Bylo to někdy na začátku sedmdesátých let. Brněnská rodačka Dolores se v Ostravě setkala se spisovatelem a básníkem Jaromírem Šavrdou. Tehdy ještě netušili, kolik krásných, ale také bolestných chvil spolu prožijí.
Dětství prožila ve Fulneku na Novojičínsku a v Hranicích na Přerovsku.
Šavrda se z vězení vrátil jako velmi nemocný muž
Po svatbě s Jaromírem Šavrdou pracovala v kanceláři ostravského Bytprůmu a její manžel byl tehdejšímu normalizačnímu režimu čím dál více na obtíž. Na psacím stroji opisoval a dále šířil knihy - například Úsměvy Jana Masaryka nebo Solženicynovo Souostroví Gulag. Za to musel Šavrda v roce 1979 na dva a půl roku do vězení.
Také Dolores Šavrdová čelila komunistické šikaně, neustálému pronásledování, domovním prohlídkám, výslechům a odposlouchávání. Když jejího manžela propustili z prvního vězení, podepsal Chartu 77 a zanedlouho šel za mříže znovu. Jeho zdravotní stav byl velmi vážný, po odpykání trestu byl propuštěn na svobodu jako velmi nemocný muž.
Režim Šavrdovou nezlomil, ač se moc snažil
V roce 1987 také Dolores Šavrdová podepsala Chartu 77, o rok později její manžel zemřel. Komunistický režim ji ale nezlomil. I když estébáci ničili hrob jejího manžela a v silně komunistické Ostravě jí ani neumožnili, aby nechala vytisknout poděkování za kondolence, dál pečovala o Jaromírův odkaz.
"V jejím třípokojovém panelákovém bytě v Ostravě-Zábřehu se každou první středu v měsíci setkávali disidenti, byla vzornou hostitelkou," řekl ostravský novinář Jan Král, který se s Dolores Šavrdovou setkal.
"Byla to vzácná a velice odvážná žena. I díky ní žijeme ve svobodné zemi. Jsem rád, že se toho dočkala, i když nebyla spokojená se vším," dodal Jan Král.
