Ostrava v jejích příbězích patří postavám s nadpřirozenými schopnostmi, které ovládají magii anebo vládnou mimořádnými vlastnostmi.
Hlavní hrdinka dokáže cestovat časem, což jí umožňuje přemisťovat předměty, jenže netuší, že po ní jde speciální časoprostorová policie. „Celý příběh je zasazený do Ostravy. Hlavní hrdinka bydlí v Zábřehu, ale pohybuje se po celém městě. V prvním díle se toho hodně děje v centru města, v Kunčičkách nebo ve Slezské Ostravě. Využívám podniky kolem nábřeží, jako třeba klub Barrák. V druhém díle připomínám například již neexistující lokalitu Přednádraží, dále Dolní oblast Vítkovice či Ostravici-Textilii. Obě knihy jsou s městem hodně propletené,“ vysvětluje autorka, která všechna jmenovaná místa měla možnost poznat na vlastní kůži.
Také ona sama, podobně jako její literární hrdinka, bydlela v Zábřehu. „Zůstala jsem v něm až do svých pětadvaceti let, přímo v prvním paneláku u Kotvy. Nejraději ale vzpomínám na slavnostní chvíle, když jsme s babičkou chodili do Textilie, ještě v době jejího provozu. Mám na to moc krásné vzpomínky, protože se jednalo o krásný dům. Líbila se mi ta atmosféra, která uvnitř panovala. Byl to nóbl obchod. Vždycky mě tam zavedli za odměnu,“ vzpomínala Slováková.
„V Ostravici bylo tehdy hodně luxusní zboží, anebo nám to tehdy tak přišlo. Babička si tam vždy nakoupila rukavice a kabáty nebo si v místní galanterii pořídila krásný ubrus. V našich očích se z toho stal takový lepší výlet, ze kterého si například pamatuji onen úchvatný modrý strop Ostravice,“ usmívá se spisovatelka.
Protože při psaní dává pozor i na současný stav zmíněných reálií, nenechala si ujít ani den otevřených dveří v současné chátrající budově bývalé Textilie. „Měla jsem v záměru načerpat čerstvou inspiraci pro mou knihu, abych viděla, jak to tam teď vypadá. Uvnitř je to dost děsné, ovšem do mého příběhu se to právě hodí. Na Ostravě je totiž super, že tu je plno starých budov, které se hodí, neříkám úplně pro nekalé živly, ale pro čarodějnické skrýše jsou ideální. Použila jsem k tomu i mrakodrap v Ostrčilově ulici, který je rovněž opuštěný a kam jsem zasadila hned celé doupě čarodějů,“ libuje si spisovatelka.
Petra Slováková
|
I nechvalně proslulé Přednádraží, než jej zbourali, mělo pro ni vzhled přímo úžasného doupěte. „Znala jsem ho již z dřívějška, kdy jsme v rámci školy mapovali různé ekologické lokality. Ta část města měla velmi divoký vzhled už od povodní v roce 1997, a pak když došlo k vystěhování obyvatel, tak jen dál chátrala. Já tam byla koncem roku 2013 a už tehdy mi docházelo, že by se v něm mohl odehrávat ukázkový postapokalyptický příběh,“ vysvětluje autorka ostravských urban fantasy příběhů.
Není jí cizí ani se nechat v podobném prostředí vyfotografovat v některém ze svých stylových kostýmů. „V okamžiku, když už jsme se s přítelem rozhodli něco vyfotografovat v unikátním prostředí, nám bohužel Přednádraží zbourali,“ dodnes lituje ztrátu tohoto tajemného místa.
V jejím románu ale komplex stále stojí, jejím záměrem totiž není být příliš dokumentární. „Vytvářím si alternativní historii města, takže budovy, které už zmizely a já je měla možnost poznat třeba ve svém dětství, v mé knize stále stojí. Třeba v prvním díle hrála podstatnou roli Tančírna, již neexistující klub na Havlíčkově nábřeží. Kromě těchto již neexistujících objektů se mi na Ostravě líbí například Bělský les, který jsem měla možnost poznat při procházkách v dětství,“ líčí Petra Slováková.
„Ostatně i vyrůstat u kina Luny a v jeho okolí bylo pro mě super dětství, mám to tam stále ráda. Jsem devadesátkové dítě, k tomu patřily i časté návštěvy kina, vyrůstala jsem třeba na Želvách Ninja nebo na seriálech Xena a Hercules. Hodně jsme se dívali na filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem nebo na Vetřelce. V osmnácti jsem začala chodit do Stodolní ulice. Byla o dost drsnější než dnes. Byla to taková divoká doba.“
První kniha jí vyšla v roce 2012, kdy vyhrála Cenu Karla Čapka v oblasti literární fantastiky. V současnosti přichází na knižní trh právě její novinka o válce čarodějů v Ostravě. Nezávisle na tom vzniká podle Pána čarodějů audiokniha, kterou namluví ostravští herci Jakub Burýšek a Sára Erlebachová.
