Ostravu jsem měl vždy spojenu s festivalem Colours, kde jsme v roce 2007 s kapelou prožili koncert v dešti a z větší části bez elektřiny. V posledních dvou letech jsem si město chtíc nechtíc spojil se sociálním problémem. Ubytovny a úzce propojená lokalita Přednádraží, které spolu přímo souvisejí.
Patrik Bangaje romský redaktor iDNES.cz, který strávil týden objížděním a mapováním stavu ostravských ubytoven, jež jsou z převážné části naplněny právě Romy. Situace v nich je neutěšená. Podaří se ji někdy změnit? V co může vyústit? |
Přednádraží je příběh sám o sobě. Kdysi dobrá adresa se stala noční můrou pro mnoho lidí. Vlastně si ani netroufám odhadnout, pro koho tou největší. Oldřich Roztočil, který domy vlastní, stále věří nebo minimálně do pátku věřil, že domy se podaří opravit. Realisté a stavební úřad ale vidí věci jinak. A bývalí nájemníci a lidé z okolí? Ti nevěří ničemu, proto byly ostatně domy také rozkradeny, což způsobilo jejich havarijní stav.
Když se nad věcí zamyslím, stačí si vybavit stav domů od chvíle, kdy jsem začal do Ostravy jezdit. Vždy si vzpomenu na kus textu jednoho pražského rapera: "jak ubývalo času, tak ubývalo bytu".
S Přednádražím úzce souvisí ubytovny. Těch je v Ostravě tolik (přesněji 37), že by člověk potřeboval dovolenou na to, aby je projel všechny. Možná to způsobuje fakt, že je v Ostravě podle sociálních pracovnic z terénních programů a místních Romů až deset tisíc lidí, kteří nemají jinou možnost bydlení, než žít v malých pokojích, kde žijí celé rodiny v prostoru 3 x 5 metrů, za nájem, který odpovídá čtyřpokojovému, luxusně zařízenému bytu. Odhad provozovatelů je daleko nižší, přibližně poloviční.
Nabízí se otázka, zda nebylo ekonomicky výhodnější opravit Přednádraží. Nájemní byty standardní velikosti s nájmem, který odpovídal kvalitě a umístění bytů. To by ovšem museli dojít k rozumné dohodě stavební úřad, městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz a majitel nemovitostí - Oldřich Roztočil. Výsledek toho, že se nic podobného nestalo, je zjevný.
Přednádraží se rozkradlo, budovy drží už jen obvodové zdivo. Co mělo jakoukoliv hodnotu, zmizelo. Včetně poklopů přeplněných kanálů, místo kterých jsou v betonových náznacích chodníků jen díry, které čekají na chvíli, kdy dovnitř spadne zvědavé dítě. Paradoxně domy rozkradli ti, kterých se bydlení nejvíce týkalo. Slyšel jsem story o tom, jak ženy nosily kradoucím mužům svačiny, stejně jako do práce. Lidé jsou tedy na ubytovnách, kam se přistěhovali k jiným, kteří už na ubytovnách byli předtím.
Případ velkého přednádražního stěhování
Poslední zoufalý pokus pánů Roztočila a Kumara Vishwanathana o obnovu Přednádraží mne vlastně mimo jiné přivedl zpět do Ostravy. Rozsudek soudu, který rozhodl o zamítnutí žádosti stavebního úřadu na udělení pokuty vlastníkovi za to, že neprovedl vyklizovací práce, se mohl vyložit několika způsoby.
Jedním z nich je, že lidé se mohou přestěhovat zpět do budovy číslo osm, která jako jediná má alespoň fasádu, podle majitele se v ní dá bydlet. A to se také stalo. Majitel rozdal deseti rodinám nájemní smlouvy a nastěhoval je zpět.
