Pavel Prokeš a Petr Jančárek (vpravo) u plachetnice Selma. | foto: Selma Expeditions

Plavil se až na konec světa. A teď se těší na Antarktidu

  • 0
Zástupci Slezské univerzity v Opavě získali jedinečnou šanci přiblížit veřejnosti život a bádání českých polárníků ze stanice na Ostrově Jamese Rosse. Chystá o nich popularizační dokument.

Vědci Slezské univerzity v Opavě a Masarykovy univerzity v Brně spojili síly při expedici do nejjižnějšího cípu zeměkoule v Jižní Americe. „V rámci spolupráce oboru Multimediální techniky na Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě s polárníky z Masarykovy univerzity v Brně se v dubnu vydal odborný asistent, režisér a kameraman Petr Jančárek na samý konec světa,“ uvedl mluvčí univerzity Martin Kůs.

Pedagoga Slezské univerzity pozval na pracovní výpravu do Patagonie a Ohňové země zakladatel české antarktické stanice Johanna Gregora Mendela na Ostrově Jamese Rosse, vědec a brněnský profesor Pavel Prošek.

Věda na Ostrově Jamese Rosse

Smyslem spolupráce Slezské a Masarykovy univerzity je podpořit český antarktický výzkum vědeckopopulárním dokumentem o stanici Johanna Gregora Mendela na Ostrově Jamese Rosse. Média o ní sice psala hodně, ale spíš se věnovala tomu, jak tam vědci žijí. Ale o vědě, náplni a podstatě výzkumů se toho objevilo málo. A právě na Slezské univerzitě se vyučují obory, které se specializují na popularizaci vědy.

Výzkumníci se dva týdny plavili na dvacetimetrové plachetnici Selma v nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. „Natáčeli tam první záběry pro chystaný dokument o práci českých vědců ve složitých podmínkách antarktické základny na Ostrově Jamese Rosse. Navštívili nejjižnější cíp zemské pevniny, za který je považován proslulý Hornův mys,“ popsal Kůs.

Za cestou z Opavy k týmu českých polárníků stála náhoda. „Na počátku určitě nebyl dlouhodobý zájem o polární oblasti. Věděl jsem o existenci české antarktické stanice Johanna Gregora Mendela z médií, ale zvědavost ve mně vzbudil přítel Miroslav Váša, který pro stanici projektoval nový systém solárních zdrojů energie,“ přiznal Petr Jančárek, který na Slezské univerzitě učí již pět let.

Se zakladatelem stanice Pavlem Proškem se Jančárek potkal na přednášce o Antarktidě v Brně. „Takže jsem se, když mi profesor Prošek zavolal a nabídl možnost vydat se s kamerou daleko na jih, moc dlouho nerozmýšlel,“ popsal režisér.

Natočit vědecký dokument, který osloví nejen odborníky, ale i veřejnost, byla velká výzva. „Moc bych si přál, abychom se ukázali jako pracoviště schopné látku, jakou je život a práce uzavřené skupiny vědců v těžkých podmínkách Antarktidy, uchopit a podílet se na propagaci české vědy. O

chystaný dokument již projevila zájem Česká televize, jeho dokončovací práce přinesou potřebnou praxi našim studentům,“ vysvětlil Jančárek. Ten uvažuje i o tom, že když se podaří najít sponzory, bude vypsáno výběrového řízení na jedno studentské místo přímo na stanici J. G. Mendela.

Hurá na Selmu, hurá na jih... Ze Španělska k Hornovu mysu

Jak vlastně jeho cesta vypadala? Expedice putovala přes Madrid, Santiago de Chile a Buenos Aires do argentinské Ushuaiy, kde se nalodila. „Dvoustěžňová jachta Selma je úžasná moderní loď vybavená všemi přístroji a udělátky potřebnými pro plavbu v nejextrémnějších podmínkách,“ vyznal se dokumentarista výpravy.

Na palubě lodi si vyzkoušel filmařské postupy a technologie, naučil se respektovat bezpečnostní pravidla a občas vařil pro devět lidí.

„Snadno si tam vzpomenete na knihy Julese Verna a na vlastní dětské sny. Říkáte si pětkrát denně, že to snad ani není možné, že stojíte pod majákem na Hornově mysu, plavíte se okrajem Tichého oceánu, vstáváte do noční služby u kormidla,“ přiznal.

„Naším úkolem pak bylo přivézt kvalitní záběry a podílet se na plavbě, takže jsme pomáhali s lany i plachtami a jednou za čtyři dny se starali o kuchyň a čistotu na lodi.“

Nejprve propluli soustavou kanálů směrem k východnímu pobřeží Ohňové země a pak teprve obrátili k jihu - k Hornovu mysu. „Tam jsme se chvíli zdrželi na pevnině, potřásli si rukou s osamělým strážcem majáku a vydali se zpět na sever a pak čistě západním směrem k Pacifiku. Tady jsme pár dní zažili počasí typické pro tuhle oblast: vítr, déšť, velké vlny. A opět jsme se skryli mezi ostrůvky a ostrovy, abychom dělali nejrůznější výsadky na pevninu a mohli nafilmovat zdejší přírodu. Skončili jsme po patnácti dnech plavby v chilském městě Punta Arenas,“ přiblížil cestovatel.

Příští rok by už chtěl přímo na Antarktidu, právě na Ostrov Jamese Rosse. S Antarktidou se tak vyučující na Slezské univerzitě teprve seznamuje. „Poslouchám ty, kteří ji znají, čtu si a čekám. Na Antarktidu se těším.“