách a tvoří se tu dlouhé kolony," poukazuje. I tak tudy ale projede denně tisíce aut, mezi nimi spousta kamionů. "Ty tu jezdí ve dne, v noci."
A ačkoliv je už teď situace hrozná, ještě hůř podle něj bude v zimě. "Když napadne sníh, stačí jedna bouračka a zastaví vás to na dvě hodiny," dodává.
S kočárkem nebo o berlích? Jen pro odvážné
Situace není o nic příznivější pro pěší. K přístupu do centra města jim už tři čtvrtě roku slouží provizorní lávka nad železnicí. Vedle ní se tyčí základy rozestavěného mostu.
"Pro důchodce nebo pro maminky s dětmi je to strašné. S kočárkem tudy skoro ani nepřejedete. A když, tak s velkými obtížemi. A důchodce o holích tady z druhé strany nesejde," říká Marie Bosáková.
Její slova si potvrzujeme, když se na druhou stranu mostu jdeme podívat. Cestička ve svahu z hlíny a kamení připomínající spíše chodník na Lysou horu rozhodně není nic pro kočárky ani důchodce o holích.
Navíc, protože je po dešti, překonáváme cestou po lávce dvě velké kaluže. Je v nich dost vody, takže přes ně kdosi položil dřevěné desky. Jsou sice úzké, ale i tak díky za ně.
"Ať si to sem pan Bárta přijde vyzkoušet," zlobí se paní Bosáková, která si na cestu přes lávku vyhrnula nohavice, aby si je nenamočila. To cyklisté, kteří jeli hned za ní, raději nasedli na kolo, i když se to tady nesmí.
"Kéž by se pan ministr Bárta rozhodl trošku jinak. Vždycky se přece dá udělat nějaký ústupek. A mělo by se především myslet na lidi. Peníze nejsou vždy na prvním místě, to víme všichni," říká zase Miroslav Galocz z Dolní Lutyně, který tudy do Bohumína jezdí poměrně často.
