Vynikající návštěva už na samém začátku festivalu dala pádnou odpověď těm, kteří už v průběhu postupného zveřejňování programu neskrývali výhrady, že letošní Colours sice mají prvotřídní nabídku pro fajnšmekry, ale chybí jim jméno, které přitáhne davy, které vnímají hudbu jen jako kulisu. Můžeme jim říkat třeba "posluchači rádií" a "diváci televize".
Pachatel těchto řádků pokorně přiznává, že patřil mezi tyto nevěřící Tomáše a aniž by chtěl dělat předčasné závěry, už nyní může gratulovat pořadatelům, že právě ve čtvrtek 18. července 2013 se definitivně potvrdilo, že Colours jsou asi opravdu jedinou českou akcí své velikosti, na kterou zjevně jezdí lidé víceméně "na blind", protože dramaturgii věří. A že velký podíl mezi nimi mají oni zmínění hudební fajnšmekři.
Jak se zdá podle prvních testovacích obhlídek, samotný areál ve svém základním rozložení doznal změn spíše kosmetických. Štěrk před hlavními pódii je chvályhodně rozválcován, přibyl obří stan se scénou Drive a několik průchozích koridorů, které zkracují a zjednodušují pohyb mezi pódii. Patrně se výrazně rozrostl i počet prodejních stánků.
Zahájení festivalu Colours of Ostrava 2013 (zleva ředitelka festivalu Zlata Holušová, primátor Ostravy Petr Kajnar a dvě zástupkyně generálního partnera)
Oficiální program v sedm hodin večer zahájila ředitelka festivalu Zlata Holušová, když pozvala na pódium spojené kapely Transglobal Underground a Fanfara Tirana.
Produkce sice rozhýbala značnou část publika, hudebně ale nic zásadního nepřinesla. S tradičním modelem balkánské dechovky asi nic moc dělat nejde a její podložení elektronickými beaty a exotickými perkusemi nijak zásadní inovace není. Stejně jako angažmá sitáristky, kterou by tak, aby v břeskném zvuku dechů byla slyšet, nejspíš nenazvučil ani zvukařský pámbu.
The Bots
Za rockový konec to vzali toho večera nejvýrazněji dva kalifornští mladíčci The Bots. Sestavou bicí-kytara připomněli nejen White Stripes a Black Keys, ale hlavně současnou scénu mississippského venkovského blues.
Hudebně pak dynamickými zvraty ve svých písních, melodikou a čerpáním z celého odkazu amerického rock'n'rollu navazovali třeba na Pixies.
Na svém turné k pětadvacátému výročí založení se v Ostravě zastavila americká postpunková legenda Girls Against Boys. V podstatě klubová kapela přitáhla svými chytře vystavěnými písněmi a dvoubasovým soundem až nečekané množství diváků. Zábavné srovnání nicméně nabídlo sousedství jejich bloku se stejné výročí slavícími Tata Bojs, kteří střídali své rockové věci s vyloženě tanečními plochami a přes časově omezený festivalový set sáhli i mimo svoje "hity a city".
Baskery
Tři švédské krasotinky Baskery coby hlavní čtvrteční jméno nové scény ve stanu Drive, zaměřené na tradiční žánry americké muziky v neobvyklém provedení, přesvědčily, že akustická kytara, banjo a kontrabas mohou rozjet docela slušný "punk" a také o tom, že i v takových žánrech jako je country a folk lze stále ještě skládat poměrně osobité písničky.
Sigur Rós
Hlavními hvězdami čtvrtečního večera byli samozřejmě Sigur Rós. Jejich hudba je vlastně art rockem 21. století, nejen plošnou stavbou skladeb, ale i jejich provedením a stylem vizuální prezentace. Přestože je jejich hudba spíše soundtrackem k plavání v horkých islandských zřídlech nebo procházkám okolo přímořských fjordů, skvěle se snoubila i s industriálním prostředím vítkovických hutí. Přestože Sigur Rós rozhodně nejsou kapelou pro jančící davy, plnou plochu před hlavní scénou zhypnotizovali svým spektáklem dokonale.
Věřme, že úspěch prvního večera nebyl ilustrací pořekadla o prvním vyhrání, které z kapsy vyhání. Ostatně, pouhý pohled do programu pátečního dne a večera slibuje hodně zajímavého. Pamětníci zamáčknou slzu při Inspiral Carpets, romantici se rozněžní při Woodkidovi, fanoušci současného folku přivítají Damiena Rice a příznivci české hudby se mohou těšit třeba na Umakart, Anetu Langerovou nebo Pražský výběr.
