Počkal si dvě hodiny a pak při své výpovědi oznámil, že se chce v plném rozsahu doznat. Dnes šestadvacetiletý Pavel Šenk je totiž jedním z hlavních obžalovaných v jedné z největších kauz krácení daně ve Zlínském kraji.
Při promyšleném obchodování s řepným olejem na Kroměřížsku, Uherskohradišťsku a Zlínsku firmy okradly stát o 178 milionů korun (více o případu zde).
„Chci se v plné rozsahu doznat a ulehčit soudu práci,“ prohlásil Šenk.
Do té doby přitom vypovídat odmítal. „Na začátku jsem si naivně myslel, že jde o legální obchody. Když jsem pochopil, že to tak není, už to zastavit nešlo,“ prohlásil.
Na lavici obžalovaným s ním v pondělí usedlo dalších sedm mužů a jedna žena. Dohromady se obžaloba týká devíti lidí a dvou firem. Hrozí jim maximálně deset let, firmám až zrušení.
Podvody byly založené na stejném principu jako nelegální obchody s kovovým odpadem, které zlínský soud také v těchto měsících projednává.
Obchodníci mezi sebou zavedli promyšlený účelový systém podnikání. Každý měl svou roli. V soudní síni proto zaznívaly pojmy jako bílí koně, nárazníkové či ztracené firmy.
„Obchodovali s řepkovým olejem, nakupovali zboží od států Evropské unie, ale s cílem podílet se na daňovém podvodu,“ upřesnila žalobkyně Pavlína Nesvadbová.
Olej formálně putoval z jedné firmy do druhé
Některé firmy nakupovaly olej z Polska, Slovenska nebo Německa, nechaly ho přivézt do Česka, ale neodvedly za zboží DPH.
Naopak formálně, pouze přes faktury, ho prodaly Šenkově firmě Mystery Group a ta zase další společnosti. Teprve od ní se zboží dostávalo k dalším odběratelům.
Takto mezi sebou fungovaly společnosti Mystery Group, JiMa Trade, Tizona, Best Steel CZ, Sata Trade nebo Square Consultation.
Smyslem bylo přesunovat zboží tak, aby firmy nemusely odvádět DPH. Dohromady tak nemusely státu zaplatit skoro dvě stě milionů.
Na začátku nelegálních obchodů stál Šenk podle své výpovědi v hierarchii poměrně nízko. Zaměstnali ho Jiří Dvouletý a Marcel Juřica, oba z hradišťské firmy JiMa Trade, přes kterou se olej dostával k odběratelům.
„Uměl jsem jazyky, tak jsem měl na starosti korespondenci, ukládal jsem peníze do banky, dělal jsem, co mi řekli,“ vysvětloval u soudu.
Přiznal ale, že to byl on, kdo později oslovil spolužáka a kamaráda Jiřího Něstreljajeva. Ten měl finanční problémy, tak nabídku na přivýdělek přijal. Stal se jednatelem nejdříve jedné, pak další společnosti. Podepisoval smlouvy, vybíral peníze z účtu. O obchody se ale nezajímal, nevystavoval faktury, nestaral se o peníze. Vše zajišťoval Šenk.
„O tom, že bych mohl být bílý kůň, jsem na začátku vůbec nepřemýšlel. A až jsem pochopil, že tady není něco v pořádku, už nešlo z rozjetého vlaku vystoupit,“ prohlásil Něstreljajev.
Šenk několikrát opakoval, že měl ke konci z Juřici a Dvouletého strach. Aby zaplatil dluhy, rozjel ale další obchodní řetězec. Chtěl vydělat na tom, že z Polska přiveze řepný olej vlakem, což je levnější než cisternami. I z těchto obchodů se ale nakonec stal nelegální řetězec.
Jednání u soudu by mělo pokračovat ve čtvrtek výpovědí Juřici a Dvouletého.
