Pořád na něj vzpomíná. Ale nikoliv s lítostivou nostalgií. Vyrovnaně. Realisticky... „A krásně. Je to důkaz jeho kvalit. Pořád tu zůstává smutek lidí, kteří ho potřebovali. Nevím, jestli budu tak potřebný, kdybych náhodou dožil do nějakého věku,“ říká Holeček o Hrubém.
Wild Challenge 2015Expedice na jedenáctou nejvyšší horu světa Gašerbrum I (8 068 m n. m.) v Pákistánu se uskuteční od 8. července do 31. srpna. Zúčastní se jí Marek Holeček a Tomáš Petreček, pokusí se o výstup novou cestou v jihozápadní stěně. V rámci cesty chtějí nasbírat podklady pro snímek o samotné expedici i pro filmový dokument The Elements. |
Dlouhé vlasy má stažené do culíku. Často vtipkuje, nebojí se ani černého humoru na adresu „Zdenála“, jak mluví o svém zesnulém kamarádovi. Navenek ale vypadá zcela klidný, ať už mluví o chystané expedici, natáčení dokumentu, nebo o vzpomínkách tragických a zarmucujících. „Přichází to na mysl. Přemýšlím ale spíš o tom, že jsem tady zůstal a dostal jsem další příležitost si ten život nějakým způsobem urovnat,“ řekl 40letý Holeček.
Dvakrát už zkoušel vystoupit na Gašerbrum I jihozápadní stěnou. V roce 2009 ho zastavily žaludeční problémy Hrubého, před dvěma lety ve stejné sestavě smrtící tragédie. Přesto Holečka odhodlání neopouští. „Musím být posedlý, bez toho se nedají dělat výkony.“
Doma má partnerku Kláru, které raději detaily z cest nevypráví. Uvědomuje si, že normálním smrtelníkům mohou připadat příliš riskantní, bláznivé, sebezničující...
„Při takovém výstupu přijdete o tři čtvrtě kila svalové hmoty denně,“ popisuje. „Je to obrovský stres, dlouhodobá zátěž, nekončí to ani ve spánku, protože se pořádně nevyspíte.“
I tak 8. července vyrazí na osmitisícový kolos Gašerbrum I znovu, tentokrát s Tomášem Petrečkem. „Chci si dotáhnout sen,“ říká.
Na vrcholu už oba stáli, i proto mu tentokrát nejde o pokoření hory, ale o samotnou pouť. Nahoru zamíří novou cestou alpským stylem bez výškových táborů. „Pokud se to povede, půjde o světovou bombu výškového horolezectví.“
Se smrtí parťáka už se vyrovnal. „Nemá cenu se tím prodírat. Život je pro živé,“ říká. „Vracíme se na místo s pochmurnou historií. Ale ten kopec za to nemůže. Bude to lákavé, dráždivé a mrazivé.“
Tuší, že ho vzpomínky zase přepadnou. Uvědomuje si, že si nemůže zakázat na ně myslet. Ví, že tělo Hrubého kdesi v Pákistánu stále leží. „Ale už je to jen schránka. Důležitý je vnitřek a ten už zmizel.“
Palčivá myšlenka zůstane v mysli navždy; letos k ní může přibýt i vzpomínka optimističtější.
