Co pro vás ukončená oprava znamená?
Jsem moc rád, že se práce podařilo zvládnout. Připravovaly se přes deset let. Nakonec se sehnaly evropské dotace a finance uvolnila i církev, tak se mohlo začít. Při opravách pomáhalo hodně lidí, nejen samotní restaurátoři, ale i dobrovolníci. Vyklízeli, stěhovali. Například před několika dny tady uklízeli vězni z Heřmanic, kteří se nám sami nabídli.
Račte vstoupit |
Na lešení kolem baziliky se údajně dostali i recesisté.
Ano, dvakrát mě v noci vzbudila policie s tím, že se někdo vyšplhal na lešení a že se jedná asi o zloděje. Nebyli to zloději, ale kluci, co se vraceli z blízké Stodolní ulice. V jednom případě se muži vymlouvali, že se blíží Velikonoce a chtěli je oslavit na katedrále, ve druhém se jednalo o sázku, kdo se vyšplhá po lešení na věž rychleji. Jeden z těch rozjařených chlapců mě zdravil slovy: „Chvála Kristu,“ protože si mě pamatoval z náboženství.
Zajímali se lidé o rekonstrukci?
Zajímali a chtěli i přispět. Nezapomenu na dojemný příběh, kdy mi volala jedna stařenka, ať za ní přijedu do hospice. Tam mi v obálce předala pět tisíc korun s tím, že kostel považovala za svůj a chtěla by pomoci při opravě, přestože se jeho otevření už nedožije. Zamrazilo mě, když jsem zjistil, že ta paní skutečně o dva týdny později zemřela. Ale vnímám to tak, že do katedrály dala kousek sebe a zvěčnila se tak. Právě lidské příběhy utvářejí historii nejen kostelů.
