Boccisté Roman Sajdak (vlevo) a Libor Delong při tréninku.

Boccisté Roman Sajdak (vlevo) a Libor Delong při tréninku. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Zájem o bocciu roste. Chce to dobrou hlavu, ruce a mysl, říká vozíčkář

  • 0
Lidí s handicapem, kteří objevují kouzlo sportu zvaného boccia, je stále víc. V Moravskoslezském kraji a okolí dokonce tolik, že zde před časem vznikl první klub, který se boccii věnuje. Co je boccia? Zjednodušeně řečeno pétanque pro vozíčkáře.

Znáte pétanque? Určitě o něm víte. Ve Francii ho hrají na každém kroku. Chlapi se sejdou v parku a koulemi se strefují co nejblíž nejmenší kuličce - "prasátku".

Boccia je téhle hře hodně podobná. Rozdíly? Kožené míče, trochu jiná pravidla třeba při střídání hráčů v hodech a hlavně - boccia je pro lidi na vozíku.

Vyhraje atlet, nebo boccista?

Jubilejní desátý turnaj v boccii začne v Městské sportovní hale v Havířově sobotu v 9 hodin exhibičním utkáním mezi primátorem Zdeňkem Osmanczykem, prezidentem hokejového AZ Havířov Jaroslavem Mrowiecem, atletem Pavlem Maslákem a nejlepším českým boccistou Radkem Procházkou. Informace o turnaji najdete na webu http://hschavirov.cz/, videopozvánku na adrese http://www.youtube.com/watch?v=e-7Jm6e_43M.

"K tomu, aby byl člověk v boccii dobrý, potřebuje dobrou hlavu, ruce a taky přemýšlet," usmívá se sedmadvacetiletý Libor Delong. Bocciu hraje šest let. Zastihli jsme ho na tréninku. "Chodil jsem v Ostravě do klubu Brána a bocciu jsem začal hrál na táboře, který Brána pořádala," říká mladý muž, dnes druholigový hráč boccie.

O tu je v Moravskoslezském kraji, ale i v jeho sousedství mezi tělesně postiženými lidmi stále větší zájem. I proto před skoro rokem vznikla první organizace, která v kraji sdružuje boccisty, Handicap sport club Havířov.

Za jeho vznikem stál kromě jiných Milan Svojanovský z ostravského Centra pro rodinu a sociální péči, který je zároveň zakladatelem integračního klubu Brána, a zejména pak Martin Kučera, nynější předseda Handicap sport clubu.

První rampa? To byl uříznutý umělohmotný okap

"K boccii jsem se dostal v létě 2005. Na táboře jsem hlídal kluka, jehož rodiče mě požádali, zda bych k němu nedojížděl jako osobní asistent. Byl to syn manželů Svojanovských, Jirka. A po pár měsících mě seznámili s bocciou, kterou jsem s Jirkou začal trénovat jako spoluhráč na rampě (pomůcka pro hráče v jedné z kategorií boccii, pozn. red.). Nic jsem o ní tehdy nevěděl," vypráví Martin.

A připomíná i jaro 2006. Tehdy s Jirkou vyjeli na první závody. "Naše tehdejší rampa, to byl uříznutý umělohmotný okap. A já byl snad nervóznější než Jirka," líčí šéf klubu, jehož nadšení pro bocciu přivedlo i ke studiu aplikované tělesné výchovy na Univerzitě Palackého.

Podívejte se na trénink boccii

Postupně se k němu přidávali další a další hráči boccie, až před rokem vznikl už zmíněný Handicap sport club Havířov. Dnes má skoro šedesát členů nejen z našeho kraje, ale třeba i z Olomouce.

A Havířov se pravidelně stává centrem turnajů. V sobotu 28. září a v neděli 29. září hostí už desátý, jubilejní turnaj. "Přivítáme rekordních pětatřicet sportovců na vozíku nejen z Česka," zve na akci v Městské sportovní hale Martin Kučera.

"Už se na turnaj moc těším," říká šestnáctiletá Nikol Vlochová, která je prvoligovou hráčkou boccie. A přidává se k ní i dvaadvacetiletá Daniela Šifflerová. Obě jsou na vozíčku kvůli dětské mozkové obrně. Jak se shodují, na turnajích jim nejde ani tak o výhru, jako spíš o setkání s přáteli.