Kauza hokejového trenéra národního týmu Vladimíra Růžičky ohledně placení „bokem“ za místo v týmu (podrobněji zde) nastínila další problémy ve fungování hokejové mládeže v klubech, a to i na té nejnižší úrovni. Proti zaplacení takzvaného „výchovného“ při přestupech mladých hokejistů se ozývají protestující rodiče, zástupci hokeje však tvrdí, že je to jen splátka za to, co do sportovce klub vložil.
Rodiče dětí musí vytáhnout z peněženky i desetitisíce korun, aby se jejich syn mohl hokejově dále rozvíjet.
Jako například Martin Macurák. Za to, aby jeho syn mohl přestoupit do kvalitnějšího týmu, musel zaplatit sedmdesát tisíc korun. To ve chvíli, kdy neví, zda hokej chlapce nepřestane za pár let bavit. „Je to riziko. Ale je lepší zaplatit sedmdesát tisíc v sedmé třídě než osmdesát v osmé a tak dále,“ vysvětluje muž, jehož syn přestoupil na konci loňského roku z HC Orlová do klubu AZ Havířov.
Výchovné je kompenzací za náklady mateřského klubu
Tabulkové odstupné je až poslední variantou pro přestup hráče. Podle sekretáře Českého svazu ledního hokeje na něj dochází v případě, že se kluby nejsou schopny dohodnout na jiných podmínkách.
Za dítě v sedmé třídě se podle tabulek vyžaduje 70 tisíc, za osmnáctiletého chlapce, který hraje ligu staršího dorostu 225 tisíc, za dorostence v nejvyšší soutěži až 300 tisíc. „Peníze z odstupného mají kompenzovat to, co do výchovy kluka jeho mateřský klub vložil,“ vysvětluje generální sekretář ČSLH Martin Urban.
Když si klub zamane, nemají rodiče šanci |
Podle studie, kterou si nechal svaz vypracovat na příkladu jihlavského hokejového klubu, údajně klub vloží do výchovy dítěte od prvního seznámení s bruslemi do juniorské kategorie zhruba 900 tisíc korun. „Rodiče přitom platí průměrně 10 tisíc korun ročně na členských příspěvcích. To dělá nějakých 100 až 150 tisíc po dobu hokejového růstu,“ nastiňuje Urban.
Rozdíly v trénincích klubů jsou obrovské
Buď by si tedy museli rodiče připlatit, tak jak tomu je například ve Finsku, kde za dítě platí až sedm tisíc korun měsíčně, nebo musí zůstat zachován institut odchodného a tabulkové hodnoty.
„Jenže ty někdy neodpovídají tomu, co mateřský klub dětem může nabídnout,“ oponuje Petr Gřegořek starší, jehož vnuk patří pod českotěšínský hokejový klub.
Petr Gřegořek starší považuje požadavky na „výchovné“ některých klubů za přemrštěné.
To jméno každý hokejový fanda zná. Vždyť syn Petr Gřegořek mladší je mistrem světa z roku 2010. Pokud budou chtít v rodině Gřegořků zjistit, zda i jeho synovec podědil hokejový talent, musí však vytáhnout třicet tisíc korun.
„Dcera dala kluka na hokej v Českém Těšíně. Teď je mu osm let. Chceme, aby přestoupil do Třince, aby se mohl hokejově zdokonalovat. Teď je tam na hostování a ten rozdíl je obrovský,“ vysvětluje Gřegořek starší.
Pokud by chtěl, aby sotva školou povinný vnuk hrál v Třinci natrvalo, musí přijít s tučným obnosem peněz. „Je to částka, kterou si mohou nárokovat kluby s nějakou úrovní, jako je Třinec nebo Vítkovice, ale ne klub, který nemá kvalitní tréninky, trenéry a jezdí na zápasy žáků v devíti lidech,“ dodal Gřegořek.
Pokud má zájem větší klub, tak platí. Jinak ne
Podle šéfa těšínského hokeje Milana Mirowského by v prvé řadě neměla finanční kompenzaci řešit rodina, ale klub, do kterého chce dítě přejít. S tím souhlasí i na svazu. Jenže velké kluby, kam chtějí rodiče své děti posílat, nemají vždy zájem na tom, sportovce vyplácet. V tom případě musí platit rodiče.
„Pokud máme o hráče zájem my, tak kompenzaci řešíme sami. Když chtějí rodiče, aby dítě přešlo k nám, tak se jim snažíme pomoci a komunikovat s druhým klubem, ale když se nedohodneme, tak je to pak už na rodičích,“ vysvětluje šéftrenér mládeže v Třinci a bývalý vrcholový hokejista Jan Peterek.
Do problematiky takzvaného „výchovného“ se v březnu vložila i Česká unie sportu a Český olympijský výbor, který se ve vydaném prohlášení zastává menších klubů. „Pro oddíly, tělovýchovné jednoty a kluby není výchovné zdrojem zisku, nýbrž náhradou části nákladů, které na výchovu sportovce z různých zdrojů zajistily, a současně vyjádřením solidarity mezi profesionálním, výkonnostním a amatérským sportem,“ doplnil předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
