Češi jsou známí svou vynalézavostí a ochotou podnikat daleké expedice s dopravními prostředky, s kterými by někdo nejel ani do večerky. Poměrně známým případem jsou expedice Trabantem Afrikou a Jižní Amerikou, za hranice ale vyráží i například embéčko nebo jawa.
Další, kdo se s neobvyklým dopravním prostředkem ocitne na seznamu moderních expedic, je takzvaný Kozí dech.
S dědečkem do Afriky
Stadion S11 byl prvním československým velkosériově vyráběným mopedem. Motocykl s neobvyklým řazením otočnou rukojetí a dvoutaktním motorem o objemu 50 ccm dosahoval rychlosti 40 km/h, na jedno tankování ujel až 200 kilometrů. Jeho výroba naplno naběhla v roce 1958 a Kozí dech si okamžitě u širší veřejnosti získal oblibu pro svoji dostupnou cenu, spolehlivost a snadnou údržbu.
A právě díky těmto vlastnostem si Martin Tomaško s přítelkyní vybrali Stadion S11 pro svoji expedici Stadion Tour Afrika 2014 – 2015. V pátek 6. prosince odlétá dvoučlenná výprava z letiště Václava Havla do Johannesburgu. Expediční stroj budou mít v kufru. Z Jihoafrické republiky zamíří přes Botswanu, Zimbabwe, Zambii a Tanzanii do Keni, odkud pojedou vlakem do města Nairobi, tam jejich dobrodružství skončí.
„Moped Stadion jsem vybral já, protože k těmto strojům mám citovou vazbu už z mládí,“ říká Martin Tomaško. „Vždycky jsem na nich chtěl ujet nějakou větší vzdálenost, podniknout nějakou větší akci. Také jsem je vybral pro to, že jsou to poměrně jednoduché stroje, tudíž opravy nebudou tak náročné jako u moderních strojů.“
Lehká konstrukce Kozího dechu zároveň umožňuje přepravovat motocykl v letadle jako zavazadlo a tím ušetřit značné finanční náklady skromné expedice.
Na vlastní pěst
Celou akci začal Martin Tomaško připravovat od září roku 2013, kdy padlo definitivní rozhodnutí o výletu do Afriky. Hasič v aktivní službě vytáhl ze sklepa zbytky dvou starých mopedů a začal skupovat ojeté motocykly a náhradní díly. „Některé díly jako třeba osy kol nebo rozety jsme si nechali vyrobit firmami, které nás podporují, a zbytek jsme koupili jako nové, ale byly to vlastně repliky originálních dílů.
Kozí dechStadion S11 byl prvním československým velkosériově vyráběným mopedem. Jeho produkce naplno naběhla v roce 1958 a do konce následujícího roku vzniklo více než 150 tisíc Kozí dech, jak se mu začalo říkat, si záhy získal mezi veřejností značnou oblibu pro dostupnou cenu, spolehlivost a snadnou údržbu. První prototypy byly osazeny německými motory Fichtel & Sachs, ale s ohledem na politickou situaci bylo nutno vyvinout motor přímo v Československu. Dvoutaktní motor Jawa typ 552 s objemem 50 ccm byl zavěšen ve spodní části trubkového rámu bicyklového typu, třílitrová nádržka nad přední částí rámu stroji jezdícímu až 40 km/h umožnila ujet na jedno tankování takřka 200 km. Dvoustupňová převodovka se řadila otočnou rukojetí v jednom celku s páčkou spojky, umístěnou na levém řidítku. Zadní kolo bylo uloženo v rámu pevně, přední bylo alespoň částečně tlumeno tlačnými vahadly s pryžovými bloky, komfort cestování zlepšovalo robustní, vinutými pružinami pérované kožené sedadlo. Brzdění zajišťovaly malé bubny v nábojích kol. Na éru S11 v roce 1960 navázal model Stadion S22, jenž svojí konstrukcí připomínal již více motocykl než jízdní kolo. |
Udělali jste na motocyklech nějaké technické úpravy?
Snažil jsem se vyvarovat náročným vylepšením, které zvyšují hodně výkon motoru. Obávám se, aby to ty motory vydržely, takže jsme vyměnili pouze karburátory. Ty jsme použili z následujícího modelu Stadion S22, dali větší trysku a přidali kolínko sání. Použili jsme také menší rozetu a máme připravený větší primární kolo, tzv. pastorek. Největší úpravy jsme udělali v elektroinstalaci. Jednak jsme nahradili zapalovací cívku světelnou cívkou a indukční cívkou, čím jsme zajistili náhradní cívku pro jízdu. V případě poruchy použijeme tu ze světelného okruhu. Dále jsme do světelného okruhu vřadili stabilizátor napětí a nabíjení akumulátoru, kterým budeme dobíjet naše elektronické přístroje. Světelné zdroje jsme nahradili diodovými.
Vezete s sebou také náhradní díly?
Budeme mít náhradní válec s pístem, zapalování a karburátor. Samozřejmě také povezeme náhradní šroubky a matice. Pokud dojde k poruše nějakého dílu, který nebudeme mít s sebou, protože jsme limitováni váhou, máme domluvený obchod s náhradními díly u nás v republice, který nám potřebný díl zašle do Afriky. Ale toho bychom chtěli nevyužít.
Jak vlastně nápad na celou expedici vznikl?
V roce 2011 mi lékaři odhalili v těle nádor, prodělal jsem operaci a do běžného života jsem se vrátil až pět měsíců od operace. Během těch těžkých dnů v nemocnici jsem si uvědomil, jak je naše zdraví křehké a jak málo stačí, abychom jej ztratili. Když mi na rakovinu umřela maminka, rozhodli jsme se s přítelkyní, že pomůžeme lidem, které postihlo tohle zákeřné onemocnění. Postupně vykrystalizoval nápad uspořádat expedici, napsat o ní knihu a výtěžek z celé akce věnovat na léčbu onkologicky nemocných dětí.
A proč jste se rozhodli právě pro Afriku?
Je plná tajemných míst a láká spousty dobrodruhů. Chceme na vlastní oči vidět její krásu, čelit jejím úskalím a zažít dobrodružství na vlastní kůži. Chceme poznat místní domorodce, přiblížit se jejich způsobu života, být svědky rituálů, zvyklostí a tradic a pochutnat si na místních specialitách.“
