Tomáš Novotný žije v Ostravě od začátku 80. let minulého století, přitom pochází z Prahy a na sever Moravy nepřišel o své vůli. „Upřímně říkám, že jsem do Ostravy nešel dobrovolně. Po ukončení konzervatoře jsem se rozhodl dělat faráře a nastoupil jsem v roce 1978 do Plzně. Každý duchovní tehdy potřeboval souhlas k výkonu služby, který uděloval daný kraj. Já ale nebyl poslušným farářem,“ říká Tomáš Novotný.
Kostel začala navštěvovat mládež a národní výbor mu souhlas k vykonávání duchovní služby odebral. Žádný jiný kraj jej nechtěl znovu udělit, ani Košice. „Až po nějaké době, když jsem byl v civilním zaměstnání, mimochodem jsem hrál v krematoriu na stejném kůru jako Zdeněk Svěrák ve filmu Kolja, se tehdejší Severomoravský kraj rozhodl, že mě na rok vezme na zkoušku,“ vysvětluje Novotný.
Profil: Tomáš Novotný Tomáš Novotný ve druhé polovině 90. let. Je docentem na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vystudoval Pražskou konzervatoř (skladba, dirigování, lesní roh) a Evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kde také získal doktorát v oboru Starého zákona (Hebrejské mudrosloví). Ve své odborné praxi se zabývá činností a vlivem nových náboženských hnutí. Deset let působil také jako sbormistr dívčího vokálního souboru Adash, jehož fungování bylo sice oficiálně ukončeno, ale na žádost ze zahraničí v loňském roce bylo opět obnoveno. Je také vedoucím mužského vokálního souboru Noach, interpretujícího hebrejské písně. |
Přišel tedy do Ostravy, ale nedostal byt, takže pendloval na bohoslužby z Plzně vlakem, což tehdy jedním směrem činilo asi deset hodin.
„Spal jsem v kanceláři, jedl jsem s bezdomovci na nádraží, odbyl jsem bohoslužbu a jel za rodinou do Plzně, což v důsledku mělo příznivý vliv. Protože jsem nevytvářel žádné aktivity, úřady nabyly přesvědčení, že jsem se napravil, takže mi souhlas pro výkon služby prodloužily. Ostravu jsem si tedy nevybral, ale dostal jsem se do ní proto, že jsem jinam jít nemohl.“
„V hromadách smetí, hrajou si děti...“
Jaká byla bývalá ocelářská a hornická bašta? Pro nechtěného duchovního překvapivě vstřícná, ale jinak stále nehostinná. Tomáš Novotný o tom dokonce složil několik veršů.
„Ostrava, jak víte, má špatnou pověst všude po republice, natož v tehdejších dobách. Mé první dojmy z ní nebyly nijak kladné, byla značně špinavá. Vzpomínám si, že při pozorování dětí jsem tehdy o svých pocitech složil krátkou básničku: ‚V hromadách smetí, hrajou si děti, a z toho je ti nanic, proč rodit děti do hromad smetí, proč jsem radši nezůstal panic.‘ Tímto jsem si ulevil.“
Jiné setkání s průmyslovým prostředím města ilustruje každodenní situace ve farářově ostravské domácnosti. „Nastěhovali jsme se do bytu, kde byla obyčejná kamna, která občas kouřila. Manželka otevřela okno a venku to smrdělo více než vevnitř, tak je zase zavřela. Dokonce jsme měli snížené nájemné, že žijeme ve znečištěném prostředí,“ usmívá se Tomáš Novotný.
Praha? Zůstaneme v Ostravě
Fara tehdy sídlila v Úprkově ulici v Přívoze, v zatáčce za Dolem Odra - tehdy to byl Vítězný únor. „Sloužil jsem v ní asi od roku 1984. Pak přišla revoluce, studentská stávka. Studenti mě zvali na přednášky a besedy, oni sami mi vyjednali možnost vyučování na pedagogické fakultě. Farářoval jsem a učil externě, od dalšího roku jsem nastoupil jenom na fakultu,“ vysvětluje Tomáš Novotný.
Paralelně tehdy učil také v Praze na Univerzitě Karlově, nakonec ale vyhrála Ostrava. „Když jsem se rozhodoval, protože mě už nebavilo jezdit mezi Ostravou a Prahou a přestože jsme oba s manželkou z Prahy, tak jsme se pro mnoho lidí překvapivě rozhodli pro Ostravu. Hlavně asi proto, že svou práci v Ostravě považuji za důležitější.“
Sbor Adash vedený Tomášem Novotným před osmi lety.
Členky pěveckého souboru Adash spojuje zájem o hebrejštinu. Dohromady se daly v kurzu Hebrejština písněmi, jejž na Ostravské univerzitě vytvořil docent Tomáš Novotný.
Tomáš Novotný vede na zdejší univerzitě každoročně přednáškový cyklus na téma Kořeny evropského myšlení. „Každý rok jej navštěvuje na čtyři sta studentů. Učíme se poznávat žido-křesťanské kořeny evropského myšlení, což pro řadu z nich je první hlubší setkání s Biblí. Obětoval jsem proto daleko prestižnější kariéru a výhled na profesuru na Karlově univerzitě, jenže člověk má dělat to, co je potřebnější. Ostravou tedy nadšený nejsem, pobývám v ní proto, že k tomu mám upřímné důvody.“
Dnešní Ostrava je ale pro Tomáše Novotného úplně jiná než dříve. Už jenom díky univerzitě a tisícům studentů, kteří sem přišli. Také on má na této změně podíl.
„Já sám jsem přispěl troškou do mlýna především hudebními aktivitami. Nejslavnější z nich je dívčí univerzitní soubor Adash. Za deset let své činnosti si vytvořil své publikum. Dokonce jeden německý scenárista a režisér Keinstein o něm napsal článek, že před Adashem v Ostravě nebyla kultura a po Adashi opět není. Činnost jsme obnovili před rokem, protože nás pozvali do Izraele. Teď jsem ve zvláštní situaci, nečekal jsem, že budeme mít až tak neuvěřitelný ohlas. Nevím, co dál. Zatím jsem se nerozhodl, jestli pokračovat,“ dodává Tomáš Novotný.
