Ostravu si Dyk zamiloval ve svých studijních letech. Ne, že by navštěvoval zdejší konzervatoř, ale měl na ní řadu kamarádů, za kterými rád přijížděl z Prahy. „Teď už na to nemám čas, ale dříve jsem hodně sledoval ostravské divadlo. Měl jsem docela hodně spolužáků, kteří byli z Ostravy. Když jsem studoval DAMU, tak jsme hodně jezdili hrát do Ostravy studentská představení. Z té doby si pamatuju místní hospůdky, hospody a hotely více než cokoliv jiného,“ přiznává známý zpěvák.
Vojtěch Dyk Český herec a hudebník Vojtěch Dyk se narodil 23. července 1985 v Praze. Jeho otcem je literární historik a spisovatel Radko Pytlík. Ke vzdáleným příbuzným Vojtěcha Dyka patří dekadentní a avantgardní básník Viktor Dyk. Kromě zpěvu v dětských sborech se mladý Vojtěch Dyk zabýval popovou hudbou. Zpíval v kapelách Davidoff, T. O. P. Dream Company. Nejvíce je znám jako frontman kapely Nightwork, kterou v současnosti nahradila swingová formace B-Side Band. Jako herec působí v Národním divadle. Ve volném čase rybaří nebo čte. K jeho vysněným projektům patří vlastní rybník. |
Ve svých studentských letech sledoval to nejlepší, co se v Ostravě na divadelní scéně dalo vidět. „To jsem si třeba zašel do staré Komorní scény Aréna, která sídlila poblíž Masarykova náměstí, abych v ní viděl Panočku, kterou v ní dělal Sergej Fedotov, což byla super inscenace s Kristýnkou Janáčkovou,“ vzpomíná Dyk.
Stodolní už trochu za trest
V Ostravě si také užíval její syrovou energii. „Tehdy jsem byl celkem takový ostravofil. Bavilo mě to v ní, zvláště ta energie města. Líbilo se mi, že v ní žijí kulturní lidé, aspoň si to myslím, že jsou kulturní. Chodí za kulturou a vyhledávají si ji. Nejsou to pasivní příjemci. Ne nadarmo se Ostrava ucházela o Evropské hlavní město kultury. Bohužel to nevyšlo. Ostrava je město, které mě baví. Má zajímavý genius loci, až na Novou Karolinu. Ale to je taková drobnost,“ usmívá se Vojtěch Dyk.
Nejznámější Stodolní ulici taky příliš nemusí. „Nemám ji příliš rád. Zažil jsem ji i v dobách největší slávy, ale myslím si, že dnes už to není ta Stodolní co dříve. V současnosti funkci Stodolní přejímá brněnská ulice Poštovní. Je v ní podobná energie, jako žila dříve právě na Stodolní. Dnes mi to připadne, že jít na Stodolní je trochu i za trest. Mám s ní jenom dobré zkušenosti, ale svůj boom má už za sebou a stala se z ní neostravská záležitost. Jako by to souviselo i s Baníkem, který je už taky dávno za svým vrcholem,“ téměř si posteskne.
Na Baníku sice nikdy nebyl, ale kdyby to bylo možné, tak určitě půjde. „Jsem sparťan. Ale kdyby Baník vyhrál Ligu mistrů, jsem si jistý, že bych mu fandil,“ dodává zpěvák a herec Vojtěch Dyk.
Colours je krásný festival
K Baníku jej váže i jeho kamarád Marek Jankulovski. „Vždycky se spolu špičkujeme. Když jsem tady hrál, tak jsem jej poprosil, zda by nepřišel na náš koncert, že by nám třeba věnoval nějaký dárek. Nakonec jsme se rozhodli pro tričko, na kterém by bylo napsáno Sparta a Ostrava. Vždycky, když jsem byl v Ostravě, tak jsem prosil lidi, aby zařvali slovo Sparta. Nikdy se mi to nepodařilo. Nenašli jsme na to odvahu. Fandovství mě baví,“ konstatuje Dyk.
Z Ostravy se ještě rád zmíní o festivalu Colours of Ostrava. „Je to krásný festival, možná jediný svého druhu se světovými kapelami, který se mnou nějak souzní. Jsou i jiné, žánrově vyhraněnější festivaly, které jsou také světové, protože přivážejí známé kapely. Ale tam mě hudba až tak neoslovuje, kdežto na Coloursech spousta věcí ano,“ říká Vojtěch Dyk.
K tomu má rád Jana Balabána. „Čtu pokaždé něco jiného, ale jednou z mých oblíbených knížek je Zeptej se táty od Jana Balabána, ani jsem si neuvědomil, že je Ostravák,“ odpovídá Dyk, který má sám literární předky.
Jiří Strach a Vojtěch Dyk při natáčení pohádky Anděl páně 2
Našla by se v pestré a intenzivní zkušenosti Vojtěcha Dyka s Ostravou i nějaká nezapomenutelná příhoda? „Moc jich nemám, kromě toho, že jsem tady běhal nahý na náměstí. Bylo to po posledním uvedení inscenace Zkrocení zlé ženy. Seděli jsme na rohu v nonstopu...“ vypráví o své loňské zkušenosti.
Právě tady v letní noci, poté, co hostující herci skončili představení na Slezskoostravském hradě, se odehrálo další, již neplánované dějství. „Tam jsme si po půl dvanácté sedli a pak jsme si zničehonic v jednu nebo v půl druhé řekli: tak a pojďme udělat něco bláznivého. Všichni jsme se svlékli a dvacet lidí běhalo kolem náměstí. I Tatiana Vilhelmová. Ale nikdo to zatím neví, naštěstí to nikdo nezaznamenal, protože Ostrava je v neděli o půl jedné, nebo kdy to bylo, úplně prázdná. Za bílého dne bychom na to ale odvahu nenašli,“ směje se Dyk.
„Ostrava je pro mě velmi příjemné místo nejen z důvodu studentských vzpomínek. Zavítám do ní pokaždé, když koncertuji nebo hraji divadlo. Ne, že bych si vyjel do Ostravy zrovna na dovolenou, ale jinak ji mám moc rád,“ zakončil Vojtěch Dyk.
