Ačkoli jim už druhý týden neteče voda a domy jsou v tak špatném stavu, že stavební úřad soudu navrhl exekuční vyklizení, mnozí obyvatelé ghetta ale dál zůstávají ve svých domovech.
O co jde v PřednádražíStavební úřad minulý pátek nařídil lidem, že do sobotní půlnoci musí opustit všechny domy v ulici Přednádraží v Ostravě-Přívoze kvůli špatnému technickému stavu a hygienickým podmínkám. Lidé odmítli. Tvrdí, že havarijní je stav prázdných domů, ostatní chtějí postupně opravit. Problém ale je, že už dva roky není funkční veřejná kanalizace. |
Anton Gábor, který záhy oslaví šedesátiny a ve stejném domě žije už čtyřicet let, si s tím hlavu neláme. Jako jeden z mála nájemníků má na byt platný dekret a plyn může dál používat k vaření i vytápění. "Mám plyn napsaný na sebe, každý měsíc platím dost vysokou zálohu. Nikomu nic nedlužím, takže mi žádné potíže nehrozí," říká.
Gábor pracoval jako traťový dělník
Problém nemá ani jeho dcera Denisa, která obývá jiný byt ve stejném domě i s třemi dětmi ve věku od čtyř do devíti let. "Dokud jsem používala plyn, byly děti častěji nemocné. Teď už ho nemám, vařím na elektřině a topím v krbu," líčí 29letá žena, která žije v Přednádraží s malou přestávkou od narození.
Její rodiče se do domu nastěhovali už v roce 1972. O tři roky dříve přišel Anton Gábor za prací ze Slovenska. "Nastoupil jsem do Bohumína k Českým drahám jako traťový dělník," vzpomíná muž. Po svatbě se přestěhoval do Ostravy, na ulici Přednádraží. V cihlovém domě z roku 1910 zůstal i po rozvodu a sám vychovával čtyři děti.
Anton Gábor stojí u ruiny bývalé hospody v Přednádraží v Ostravě-Přívozu.
"Léta jsem vstával ve tři hodiny a dojížděl do Bohumína. Dělali jsme od vidím do nevidím. Před dvěma roky mě ale z práce propustili," líčí muž, kterému lékaři zjistili ucpávání cév v noze. Po zákroku byl na nemocenské, teď pobírá částečný invalidní důchod a je na úřadu práce.
Koupání v obvodu Dubina
Těžko ale najde práci, když má zdravotní omezení a za dva roky bude mít nárok na penzi. Ačkoli muž žije ve dvoupokojovém bytě sám a díky dekretu má nárok na náhradní byt, odejít se mu nechce. Už kvůli dceři a vnukům, kteří žijí ve stejném domě.
Gábor říká, že kromě něj a dcery Denisy, která se stará o své děti, všichni jeho potomci pracují – syn a jedna dcera ve společnosti Sangwoo Hitech, další dcera uklízí. Jedna z dcer nemá žádné děti, ostatní potomci dvě nebo tři.
"Od doby, co nám neteče voda, jezdím s dětmi k sestře na Dubinu. Koupeme se tam, přespáváme, ale někdy zůstáváme doma. Vodu na pití mám v kanystrech a na úklid ve vaně. Jinak vše funguje. Taky chci, aby se podařilo domy opravit, zprovoznit nefunkční městskou kanalizaci a pustit vodu, abychom tu mohli zůstat a zase normálně žít," říká Denisa Gáborová.
V Přednádraží stála pošta, bydleli lékaři
Její otec tvrdí, že se tam kdysi žilo krásně. "Ty domy byly zlaté. Bydleli tu lékaři, policisté. Byl tu řezník, obchod, malá hospoda, pošta," vzpomíná Gábor a dodává, že služby začaly postupně mizet přibližně v polovině devadesátých let. Jako poslední skončila hospoda.
"Asi před osmi lety začaly domy chátrat," vzpomíná. Tehdy totiž České dráhy prodaly velký balík svého majetku včetně domů, ale kvůli následným soudním sporům nebyl šest let jasný vlastník. Až pak domy koupil podnikatel Oldřich Roztočil. "Staral se, opravil v našem domě tři byty i rozvody vody. Pak zjistil, že není funkční kanalizace, a vše se zadrhlo. Co bude dál, nevíme," popsal Gábor.
