Klidně ty peníze rozfrcej, slyšel od syna Miraie. Miliony půjdou na halu

  19:11
Na člověka, jako je Zdeněk Navrátil, nenarazíte každý den. Žil v Japonsku, s bratrem vybudoval firmu prodávající výrobky stavební chemie. Vedle toho ještě vede basketbalový klub, pro který staví ve Frýdku-Místku halu. Částečně i za své peníze.

Podnikatel Zdeněk Navrátil vede klub Basketpoint Frýdek-Místek. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

A plány haly nabídl bezplatně všem sportovním klubům v republice. Při zemi jej drží i jeho manželka. Japonka, s níž se seznámil v Londýně. „Když tě to baví, tak to není dobročinnost, říká mi manželka. Možná to tak je. Dělám to, co mě baví,“ povídá Zdeněk Navrátil.

Úspěšné jsou i jeho děti. Syn Mirai pronikl do hitparád jako zpěvák, druhý je členem mládežnické basketbalové reprezentace. 

Stavíte halu pro basketbal, u níž se může stát, že polovinu nákladů nakonec zaplatíte ze svého. Co vás k tomu vedlo?
Možná si tím kupuju jakési naplnění své učitelské ambice.

Vy jste chtěl být učitel?
Líbilo by se mi to. Nemohl jsem ale jít studovat pedagogickou fakultu, jeden děda byl mlynář, druhý zase špeditér. Takže třídní původ nic moc. Otec sice byl ve straně, ale po roce 1968 jej vyloučili. Díky nějakým známostem a tlačence jsem se ale nakonec dostal na Vysokou školu báňskou, kde jsem studoval geologii.

Jaké to bylo?
Studovat geologii? Já tam do té školy skoro ani nechodil. Měl jsem obrovské štěstí, že část spolužáků v podstatě neuměla, když to přeženu, posčítat trojciferná čísla. A já jsem uměl deskriptivu, neměl jsem s matematikou problém. Nakonec jsem promoval s červeným diplomem, jen jsem si musel trochu opravit známku na vojenské katedře.

A bavila vás ta škola?
Já jsem měl díky dobrému startu výborné výsledky, takže to bylo fajn. Samozřejmě že tam byli občas strašní kantoři, angažovaní a tak, ale taky tam bylo hodně osobností a odborníků. A když jsem udělal zkoušku z matematiky u docentky Fišerové v předtermínu na výbornou, tak už se mě vyučující jiných předmětů, s několika výjimkami, skoro ani na nic neptali. Takže se mi tam opravdu líbilo. Ale co je pyrit? Markazit? Uhlí? Bláto? Dnes už bohužel... (směje se)

Čili jako geolog byste se neuplatnil?
Po škole jsem pracoval u geologického průzkumu. U vrtů. Chtěl jsem se dostat ven, na emigraci jsem ale byl zbabělý. Tohle byla jedna z mála cest, jak toho dosáhnout. Jako geolog se pak vlastně uplatňuji i dnes, když stavíme tu halu. Je to na navážce, do země musíme zabudovat 180 pilot. A když jsme řešili, co s tím, zavzpomínal jsem a zavolal několika spolužákům. Jen díky nim jsme sehnali pilotážní soupravu, jen díky těm kontaktům jsme zajistili dodavatele. Jinak by to v takovém krátkém čase bylo nemožné.

Co bylo pak?
Po revoluci jsem vyrazil do Anglie. Měli jsme s kamarádem dodávku, sedm tun jídla v konzervách a jeli jsme. Že tam budeme pracovat a naučíme se anglicky.

A naučil jste se?
Naučil. S kamarádem jsme pak chtěli pokračovat do Ameriky, ale to už jsem se seznámil se svou ženou, takže jsem zamířil do Japonska.

Japonsko je pro vás asi velké téma.
Můžeme se tam hodně učit. Třeba jen chování k druhým. Japonština má sedm způsobů vykání. V podstatě podle stupňované úcty. Jinak se vyká o rok staršímu spolužákovi a jinak třeba řediteli školy. A ti, kteří toho nejvíce dokázali, ti všem vykají tím nejuctivějším způsobem.

Jak jste se dostal k tomu, že stavíte halu pro basketbal?
Protože nevím, jak lépe vychovávat své děti než prostřednictvím sportu. A já mám tři syny. Každého jsem vedl ke sportu. Mirai hrál tenis, Benjamin a Maxmilián basket. A s tím basketbalem to bylo tak, že když jsem chtěl do něj syna přihlásit, tak jsem přišel na schůzi, kde předseda klubu právě říkal rodičům, že klub končí. Tak jsem se toho chytil. Obcházel jsem pak ředitele škol a škemral o tělocvičny, ať mají kluci kde hrát. Šlo to pomalu, ale dnes máme na tři stovky dětí a jsme v tělocvičnách napříč městem. A nová hala by nám měla pomoci, aby děti měly kde trénovat.

