„Vánoční výzdobu mám spíš jednoduchou. Kouzelnou atmosféru nejvíc vnímám o adventu, když vystavuji po Čechách výsledek celoroční práce, především betlémy,“ říká řezbář Tomáš Štolba.
U Tomáše doma voní nezaměnitelná ateliérová směs lipového dřeva a olejových a akrylových barev, teď v zimě tu praskají smrková polena v litinových kamnech. Dřevěné jsou podlahy, většina nábytku, z masivu je vyrobena konstrukce zimní zahrady, kterou se povedlo v rámci rekonstrukce domu zvětšit prostor pro bydlení.
„Jsem rád, že jsem při přestavbě domu udržel jeho ,lidské proporce´ a nedal na takzvaně dobré rady. Podle nich jsem měl na domek hodit ještě další patro. Kdybych stavěl nyní, tak se ovšem víc zaměřím na vytápění, využití vody ze studny a z okapů. Když je hotovo, dodatečná úsporná opatření se prodraží a ztrácejí smysl,“ komentuje Tomáš jednoduchou stavbu se sedlovou střechou a obytným podkrovím.
Velká francouzská okna vpouští do domu dostatek světla.
Na plochu devadesáti metrů čtverečních se po rekonstrukci vešly obytná místnost s kuchyní, zimní zahrada s ložnicí, koupelna, předsíň s vestavěnými skříněmi, v podkroví je ateliér a hrací kout pro syny s kolejovou dráhou.
Romantika na severu
Když Tomáš Štolba před pár lety hledal bydlení blízko Prahy, měl finanční limit. Ale všechno za dostupnou cenu bylo daleko. Na internetu se soustředil na severní okraj Prahy a Roztoky. Měl k nim zvláštní vztah, před revolucí se tu potají konala duchovní setkání na místní katolické faře. Nakonec objevil nemovitost v novinách a jel se hned podívat.
„Zrovna svítilo slunce, bylo to až omamné, u domu byla malá pěkná zahrada,” vzpomíná. Stav zděné stavby postavené v roce 1910, jež měla jen dvě místnosti, půdu plnou nepořádku a rozvody v havarijním stavu, odpovídal době výstavby a rokům, kdy se o ni nikdo příliš nestaral. V té době se ovšem na domy v Roztokách v ceně okolo dvou milionů stály fronty. S koupí a rekonstrukcí proto neváhal.
Než proběhl vklad do katastru, měl projekt a za sebou přípravné práce. Získat stavební povolení v lokalitě poblíž slovanského hradiště bylo složitější vzhledem k památkové, archeologické a přírodní ochraně. Následná rekonstrukce proběhla rychle a dům byl brzy připraven ke kolaudaci.
Z masivního dřeva jsou také podlahy.
Tomáš přistoupil k přestavbě s vědomím, že je to jeho poslední, jinak že se zblázní. Během několika předchozích let totiž přestavoval podobný domek v Českých Budějovicích, starou chalupu a pár bytů. Dnes by to podle jeho slov udělal už jen z nutnosti, nadšení by hledal těžko.
„Někdy si říkám, že by bylo zajímavé postavit dům úplně od začátku bez daných omezení, ale to asi v příštím životě. Vždycky, když skončím, říkám si, co bych řešil jinak.
Mobilní řezbářství
„Nejsem dobrý zahradník. Moje sousedka, vzorná to zahradnice, se při mých chabých pokusech upřímně smála, když jsem se marně lopotil. Se sebevědomým zápalem jsem se vrhl na pěstování zeleniny. Jsem na to dost nešika, takže sázím jen to, co vyžaduje nejméně práce. Vymlouvám se na to, že dělám bezúdržbovou zahrádku, což je dnes vlastně moderní,“ dodává Tomáš.
Zaparkovanou maringotku na zahradě používá Tomáš Štolba jako řezbářskou dílnu.
Dříve jezdil několik let vyřezávat na Okoř, kde měl chatu s dílnou. Kvůli lepší dostupnosti se rozhodl pro změnu a koupil maringotku. Volbu si zatím pochvaluje, protože odpadlo dojíždění a může v dílně trávit více času a věnovat se dalším Vánocům.
Na výstavách si to Tomáš užívá, získává tu dokonce inspiraci. Nedávno byl osloven, aby vytvořil svatou Apolónii, patronku zubařů. „Neznal jsem ji, takže jsem si o ní musel nejdřív vše nastudovat,“ vysvětluje Tomáš Štolba, kterému se povedlo navázat na tradici českého lidového řezbářství. Používá svoji originální a moderní stylizaci tvarů, dokonale pracuje s výraznými barvami u každé dřevěné figury.
Vyřezávat začal po revoluci, aby se uživil. S tehdejší manželkou, malířkou Renatou Štolbovou, začali dělat loutky, k nimž se dnes Tomáš vrací výjimečně, spíš jen z nostalgie. Časem začal vytvářet biblické figury a betlémy. Impulsem k samostatné tvorbě bylo, když prvně viděl bretaňské kalvárie.
Ateliér v podkroví je místem, kde Tomáš Štolba dokončuje figury a kde také nejraději odpočívá.
Dřevěné figury Tomáše Štolby
„Musím říci, že řezbařina je dost osamělá práce, takže mým společníkem je hlavně rádio a oblíbená stanice Vltava. Betlémy mi zabírají většinu času, ale baví mě vyřezávat do výklenků, kapliček a do konkrétních prostor,” vysvětluje řezbář, pro něhož je logicky nejoblíbenějším materiálem dřevo.
