"Do Dawson City na Aljašku se také na Welzlův hrob začaly jezdit dívat stovky lidí. Dovedu si představit, že se někteří nadšenci vydají i na Novosibiřské ostrovy," netají optimismus filmař Martin Strouhal. Mimochodem také Zábřežan.
Zatím ale budou členové této výpravy pravděpodobně první Středoevropané, kteří se po Welzlových stopách na sever Ruska vydají. Na daleký sever vyrazili v pátek, přes Moskvu letěli do Jakutska.
"Tam nás čeká čtyřdenní aklimatizace a bádání. Welzl tam strávil zimu, chceme pořídit nějaké fotky, videa, možná zjistíme i něco o Welzlově pobytu," doufal před odletem welzlolog Strouhal.
Mapka zachycující velkou cestu Jana Eskymo Welzla Sibiří v letech 1895-1898, kterou vytvořil jeden ze členů nynější expedice Martin Strouhal. Pro zvětšení klikněte.
Osmý srpnový den se pak vydají na řeku Janu do osady Ust Kuiga. "A dál budeme pokračovat na malých lodích po řece Janě až k ústí do Severního ledového oceánu. Podél pobřeží doplujeme k mysu Nos a od něj čtyřicet padesát kilometrů úžinou až na ostrov Ljachovský, na kterém se Eskymo Welzl zdržoval," popisuje Strouhal. Celkem výprava tam i zpět po vodě urazí 1 500 kilometrů.
Na Novosibiřských ostrovech žije víc ledních medvědů než lidí
Sám Welzl pojede s nimi, v malé kovové krabičce pečlivě vystlané tkaninou budou mít stále u sebe jeho dřevěnou postavičku. "Bude nám stále ukazovat směr," naráží Josef Lukáš na ruku dřevěné figurky, která pomyslně ukazuje před sebe. V druhé ruce svírá dřevěný mužíček miniaturní mapu. "Jde o kopii Welzlovy mapy této oblasti," vysvětluje Martin Strouhal.
Kovovou desku chtějí členové expedice připevnit na bývalou polární stanici nebo nějaké obydlí, třeba lovecké. Právě místní lovci je také budou během celé cesty provázet. Nocovat bude pětice mužů z Ostravska a Šumperska ve stanech, možná i v loveckých chatách.
"Bereme si s sebou i vlastní stany se speciální impregnací, která by měla odpuzovat hmyz. Budeme tam čelit doslova náletům komárů a muchniček, v tomto období jich tam je opravdu hodně," povídá třetí ze skupiny Josef Albrecht. Kromě miniaturních predátorů se však na severu mohou setkat i s těmi velkými.
"Novosibiřské ostrovy jsou víceméně neobydlená oblast. Je tam více ledních medvědů než lidí. Zrovna v tomto období tam chodí lovit, aby si udělali zásoby tuku na zimu," popisuje letní období na Sibiři Josef Lukáš.
"Na Everest, to dneska jede každý. Ale na Sibiř, to málokdo"
Až na Ljachovský skupina welzlologů dorazí, budou čelit plískanicím a nepohodě. "Teplota se v průměru pohybuje kolem nuly, prší, fouká vítr. Je tam hodně močálů. Nejdůležitější pro nás bude udržet se v suchu, takže si bereme částečně cestovatelské, částečně vodácké a horolezecké věci," popisuje Josef Albrecht.
Cestovatel a dobrodruh Jan Eskymo Welzl.
Chtěli by vystoupit na nejvyšší bod ostrova a také rybařit. "Ale hlavně se vyptávat a zjišťovat informace o Welzlovi. Srovnávat jeho popisy okolí s tím, co uvidíme, budeme filmovat, fotit. Jde o velmi odlehlé místo, ani fotografií z těchto končin moc není. Doufejme, že přivezeme jiné, nové pohledy," vysvětluje Martin Strouhal.
Myšlenka na výpravu existuje asi pět let a přípravy byly náročné. "Zkoušeli jsme různé kontakty, v Jakutsku a podobně. Když jsme objevili partnera, se kterým by se dalo spolupracovat, na týden jsem tam byl, abych zjistil, jestli je seriózní. On nám pak zprostředkoval další kontakty," popisuje prezident České welzlologické společnosti Strouhal, který komunikuje s welzlology po celém světě.
Na výpravu má pětice mužů tři týdny, zpátky dorazí 24. srpna. Nemůže zůstat déle, na severu začíná zima a teploty klesají hluboko pod bod mrazu. "Všechno je to vlastně předpoklad, nemáme žádnou jistotu, jak to vlastně dopadne. Nemáme žádnou rezervu, prostě to musíme stihnout," je odhodlaný Josef Lukáš. "Na Everest, to dneska jede každý. Ale na Sibiř, to málokdo," říká se smíchem.
Dodává, že všichni členové výpravy už pečlivě trénují. "Chodíme teple oblékaní a jíme hodně zmrzliny. Jediné obavy, které máme, jsou z toho, že asi nebudeme mít žádné večírky. Bude tam stále polární den. Bude to naše první expedice bez večírků," vtipkuje Lukáš.
Žil na Sibiři a procestoval Aljašku. Zážitky četl celý světJeho příběhy z cest po severu si přečetly tisíce lidí. Přesto je Jan Eskymo Welzl osobou záhadnou a o pravdivosti jeho dobrodružství se vedly i spory. Poprvé se vyučený kovář, narozený v roce 1868 v Zábřehu, vydal do světa v šestnácti. Pěšky na tovaryšskou cestu po Rakousku, Itálii, Srbsku a Rumunsku. Pak pobyl v rodném Rakousku-Uhersku čtyři roky a už ho to zase táhlo pryč. Pěšky vyrazil do italského Janova a odtud plul do USA, Austrálie, do carského Vladivostoku. A vydal se na Sibiř. Ale ne tak jako místní. Místo aby použil osvědčených zimních cest, probíjel se Sibiří v létě. "Jeho heslem bylo, prondu, prondu, neprondu, neprondu," říká welzlolog Martin Strouhal. Welzl se usadil společně s lovci na ostrově Ljachovský na Novosibiřských ostrovech. Odtud pronikl na Aljašku. Tam se připojil k velrybářům, měl obchod se zvířecími kožkami, bojoval proti nelegální distribuci alkoholu domorodcům. Všimly si ho i americké úřady. Nebyl schopný vysvětlit svůj původ, například vůbec nevěděl o první světové válce. Ve 20. letech 20. století jej deportovali do Hamburku. Welzlovi se ale podařilo spojit s Rudolfem Těsnohlídkem a ten začal psát jeho příběhy. Cestovatel se stal známým, objížděl města a své příhody vyprávěl lidem. Jeho život poté zpracovali novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta. V roce 1928 se Welzl vrátil na sever, do Dawson City, kde o dvacet let později zemřel. Mezitím v řadě zemí vyšly knihy s jeho zážitky - Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů. "Je to jeden z nejvydávanějších českých autorů," upozorňuje Strouhal. |