Zlepší taková hala výkony?
Nám ale vůbec nejde o výkony. Tlačit děti ve sportu k výkonnosti, stavět na ní, je špatně. Mají si hrát. Nám je jedno, jestli vyhráváme, nebo prohráváme. O to vůbec nejde. Když naši kluci poprvé vyhráli, po třech letech, tak to bylo něco úžasného. Já jsem brečel, kluci brečeli, rodiče brečeli... To bylo úžasné. Ta děcka se mohla zbláznit, bylo to fantastické. A to je věc, která je může u toho sportu udržet. Ne, že je někdo pořád tlačí do výher, za každou cenu. To je to, co my chceme. Aby si děti hrály. A pak možná přijdou i ty výhry. Nemáme kam spěchat. A když nepřijdou, tak se nic neděje.

Ale jde přece i o peníze na ten sport. A těch bez výher není tolik.
To není pravda. Zákon v tomto hovoří jasně. Peníze jsou na podporu dětí, mládeže a reprezentace, není tam ani slovo o tom, že se rozdělují podle úspěšnosti. Je jedno, jestli všechno vyhraju, nebo prohraju. Peníze dává stát stejné oběma.

Takže ta snaha o výhry je spíše o naplňování ega vedoucích?
To jste řekl přesně. A někdy to je hodně na škodu. Velké kluby vraždí sport. Stahují si nejlepší hráče a ti pak v těch malých klubech chybí. A ty zanikají. Proč? Proč musí jít dvanáctiletý kluk jít hrát někam do velkého města, do velkého klubu? Na to má přece čas. On odejde, zůstanou tam ti, kterým to tak nejde, a ty už to pak tolik nemusí bavit. Přestanou chodit a klub zanikne. To přece nedává smysl. A tak skončilo hodně klubů v okolí.

Ale velké kluby si mohou dovolit lepší trenéry.
Ti mohou být všude. Jen je je potřeba zaplatit. Nadšený dobrovolník může být nebezpečný, může spoustu věcí nenávratně pokazit. Proto je potřeba mít kvalifikované trenéry.

Ale kdo by je platil?
Je potřeba zavést systém, aby lidé měli potřebu se vzdělávat. A ty lidi zaplatit. Trenéry sháním od Ameriky přes Liberec, Klatovy po Plzeň. Hledáme je všude.

Zdeněk Navrátil

Šestapadesátiletý Zdeněk Navrátil vystudoval geologii na Vysoké škole báňské, později se učil jazyk a pracoval ve Velké Británii a v Japonsku, odkud pochází jeho žena. Spolu s bratrem založil společnost, která je distributorem stavební chemie – výrobků společnosti Soudal. „S bratrem jsme měli firmu, prodávali jsme montážní pěny, ale byly s tím nějaké problémy. Hledali jsme jiné dodavatele a narazili jsme na tyhle Belgičany. Když jsme se potkali poprvé, měli obrat 300 milionů, dnes mají 30 miliard. Díky tomu, že jsme jim řekli, ať se věnují exportu,“ vzpomíná Zdeněk Navrátil na začátek spolupráce. „Tehdy měli takovou větší garáž, která jim ještě vyhořela... (směje se) Už spolupracujeme 28 let.“

Ale vy ty lidi platíte ze svého. Na to asi všechny kluby nemají. Existuje vůbec možnost, aby ten systém byl nastaven tak, že by se mládežnické kluby samy uživily?
Přesně o tom se teď bavíme. Napsal jsem dopis předsedovi vlády, jednám s panem Hniličkou (předseda Národní sportovní agentury – pozn. red.), jednám se zástupci města, kraje. Chtěl bych nastavit systém, který by byl nezávislý na Navrátilovi. Který by se uživil z veřejných prostředků. Já vím, že ten můj klub, Basketpoint Frýdek-Místek, je nesmysl, jen náhrada za to, co tady neexistuje, že by to bez mých peněz nefungovalo. Ale to je to, oč tady bojuju. Za změnu systému, aby takové kluby pro děti mohly fungovat. Své samozřejmě hraje i lidský faktor. Lidé ze sportovních klubů se často přetahujou o 2,5 tisíce na neexistujícího žáka a vůbec si neuvědomují, že tím vlastně zabíjejí celý český sport.

A co třeba daňově zvýhodnit firmy, které by mládežnický sport podporovaly?
V současnosti firmy nemají od státu motivaci, aby přispívaly. Ale když by byly nějak daňově zvýhodňované, tak by se to zase zneužívalo k různým malým domů.

A kde je tedy cesta?
Nezvýhodňovat sporty. A dávat na každé dítě stejně. Nedívat se, který sport je v daném městě extraligový, který je „jen“ amatérský. Dívat se na to, kolik je tam dětí na začátku roku, kolik jich je na konci roku. A kontrolovat, jestli se s tím počtem nešvindluje, jestli se nepřipisují.

