„Máme už sekačku, několik svícnů, papuče, konstrukci vánočního stromku, nože, sekery, různé dekorativní předměty i suvenýry. Sice jsme věděli, že mezi lidmi je takových předmětů dost, ale až takový zájem nás překvapil,“ komentoval vedoucí Muzea v Příboře Václav Michalička. Netušil prý také, jak velkou fantazii tatrováci měli.
Někteří lidé mají obavy, že by se pod věcmi zhotovenými v pracovní době a z továrního materiálu objevilo jejich jméno.
„Zaručujeme anonymitu. Ale někteří lidé naopak chtějí, abychom jejich jméno zveřejnili. Jsou na své výrobky hrdí.“ Některé exponáty musí muzeum po skončení výstavy vrátit, dost tatrováků ale předměty darovalo. Vzniká tak unikátní sbírka, kterou mnoho muzeí v zemi nemá. Pokud vůbec někde.
„Je to fenomén minulosti. V každé větší továrně si lidé pro sebe nebo známé občas něco vyrobili,“ přiblížil Michalička.
Zaměstnance muzea napadlo zorganizovat takovou výstavu poté, co na předchozích dvou akcích získali několik neoficiálních tatrováckých výrobků.
Hlavně když se plnil plán
„Například na výstavě o trampingu jsme měli několik sekyrek a nožů. Tak jsme si řekli, že bychom to měli podchytit více,“ vysvětlil vedoucí příborského muzea.
V žádném případě výstavu s názvem „Vyrobeno v Tatře, ale tatrovka to není“ nemíní muzeum jako ukázku někdejší špatné pracovní morálky, exponáty vystaví jako vzor řemeslné šikovnosti a kreativnosti jejich tvůrců.
Tatrovácký historik a někdejší ředitel kopřivnického Technického muzea Karel Rosenkranz souhlasí, že možností, jak si svépomocí zhotovit v pracovní době nějaký předmět, bylo kdysi poměrně dost.
Důležité bylo, aby továrna plnila plán. „Někteří šikovní zaměstnanci dokonce udělali i hezké modely tatrovek, oblíbená byla T603,“ zmínil a přidal další zajímavost: „Z odstřižků z lisovny lidé tvarovali různé fragmenty, nejčastěji na ploty.“ Také podle toho, jaký nástřik právě používala tatrovácká lakovna, takovou barvu dostala velká část Kopřivnice.
Předměty Muzeum v Příboře přijímá až do konce srpna, výstava začne v říjnu a skončí v březnu.
