V šedesátých letech minulého století byla výstavba panelových domů v regionu v plném proudu. Nejinak tomu bylo v Českém Těšíně. Například do domu ve Slezské ulici na sídlišti Hrabinská se před padesáti lety nastěhovávali první nájemníci.
Mezi nimi byl i Luděk Novák. Ten v místě s manželkou žije dodnes a stále si vybavuje, co za radosti i strasti v době panelákového rozmachu prožíval.
Dostat se k bytu nebylo podle Nováka nic jednoduchého. Čekání v družstevním pořadníku se protahovalo. „Tlačilo se to, jak se dalo, to tehdy jinak ani nešlo,“ vzpomíná s úsměvem. I proto byl s manželkou v červenci roku 1966 nadšen, že dům je zkolaudován, a patřil k prvním nedočkavcům, který se do bytu nastěhoval.
„Dali jsme si tu televizi, seděli jsme na zahradním lehátku a bednu jsme měli převrácenou jako stůl,“ směje se s odstupem času Novák a dodává: „Tehdy nebylo tolik peněz. Navíc se některé zařízení složitě shánělo, ale postupem jsme si byt zařídili podle našich představ.“
Chodníky si lidé vyšlapali
Nadšení z nového bydlení u nových obyvatel domu dokázalo přebít i fakt, že byt měl mnohé kolaudační závady a okolí domu bylo jedno velké staveniště. „Nejbližší chodníky se dodělaly během roku. Byly sice architektonicky pěkné, aby to vypadalo, ale nebyly funkční a lidé chodili jinudy,“ podotýká Luděk Novák.
Jeho soused Karel Sikora, který žil nejprve jen v pár metrů vzdáleném věžáku, aby se pak také přestěhoval do domu na adrese Slezská 38, dodává. „Stěhující museli různě improvizovat při překonávání překážek. Používaly se fošny k překlenutí nerovností. Chodníků bylo zoufale málo a lidé si je začali tvořit jinde,“ vysvětluje.
Jak? Tam, kde chtěli chodník, si vyšlapali cestu „Vyšlapali cestu a naznačili tak zodpovědným lidem, kudy by chodníky měly vést. A ony se tam pak opravdu někdy udělaly,“ podotýká Sikora.
Desetileté výročí domu oslavili v sušárně
Ač byly začátky v panelácích krušné, je z dnešního pohledu i co závidět. Třeba rozloha bytů. „Třípokojový byt o velikosti 80 metrů čtverečních, to už je v dnešní době poměrně luxus,“ míní Novák.
Jeho byt byl zkalkulován na zhruba 74 tisíc korun. „Z toho čtrnáct tisíc jsme museli zaplatit před nastěhováním, asi třetinu částky zaplatil stát z příspěvku na byt a zbytek jsme formou úvěru spláceli třicet let,“ podotýká Novák.
Jiné tehdy byly podle Luďka Nováka a Karla Sikory i vztahy mezi nájemníky. „To je dáno tou dobou, která se lišila od té dnešní. Dříve byli lidé schopni se domluvit a spoustu věcí v domě si dokázali udělat sami. Dneska ti mladí si to raději zaplatí a nechají udělat. Taky jsme se mezi sebou více navštěvovali. Pamatuji si třeba, jak jsme k desetiletému výročí domu udělali oslavu v sušárně ve sklepě s hudbou a občerstvením. Slavili jsme společně silvestry a podobně,“ dodali oba pamětníci svorně.
Výstavbu sídliště dokumentuje i stránka z kroniky města z roku 1965. Tu ve svém posledním čísle otiskl městský zpravodaj. „Projekt byl sice oceněn, ale starousedlíci museli od začátku bojovat s křivými zdmi a dalšími nedostatky, které zapříčinila uspěchaná výstavba s nasazením slovenských učňů. Také se byty ukázaly těžce vytopitelné, projekt byl vypracován pro teplejší klima jižního Slovenska a v našich klimatických podmínkách se neosvědčil. Proto musely být domy dodatečně zaizolovány. Nicméně svou vzdušností, kdy je mezi domy ponechán dostatečný prostor, a vzrostlou zelení dnes patří toto sídliště k vyhledávaným,“ napsaly v červnovém vydání Těšínské listy.