Jaké máte roční náklady ve vašem klubu?
Roční rozpočet je zhruba tři miliony korun. Z toho získáme na dotacích zhruba 1,25 milionu korun. Dlouhodobě to tak provozovat nejde.

A hlavně ne každý klub může najít sponzora, jako jste vy.
Ale to by se mělo právě řešit systémově, aby takové kluby, jako je ten náš, mohly fungovat. My chceme po rodičích předškoláků 100 korun ročně. A to jen proto, že na těch jejich sto korun můžeme dostat 200 korun dotace.

Projekt haly prý chcete bezplatně nechat všem potenciálním zájemcům.
To už se stalo. Projekt už má pan Hnilička. Řekl jsem mu, ať jej dají každému zájemci, každému klubu, který bude mít zájem, a s tím i kontakt na mne, ať se můžou zeptat, jaké s tím máme zkušenosti.

Už máte nějakou odezvu?
Už mi volali z Valašského Meziříčí. Že je tam otravují baskeťáci, že tady máme halu, kterou chce město stavět za 250 milionů, za 50 milionů. A větší. A „že to není pravda?“

Co jste jim na to řekl?
Že to není pravda, že tu halu stavíme za přibližně 80 milionů. A že je opravdu větší než ta jejich. (směje se)

Už máte zajištěno kompletní financování stavby haly?
Je to stále otevřené téma. Nejspíš to skončí tak, že budu muset rozbít víc než jedno prasátko, že skončím na 45 až 50 milionech, které budu muset zaplatit ze svého. Ty teď ale nemám. Od frýdecko-místeckého magistrátu, bez kterého by ta stavba nevznikla, jsme získali 17 milionů, stejnou částkou přispěl Moravskoslezský kraj vedený hejtmanem, který mě ještě nasměroval do světa investičních dotací z rozpočtu ministerstva školství. Tam je zatím otevřená kapitola, z níž bychom mohli získat 30 milionů. Ale rozhodnuto ještě není. Tam bude záležet, kolik doplatím já.

Co na to, kolik za tu halu ještě můžete zaplatit ze svého, říká vaše rodina, vaše děti?
Syn Mirai mi na to jednou řekl: ‚Tati, klidně si ty peníze rozfrcej.‘ To je pro mě odměna a důkaz, že se moje kluky podařilo vychovat dobře.

  • Nejčtenější

Budějovice odvrací i druhý mečbol, Litvínov vyfoukl Kometě třetí bod

24. března 2024  16:50,  aktualizováno  21:11

Zatímco Pardubice se Spartou už odpočívají, zbývající dvě čtvrtfinálové série se potáhnou minimálně...

Budějovice potřetí porazily Třinec, sérii rozsekne až sedmý duel. Litvínov jde dál

26. března 2024  17:15,  aktualizováno  22:41

Čtvrtfinálová série Třince proti Českým Budějovicím zůstává po šesti zápasech vyrovnaná. Oceláři ve...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kometa v Litvínově srovnala sérii, Třinec nevyužil mečbol v Budějovicích

22. března 2024  16:50,  aktualizováno  21:26

Čtvrtými zápasy pokračovalo čtvrtfinále play off hokejové extraligy. Třinec si mohl zajistit postup...

Všichni odejdeme. Možná až do Evropy. Ukrajinci z frontových měst řeší, co dál

21. března 2024

Premium Fronta se blíží. A ve městech, které jsou jí na dosah, žijí statisíce Ukrajinců. Jak blízkost bojů...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejen Liberty. Krize drtí všechny moravskoslezské hutní společnosti

22. března 2024  15:53

Těžké časy nyní nezažívá jen ostravská společnost Liberty, ale i ostatní hutní firmy v kraji....

Místo Doněcka Dnipro. Ostrava si na Ukrajině vybrala nové partnerské město

28. března 2024  11:44

Partnerským městem Ostravy již není Doněck, ale nově ukrajinské Dnipro. Rozhodli o tom zastupitelé...

Jízda na čtyřkolce skončila pro dva muže na Bruntálsku havárií a zraněním

28. března 2024  5:44

Ke dvě zraněným mužům spěchali ve středu odpoledne záchranáři na Bruntálsku. Oba vyjeli na...

Grossmannovu vilu opravili do původní podoby, v dubnu se otevře návštěvníkům

27. března 2024  16:16

Rekonstrukce reprezentativní ostravské Grossmannovy vily skončila. Návštěvníci si budou moci...

Státní podnik dostal tři měsíce na řešení hořící haldy na okraji Ostravy

27. března 2024  12:15

Už podruhé se tento týden oficiálně sešli členové ministerské komise k problémové situaci na...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...