Jak se změnila po příchodu koronaviru situace ve srovnání s únorem nebo loňským rokem?
Standardně vyrábíme hlavně zdravotnický textil. Šijeme konfekci pro zdravotníky, oděvy na operační sály a podobně. V současnosti ale narostl obratem požadavek na výrobu ústenek. Ty nabízíme v množství, jaké nám dovoluje materiál ve skladech.
O jakém množství se bavíme?
V podstatě jsme úplně překlopili výrobu. Ty požadavky začaly přicházet z nemocnic napříč republikou, tak jsme se rozhodli zpracovat materiál, který máme, ať můžeme pomoci.
Kolik máte materiálu?
Textilní pratelné ústenky pro aktuální účel se dají vyrábět z velké škály materiálů. Je na to vhodná bavlna, ale i směsové materiály. Důležité je, aby měly dobrou prodyšnost a hlavně sníženou třepivost, aby z ústenek neunikala vlákna, aby nedocházelo k přenosu nákazy. Což jsou naštěstí většinou materiály, které běžně využíváme.
Takže jste mohli šít z toho, co máte na skladě?
Ano. Různé látky mají sice různé vlastnosti, ale v situaci, v jaké jsme, je vhodné prakticky cokoliv, co je zdravotně nezávadné.
Nedostává se vám více materiálu, nebo lidí?
Máme na stříhání řezací cuttery, denně jsme jen v naší firmě schopni nařezat materiál na padesát tisíc ústenek a to nejsme v republice jediní. Ale nemáme dostatek lidí, kteří by šili. Na skladě máme stovky kilometrů látek.
Jak tedy řešíte výrobu?
Se šitím je problém. Tudíž se to nyní řeší způsobem „šije celá země“. Snažíme se to řešit i v rámci Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu. Začali jsme jejím prostřednictvím okamžitě řešit rezervace kapacit šicích dílen. Oslovili jsme křížem krážem republikou několik firem, které pro nás šijí. Ne jen v kraji, ale i v Čechách.
Kolik lidí pro vás v současnosti šije?
Je jich moc. My jim vše nachystáme, oni pak šijí. Musíme ale počítat i s tím, aby to mělo rozumné náklady, například na dopravu.
Čili materiálu i lidí je v podstatě dost?
Ve středu se nám podařilo doplnit sklad. Zboží jsme objednávali, ještě než se tady tohle všechno stalo, naštěstí se nám jej sem podařilo dostat, takže budeme moci splnit i požadavek kraje...
Ten je jaký?
Jde tam o několik desítek tisíc chirurgických ústenek a také o ústenky z jiných materiálů, které připravujeme a distribuujeme k došívání v obcích, kde si připravené balíčky dobrovolníci došijí.
Jak se vlastně pohnuly ceny materiálu za poslední týdny?
My se nyní snažíme začít opět vyrábět standardní sortiment, který šijeme běžně. Oblečení pro lékaře a sestry, protože s příchodem koronaviru přišla i povinnost a nutnost častěji se převlékat. Ve středu jsme už začali přecházet na řekněme klasickou výrobu.
Co to znamená?
Dá se říct, že jsme rozdělili dílnu na dvě poloviny. Jedna bude asi ještě zhruba tři týdny šít ústenky, zbytek bude vyrábět náš klasický sortiment.
Vraťme se k té ceně materiálu.
My šijeme pratelné ústenky, jednorázovým se nevěnujeme. Ceny materiálů, které používáme, se zatím nehnuly. Ale v rámci textilek v Evropě, co se například bavlněného plátna týče, zásoby ze skladů rychle mizí. A díky poptávce se cena navýšila odhadem o 30 až 40 procent. Je to hlavně kvůli tomu, že ten materiál nyní shání každý a lidi jsou ochotni platit jakoukoliv cenu.
Ale ceny ústenek se výrazně zvedly.
Nevím, jak jinde, ale pro nás je jejich výroba aktuálně v podstatě nezisková. Navíc to není jen tak, změnit náplň výroby z hodiny na hodinu. Tady firmám hrozí ztráta standardních zisků, nabourání vztahů s klienty a je třeba počítat i s ochotou zaměstnanců dělat přesčas, jít pracovat o víkendu a podobně.
Jak jste na tom se zaměstnanci?
Když jsme se před pěti roky stěhovali do nových prostor, měli jsme v plánu, že během pár měsíců zaměstnáme tolik lidí, že otevřeme i druhou směnu. Ale to se nám nikdy nepovedlo a už asi nepovede. Lidi prostě nejsou.
Čím to je?
Švadleny nejsou. Už několik let tady obor švadlena nebyl ani otevřen. Respektive ty obory otevřeny byly, ale nebyly naplněny. Už řadu let se proto obor švadlena prakticky nevyučuje.
Jak to řešíte?
Jedeme z podstaty. Když přijde někdo šikovný, tak se to může doučit. Ale hlavně to řešíme externími kapacitami. My máme vlastní vývoj, vlastní konstrukci, vlastní produkci. A pak tady jsou menší firmy, které pracují v podstatě ve mzdě. Tam ještě švadleny jsou.
Nestane se teď z textilního průmyslu strategické odvětví?
To si nemyslím. Textil byl podle mě hozen, jako průmysl v Evropě, přes palubu a další věci si zase pořeší trh. Bude rozhodovat cena. Ale stát by se měl zamyslet nad tím, že textil nyní hodně pomohl, že je potřebný.
Jaká je tedy budoucnost textilního průmyslu v České republice?
Přežijí výrobci sofistikovaných výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Firmy se nyní sdružují, vyvíjejí se materiály, i jednorázové, oživují se výrobní linky. Je docela možné, že se lidé naučí ústenky nosit, že se nyní budou používat častěji, třeba i při chřipkových epidemiích.
U textilní galanterie v Hradci Králové stála fronta přes celé náměstí (17. 3.):
17. března 2020 |