Jen čtrnáct dnů předtím místní stavební úřad informoval o tom, že ubytovna v Cihelní 67 není kolaudována jako ubytovací zařízení a lidé se musí vystěhovat. V roce 1963 totiž budova jako ubytovna sloužila a byla tak i kolaudována, v roce 1993 však tehdejší vlastník požádal o změnu způsobu užívání na kanceláře. Tu úřad údajně povolil. Úřad práce navíc odebral nájemníkům sociální dávky, ze kterých se větší část nájmu v ubytovnách platí. Na vystěhování dal tři měsíce, po které bude ještě dávky vyplácet. Na řadě jsou další ubytovny, u kterých stavební úřad zjistil, že také neodpovídají kolaudací tomu, jak jsou provozovány.
Výborně, stavební úřad začal fungovat
Trochu to vypadá jako boj mezi šéfem stavebního úřadu Jiřím Kozelským a provozovateli ubytoven. Na další frontě boj mezi Kozelským a majitelem Přednádraží. Pokud jde o mě, mám ale spíš dojem, že stavební úřad teprve nyní začal fungovat tak, jak má, a problém vidím spíše v tom, že minulé vedení se příliš o byznys tohoto druhu nezajímalo. Kdyby to totiž minulé vedení dělalo, nemohla by fungovat téměř polovina ubytoven v centrální Ostravě. Otázkou potom je, zda v tom nebyl jiný zájem.
Pokud by se vystěhovalo všech šest kontrolovaných ubytoven v krátké době, zažije Ostrava menší sociální katastrofu. Na ubytovnách totiž bydlí stovky lidí.
Jen v Cihelní by odebrání dávek a nutnost vystěhování vyrobila více než 400 bezdomovců, kteří nemají jinou možnost, než jít na jinou ubytovnu nebo na ulici. Co teprve, když se ubytovny vystěhují všechny, tedy myslím ty, kterých se týká rozhodování o způsobu užívání. Na řadě jsou totiž i další ubytovny v Ostravě, konkrétněji Ostravě Jihu. Na základě zjištění, že Stavební úřad v Moravské Ostravě a Přívozu neměl nebo za minulého vedení nechtěl mít ponětí, jak se vlastně budovy využívají, se rozhodly i další městské části provést kontroly. A ty budou mít následky, pokud budou provozovatelé nuceni, aby ubytovny zavřeli.
Ubytovací zařízení jsou zkrátka lukrativní byznys a musí se regulovat. Záměrně nepíšu jen o ubytovnách, protože jako ubytovací zařízení fungují často i bytové jednotky, které se pronajímají po místnostech. V případě, že na jeden byt dostane majitel tři nájmy, se jedná o celkem slušný "vývar". Ostatně, přesně to jsem viděl v ubytovně v Chopinově ulici. V posledním patře byl levně zrekonstruovaný byt 3+1, který obývaly tři různé rodiny. V posledním "bytě", který mi připomínal spíše technickou místnost na košťata, bydlela paní s pěti dětmi.
O dalších ubytovnách se nemá příliš smysl vyjadřovat. Některé jsou spíše jako králíkárny, jinde zase chtějí provozovatelé ubytovat lidi i na půdách nebo ve sklepech. Vše je možné, pokud na to stát přispěje dávkami. Podstatné na tom je, že nejchudší lidé jsou nejvýhodnější zákazníci, protože za ně sociálka (tedy přesněji UP) zkrátka vždy zaplatí. Vnitřky těchto zařízení jsou také dobře chráněny před zvědavými pohledy z vnějšku.
Jakmile se k nim přiblíží novinář, který by zmapoval, v jakých podmínkách tu klienti žijí, vystavuje se riziku inzultace. Celkem třikrát jsem musel hájit fotoaparát včasným úprkem a v jednom případě jsem měl skutečně namále. Paradoxně mne chtěl napadnout Rom, který se spíše, než toho, že si vyfotím ubytovnu, bál vyfocení sebe samotného.
Oldřich Roztočil svůj boj s úřady zřejmě vzdal. V pátek zrušil nájemní smlouvy a lidé z Přednádraží, kteří se teprve v pondělí do bytů oficiálně nastěhovali, se musejí znovu vystěhovat. Patrně půjdou do ubytoven.
Místní sociální pracovnice přitom oslovily jednu z těch ubytoven, na které nebude úřad práce vyplácet sociální dávky. Že by platilo ono přísloví o tom, že pravice neví, co dělá levice?
