"Na Ostravsko jezdím strašně málo, spíše sem dojíždím, zůstala mi taková pěkná starost, v Beskydech mám chalupu," usmívá se Pyško. Na jaře hostoval s inscenací Kdo je tady ředitel? "Hrálo se nám krásně, bylo narváno, lidi výborní. Bylo vyprodáno. Tak tak, že jsem sehnal vstupenky pro tátu," vyprávěl den po představení.
Alexej PyškoNarodil se v Ostravě, ale vyrůstal v Havířově. Po maturitě se přihlásil na DAMU, studium herectví dokončil v roce 1980. V letech 1980 až 1987 hrál ve Státním divadle v Ostravě, kde vynikl například ve hrách Hoře z rozumu, Periférie nebo Vlkodlak. V roce 1988 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde hraje dodnes. Na jevišti první scény vyrostl ve výraznou hereckou osobnost, jeho doménou jsou romantici s příklonem k pesimismu. Mezi jeho výrazná vystoupení lze zařadit představení Maryša, Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Bloudění nebo Záviš z Falkenštejna. Založil Letní shakespearovské slavnosti a v roce 1999 vlastní divadelní agenturu AP-Prosper. Od roku 2006 je uměleckým ředitelem Divadla Palace. |
Je tomu 25 let, kdy z Ostravy odešel z divadelního angažmá. "Můj odchod má jednoduchou rovnici, dělal jsem školu v Praze, DAMU, a už tehdy snad po mě toužila nějaká pražská divadla. Můj tatínek byl vyloučen ze strany, takže já měl docela všude utrum," vysvětluje Pyško.
Uspěl v televizním klubu mladých
Ostravská etapa pro něj přišla v pravý čas. "Tady jsem byl hodně rozmazlovaný, hrál jsem krásné role. V televizi se točila jedna inscenace za druhou. Existoval takový pořad, který se jmenoval Televizní klub mladých, a ten jsem uváděl. Měl jsem se tu dobře a bylo mi třicet, říkal jsem si: Tak co teď s tím životem? Jestli se stanu otcem rodiny, zatvrzelým Ostravákem, anebo jestli ještě zkusím štěstí, protože ta lana mi byla posílána pořád. A tak jsem si říkal: Dobře, zkusíme, jestli na to mám. V Praze ještě existovalo Studio Bouře, takže jsem jenom navázal na svá ostravská vystoupení," popisuje své divadelní peripetie.
Narodil se sice v Ostravě, ale s rodinou bydleli dlouhodobě v Havířově. "Studoval jsem dolní gympl na J. G. Tajovského, maturoval jsem v pětasedmdesátém, také to byl hodně happy život. Pochopitelně jsem chtěl studovat něco jiného, ale z kádrových důvodů to nešlo. Ale bolševik se musel o děti postarat, tak mi dovolil studovat gympl," vypráví herec. V době studií ještě navíc závodně hrál basket.
Do devatenácti let žil v Havířově
"Dokonce jsem svou kariéru končil jako hráč extraligového mančaftu NHKG, starší dorost. No a protože to byl sportovně zaměřený gympl, tak nám procházely různé klukoviny a šílenosti v těch předmětech, které jsme z duše nenáviděli, ruština, chemie, matika," směje se Pyško.
Ostravské stopyMnoho osobností se na Ostravsku narodilo, hodně tady začínalo svou kariéru, nebo na severovýchod země je prostě jen zavál osud. Žádná z nich ale na tento region nezapomíná a váže se k němu řada historek. Seriál Ostravské stopy už řadu měsíců vychází v moravskoslezské příloze MF DNES a od dnešního dne i na iDNES.cz. Ve čtvrtek a v neděli se můžete těšit na zajímavá povídání lidí, o kterých často ani nebylo dosud moc známo, že by s Ostravou měli cokoliv společného.. V příštím díle zavzpomíná známá režisérka Věra Chytilová. |
Do svých devatenácti let žil v Havířově s rodiči. Přitom dětství trávil mnohdy jinde. "Babička z jedné strany je z východního Slovenska, což je krásný kraj, a babička druhá byla z Orlové. A když mi bylo dvanáct, tak táta koupil chalupu, o kterou se teď starám," vrací se k současnosti.
Black Sabbath? To bylo zjevení
"My jsme vlastně byli první generace nového komunistického města. Jako děti jsme v něm vyrůstali svorně, najednou nám bylo všem osmnáct devatenáct, zažili jsme začátky hardrockové éry... Tehdy ty cívkáče měl každý. Celkově to bylo hodně nekomunistické, nutili nás hrát typicky americkou hru, které říkali košíková. Absurdní, ale dalo se. Jinak jsem tvrdě odrostlý hardrockový synek, začátkem sedmdesátých let začínali hrát Black Sabbath a to pro nás bylo zjevení," vzpomíná herec na své mládí.
Povídat si o Ostravě, to je podle Pyška tak na tři dny v kuse. "Společný nepřítel nás spojoval. A vlastně, bylo to svým způsobem velmi poetické, když se šlo do klubu nebo se něco společně vymýšlelo mimo pracovní povinnosti, tak to bylo strašně půvabné. Takže bolševici, kteří byli v divadle, tak byli laskaví a drželi nad námi ochrannou ruku. A Honza Kačer mi dal ty nejkrásnější role, naše spolupráce trvá dodnes," dodává Alexej Pyško.
