Ten na různých místech klesal třeba i desítky metrů, anebo naopak stoupal vlivem vytváření hald. Sbírky katastrálních map, ale i fotografií a kronik napoví, co konkrétního se v dané oblasti dělo.
Vedoucí archivu Lucie Syrová říká, že se na ni obracejí zájemci z různých oborů. Spolupracuje se školami, univerzitami a výjimkou nejsou ani soukromí badatelé, kteří se zajímají o prvorepublikové reálie nebo dokumenty z 19. století.
V čem je archiv OKD pro soukromé pátrače v hlubinách minulosti atraktivní?
Vedle faktografických informací tady badatelé mohou nalézt i hluboký lidský příběh, artefakty z daných období. Příběhy z oblasti hornictví na pozadí doby. Třeba informace o tom, jak žily hornické spolky. I když o nich už tolik informací není, protože se k nim vztahuje jen jeden karton z let 1916 až 1919, k tomu je ještě dokumentace ke spolku Horník 1900 až 1935, to je vše.
Zajímavostí jsou třeba dokumenty dokládající činnost penzijních fondů, které vznikaly u jednotlivých těžařstev. Je pro nás také podstatné, že v archivu se nacházejí skutečné skvosty a poklady. Jedním z nich je třeba sbírka katastrálních map, která je sestavena z vlastnictví bývalých těžařstev. Jsou to mapy obcí, kde jsou vyznačené vrty, vrtné kruhy, situace bývalých závodů. Bytový a pozemkový majetek šachet. V žádném archivu není takováto sbírka map, která je u nás kontinuálně archivována už od roku 1836.
K čemu takové starobylé mapy mohou dnes konkrétně sloužit?
Třeba se na nás obrátili během rekonstrukce Slezskoostravského hradu. Měli zájem o zmapování lokality, v tomto případě jim byly prospěšné historické mapy zaznamenávající sesuvy půdy. Využití těchto map je vhodné z důvodů bezpečnosti, ohledně podchycení důlních vlivů. Je to ideální zdroj pro odborné firmy, které potřebují zaměřit danou lokalitu. Rovněž máme bohatou dokumentaci vztahující se k důlním škodám.
Jaké kromě geologických proměn lokalit ještě dostáváte požadavky?
Jeden pán z Prahy se věnuje tematice nuceného nasazení během okupace, další sleduje důlní lokomotivy. V centru zájmu jsou ale stále mapy, třeba na ně se ptají lidé v okamžiku, kdy potřebují zjistit historické uložení budov.
Jak je to třeba s dokumentací ohledně dnes stále populárnějších technických památek?
Technické památky jsou velice oblíbenou badatelskou záležitostí. Pro nás je to kategorie, která nikde jinde není k nalezení. Dokonce se na nás obracejí i z ciziny. Například k nám dojíždí jeden badatel z Německa, který se zabývá obdobím první republiky. Je to pro něj ideální materiál, protože zdroje jsou psané v německém jazyce, například dokumentace k Severní Ferdinandově dráze.
Jak to v současnosti vypadá s archivem? Proslýchá se, že o něj OKD přijde?
Jedná se o formální proceduru. OKD se nechce archivu zbavit, ale fakticky to, co máme v depozitu, patří státu. V současnosti jednáme o předání archivu OKD pod správu Zemského archivu. Pro nás se nic nemění, naopak jde o výhodu, především o úsporu provozních nákladů. Momentálně jsme plně vytížení, a jelikož máme málo lidí, tak je archiv možno navštívit teprve na základě telefonické domluvy.
Jaké služby může badatel očekávat, předložíte mu jen požadovaný materiál?
Když se někdo objedná a chce nechat vytvořit kopie, je to možné, ale primárně slouží archiv jako úložiště. Je třeba pracovat velmi obezřetně, aby se tento materiál nepoškodil, protože jakmile k tomu dojde, je tento stav už nevratný. Další služby neposkytujeme, protože na to nemáme kapacitu. Pokud k nám badatel projeví zájem přijít, musí počítat s tím, že je třeba umět v mapách číst a orientovat se v nich. Znamená to ovládat kurent v němčině. Chodí k nám i studenti, kteří se potom diví a remcají: To je kurent? A v němčině? Pak si ale vybrali špatné téma, protože by si to přáli v češtině a psané na stroji, ne-li na počítači.
Objevují se ještě nějaké nové materiály, které obohacují archivní sbírku?
V současnosti máme množství archivního materiálu určeného ke zpracování, k evidenci. Jedná se především o materiál z jednotlivých těžařstev, šachet. Mohou se na nás ale obrátit i soukromníci. Je možné, že se někdo přihlásí, manželka najde materiály, které je jí líto vyhodit. Pokud to má pro nás historický význam, tak určitě rádi tyto materiály přijmeme. Celkově obhospodařujeme tři a půl kilometru archiválií. Na ty jsou dva zaměstnanci. Jen malá část je inventarizovaná, to ale neznamená, že je nemůžeme předložit badatelům.
