Narodil se v Ostravě-Přívoze, ale dětství prožil v Orlové. „Rodiče se po půl roce přestěhovali z Ostravy do orlovské části Lazy. Jsem tedy Lazan. Bydleli jsme u tramvaje, kterou již dnes ale málokdo pamatuje. Otec byl lazecký lékař. V Lazích jsem chodil do školy na základku u koksovny a na osmiletku na Veverce, pak na orlovský gympl a taky jsem se v Lazích oženil,“ vypráví Miloslav Čížek, dnes šéf české scény Těšínského divadla.
Cesta k divadlu pro něj nebyla úplně přímočará, první přijímací zkoušky na JAMU neudělal a šel pracovat na koksárenské pece, kde jinde než v Lazích, ale po roce jej napodruhé na JAMU přijali.
Miloslav Čížek Divadelní a televizní herec a režisér Miloslav Čížek (1945) je rodák z Ostravy, který ale vyrůstal v Orlové. V roce 1967 absolvoval JAMU. V letech 1969 až 2001 byl v angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, pak přijal místo šéfa české scény v Těšínském divadle, kde pracuje dodnes jako herec i režisér. Se svým talentem našel uplatnění i v televizní nebo rozhlasové tvorbě. Jeho nejnovější režijní prací je multižánrová inscenace se zpěvy Písničkář, která přibližuje pohnuté osudy klasika české písně Karla Hašlera. Nedávno byla Miloslavu Čížkovi udělena cena za celoživotní dílo divadelní agenturou Dilia. Zajímavostí je, že těšínský soubor, ve kterém působí, funguje jako zájezdové divadlo. „Havířov, Frýdek, Třinec, Karviná, Orlová, Vratimov, Frenštát, to jsou naše stálé štace, a tak místo aby diváci jezdili do Těšína za námi, my jezdíme za nimi,“ říká Miloslav Čížek. |
V roce 1967 absolvoval, nastoupil do Uherského Hradiště a v roce 1969 dostal nabídku do Divadla Petra Bezruče, kde hrál a občas i režíroval přes třicet let. Ostrava byla tehdy špinavým městem.
„Tak špinavým, že když se dneska vypráví, jak se tady nedá dýchat, jenom se tomu usmívám. Pamatuji jinou ostravskou zkušenost. Vyšel jsi na ulici a okamžitě jsi byl plný sazí. Nebylo pomyšlení vzít si na sebe něco bílého, natož košili. Ale mně se to strašně líbilo, nedám na Ostravu dopustit. Ostravu jsem miloval a stále ji miluju,“ usmívá se Čížek.
„Žili jsme divadlem“
Jak na ostravské divadelní roky vzpomíná? „K Bezručům jsem přišel, když už parta kolem Jana Kačera byla pryč, ale genius loci zůstal a vytvořilo se nové seskupení kolem režisérů Pavla Hradila, Pavla Palouše, Josefa Janíka a dalších. Přestože jsme byli ostře sledováni režimem, divadlu se dařilo, nebáli jsme se a divák chtěl slyšet vše, co jen trochu napadalo režim. Byli jsme mladí, žili jsme divadlem a v divadle, pak v klubu a po hospůdkách a opět v divadle a v klubu. Za hranice se nemohlo, jezdili jsme tak aspoň po chatách a snili o lepších zítřcích. Na knihy se ve čtvrtky stála fronta, pokud jich přišlo pár, rozebraly se,“ popisuje Čížek dobové zvláštnosti.
Pokud se jej zeptáte na oblíbená místa, odpovídá jednoznačně: „Nejzajímavější na Ostravě mi připadají lidé, daleko otevřenější, prostší i sprostší a nevím co všechno. Narodil jsem se tady a Ostrava mě okouzlila tím, jak je přímá a drsná. Mám ji rád jako celek. Měl jsem rád zejména Karolínku, dnes již neexistující továrnu. Protože jsem byl z Lazů, kde jsem vyrůstal mezi šachtou a koksovnou, tak mně připadalo, že takto má vypadat velkoměsto. Jsem rád, že všechny ty ostravské budovy koksoven a chladiče a to vše ostatní nepřišlo vniveč a nápad na jejich kulturní využití je super.“
A co Miloslav Čížek a film? „Natočil jsem za ta léta také pár televizí, hodně jsem dělal v rozhlase a taky v dabingu. Z těch televizních rolí moc nezbylo, protože archiv ČT vzala velká povodeň. Já jsem nikdy nebyl televizní hvězdou, ale jak říkám, pár, možná pár desítek pořadů a inscenací jsem natočil. Z toho, co se zachovalo, musím vzpomenout seriál Dispečer a děvčátko z kolonie,“ říká Čížek.
Miloslav Čížek od roku 2001 režíruje a hraje v Těšínském divadle.
V hlavní roli svérázného hornického kapelníka exceloval známý ostravský komik Josef Kobr a seriál režíroval Zdeněk Havlíček podle scénáře Jaroslava Dietla.
„V jednom z dílů, který se jmenoval Trumpeta a děvčátko z kolonie, jsem hrál hlavní roli a měl jsem tu čest se potkat s panem Dietlem osobně. Následoval tento rozhovor: ‚Pane Čížku, proč vy se nesmějete?‘ ‚Zrovna mi vypadl zub.‘ ‚Budete se smát, pane Čížku, a to zítra,‘ řekl Dietl a usmál se na mě. To mi můj kamarád, vynikající zubař Vráťa Vyležík, nasadil zub, který vydrží tak dva tři roky, jak říkal. No a už ho tam mám padesát let,“ směje se Čížek.
Nechci se podbízet a klesnout na úroveň telenovel, říká Čížek
Od nového tisíciletí se Miloslav Čížek stal šéfem české scény Těšínského divadla, jediného divadla v Česku, ve kterém vedle sebe existují dvě samostatné scény, česká a polská.
„Těšín je hodně podobný Ostravě i Orlové. Dvojjazyčné nápisy jsem už znal z Lazů. Je podobně drsný, ale nikdy jsem netušil, že v něm tak dlouho zůstanu, šestnáct let,“ říká Čížek a přechází zpět k divadlu obecně.
„Vždy jsem toužil divadlo ovlivňovat nejen jako herec, ale i jako režisér. Chtěl jsem a chci dělat divadlo tak, aby mě s ním lidé v Lazích, kdyby ještě existovaly, nevyhnali. To neznamená podbízet se, klesnout na úroveň špatných telenovel, ale dělat divadlo tak, aby když divák z představení odchází, věřil, že stojí za to žít, a aby se do divadla rád vracel přes všechny trampoty, které jej přitom v životě čekají.“
