Na cestu se Ondrák vydal z Třebíče předloni v červenci s malým batohem a fotoaparátem, vrátil se loni v červnu s větším batohem a kufrem.
Měsíc cestoval po Vietnamu, dva týdny byl v Kambodži, stejně jako pak v Thajsku a potom v Malajsii. Odtud jeho cesta vedla na Tchaj-wan, kde pobyl jeden semestr svého studia v rámci výměnného pobytu jako student ČVUT.
Potom odletěl do USA. Tam strávil několik měsíců studiem v kansaském městečku Manhattan a na cestách. Poslední týdny putování patřily pak oblasti kanadského Vancouveru.
Na to, že byl cestovatelem začátečníkem, to je slušný výkon. „Nikdy jsem předtím necestoval sám a nikdy ne tak daleko. Je to osvobozující zážitek, člověk se musí o sebe starat sám, a i když narazí na spoustu problémů, získá hodně zkušeností,“ míní Ondrák.
Projel na motorce Vietnam, i když nikdy neměl řidičák
Vedle krásných zážitků prožil i jiné, které by si většina lidí asi raději odpustila.
Protože si zakládá na otevřenosti, uspořádal o své cestě před několika dny v Třebíči i vtipnou přednášku. Mluvil tam i o tom, jak v severním Thajsku o vlas unikl znásilnění homosexuálem, který mu předtím ukradl mobil, aby jej nalákal do svého bytu.
„Když jsem v jedné hospodě zjistil, že mi vzal telefon, začali jsme se hádat a já tam rozhazoval věci. Pak přišel recepční a dal mi pěstí. Jak mě to omráčilo, tak jsem opravdu nakonec skončil na pokoji toho, co mi vzal telefon. Tam došlo k potyčce, já byl silnější, takže se mi podařilo dostat telefon zpátky a mohl jsem odejít. Ztratil jsem tam jen oblíbenou kšiltovku s nápisem I love porno, kterou jsem vozil s sebou. To mě mrzelo,“ líčí Ondrák.
Velkým zážitkem pro něj bylo, když si ve Vietnamu koupil motocykl a pak s ním za tři týdny procestoval polovinu státu, ačkoli nikdy předtím motorku neřídil a neměl ani řidičský průkaz.
„Bylo to zajímavé, protože tam nefungují v praxi snad žádná pravidla silničního provozu. Naštěstí tam možná právě proto jezdí lidé opatrně a ani já neměl žádnou nehodu,“ popsal Ondrák.
Na Tchaj-wanu se vůbec nekrade a dá se stanovat kdekoliv
Jeho srdce si získal Tchaj-wan. „Vůbec se tam nekrade. Když někde zapomenete třeba iPhone, leží na místě několik hodin. Nikoho nenapadne ho vzít,“ líbilo se mu. Na Tchaj-wanu také neměl problém kdekoli kempovat nebo stanovat.
Zasáhlo ho cestování po Kambodži, kde je dodnes cítit nedávnou minulost, kdy byla za Pol Potova režimu vyvražděna třetina obyvatel. „Stále tam samozřejmě žijí lidé, kteří to období zažili a snaží se s tím dodnes vypořádat,“ říká Ondrák.
Ve Vietnamu byl svědkem podivného přepadení. V noci do jednoho baru přijel muž na skútru. S mačetou v ruce skopl ze stoličky majitele baru a zdálo se, že mu chtěl uříznout hlavu.
„Všichni na něj začali něco pokřikovat, on pak toho majitele pustil, rozsekal několik židlí a stolů, skočil na skútr a odjel. Nikdo nevěděl, co se děje, kdo komu co udělal. Nechcete, aby vám uřízli hlavu, a nevíte, co v té chvíli dělat. Nerozumíte mentalitě místních lidí,“ vzpomínal Ondrák.
Domů už se prý těšil nejen na kamarády a rodinu, ale i na točené pivo.
S cestováním však neskončil - na příští rok plánuje podobně dobrodružnou cestu do Mongolska.
