Podle ředitele a zakladatele centra Andreje Harmečka je pandemie koronaviru jen jedním z důvodů. Vzdal také boj s únavou a pracovním vyhořením.
Oznámili jste, že Cooltour definitivně končí. Co vás k tomu vedlo? Koronavirus?
Problémy okolo pandemie koronaviru byly jedním z důvodů, proč končíme, ale ne tím hlavním. Z mého úhlu pohledu se na tom rozhodnutí podílel zhruba z dvaceti procent.
Jaké byly ty další důvody?
Soukromě čekám, že letošní rok bude, co se dopadů pandemie týče, ještě horší než ten minulý. Když jsem slyšel ministra Blatného, že negativní koronavirový test bude možná jednou z podmínek pro vstup na kulturní akci, tak mi bylo jasné, že nás čeká těžká doba. Nedokážu si představit, jak by se na akci, kam chodí i tisíce lidí, testovalo, případně jak by se to prověřovalo. Obávám se, že kulturu čeká velký boj.
Hrály svou roli i osobní důvody?
Jedním z nich byl i fakt, že v kultuře dáváte často více srdce než peněz. A časem vyhoříte. Dá se tak fungovat dál, ale už je to jen prostá existence, nebuduje se nic dalšího. A tady je podle mě fér ustoupit a nechat prostor dalším, třeba i proto, aby si dosáhli na granty, které jinak získáváte vy, a podobně.
Rozhodoval jste o konci sám, nebo jste se shodli s kolegy?
Bylo to hlavně moje rozhodnutí, byl jsem asi unavený nejvíc.
Kam jste se za těch deset let existence posunuli?
Do Cooltouru jsme vstupovali, v porovnání s dneškem, v podstatě nepolíbení. Předtím jsme organizovali Shakespearovské slavnosti, město kandidovalo na titul Evropské město kultury. My jsme se přitom jezdili učit do zahraničí, kde jsme zjistili, že v Evropě to funguje trochu jinak než u nás. Lidé se tam zajímají o své město, o své okolí, diskutují. I to je kultura, ne jen jít do sálu, kde je divadlo.
Co bylo rozhodujícím okamžikem pro založení Cooltouru?
Řekli jsme si, že nemůžeme nechat vyhořet tu energii, která tady po kandidatuře na Evropské město kultury byla. Tehdy jsme si mysleli, že budeme mít v podstatě klasický kulturák, do kterého přineseme vlastní nápady. První dva roky to tak fungovalo, ale pak jsme zjistili, že nás lidi, kteří jsou talentovaní, až tak vlastně nepotřebují, že si umí poradit sami. A my jsme nechtěli být jen platformou pro amatérská divadla. Chtěli jsme mít větší přesah. Museli jsme se profesionalizovat.
Co to v praxi znamenalo?
Začali jsme více pracovat na dramaturgii, zaměřili jsme se například na taneční či cirkusovou platformu, chtěli jsme posílit komunikaci s městem, chtěli jsme suplovat některé jeho funkce, které by měli mít v rukou spíše občané než management. Vydávali jsme publikace, jak by město mělo vypadat, vydali jsme cizojazyčného průvodce v angličtině, bylo toho více.
Jak tyto aktivity sledovalo město?
S magistrátem máme pozitivní zkušenost. Pomáhali nám, brali nás jako partnera. Komunikace s městem probíhala dobře.
Jak se za tu dobu změnilo město?
V posledních osmi letech se Ostrava hodně proměnila. Je tady silná skupina lidí, která žije městským životem, který je více než jen večerní cestou do hospody nebo o víkendu na chatu, ale starají se, aby tu toho bylo víc. Nelze ale smazat padesát let minulého režimu najednou. V tomto jsem ale optimistickým.
Co naopak Ostravě stále schází?
Město by se mohlo na nezávislou scénu více zaměřit. Lidé tady přinášejí poměrně velké hodnoty za poměrně málo peněz. Ale nevidím do priorit a finančních toků města, co všechno může, kam až může, kam až chce.
Nemohl vést Cooltour někdo místo vás?
Přemýšlel jsem i o předání žezla, ta otázka byla na stole celý rok, ale to není tak jednoduché, to nemůže dělat nikdo cizí, kdo by s tím vším nebyl dlouhodobě spojen. Navíc to je hlavně každodenní boj o finance, vymýšlení, jak to dělat, abychom na konci byli alespoň na nule.
Kolik peněz jste pro provoz potřebovali?
Náklady na provoz byly přibližně 400 tisíc korun měsíčně. Sehnat takové peníze není jednoduché.
S koronavirem se to asi ještě zhoršilo.
Poslední rok byl nejhorší za posledních deset let. Ale ve srovnání s jinými organizátory jsme na tom byli lépe. Máme totiž celoroční aktivity, nejsme odkázaní na jednu akci. Měli jsme i štěstí. Něco jsme stihli dodělat do března, pak zase v létě, až do října. Dokončili jsme Move fest a v pondělí byl lockdown. Spousta věcí nám vyšla, měli jsme štěstí.
Jak jste vlastně byli financováni?
Z jedné třetiny jsme byli vždy financováni z veřejných zdrojů, dvě třetiny jsme si museli vydělat sami. Obrat se v posledních letech pohyboval okolo 10 milionů korun, z toho přibližně 3,5 milionu bylo z veřejných zdrojů. Když to srovnám se situací v západní Evropě, je tam pokrytí z veřejných zdrojů vyšší.
Nakolik se na penězích, které jste museli sehnat sami, podíleli třeba soukromí sponzoři?
Podíl sponzoringu byl velmi malý. Většinou jde o to, že firmy chtějí zařídit některé benefity svým zaměstnancům. A pro ty je zajímavější koncert známé kapely než těch, které jsme představovali my. Ten problém financování je daný i geograficky. Ostrava je sice třetí největší město v republice, ale z pohledu světa je republika jen jedno velké město. Velké firmy mají centrály v Praze, Ostrava jim nic neříká.
Jak se to dá změnit?
Chybí nám roky prosperity a demokracie, aby tu vyrostly firmy, které si uvědomují, že je dobré vracet část toho, co vydělají, do místa, kde to vydělávají. Aby i ty firmy kultivovaly prostředí, ze kterého mají zaměstnance. Hodně se tu pracuje, ale benefity jdou zatím jinam.
Proč tomu tak je?
Nemáme tu velkou ostravskou firmu, která by řekla: ‚Já jsem patriot, já sem ty peníze dám.‘ Kdysi tak možná fungovalo OKD. Ale to vidím jako občan, nemusím chápat různé souvislosti.
Může se to někdy změnit?
Aby místo, kde žijete, vzkvétalo, potřebujete kvalitní komerční sféru, která umí vracet, co tu vydělá, dobrou státní správu a angažované obyvatelstvo.
Na kolika procentech toho Ostrava dnes je?
Jsme spíše na začátku, ale i ten začátek je úspěch. I tak je Ostrava známá hlavně kulturou. Pražáci se nedívají na Ostravu jako na místo, kde jsou vysoké školy, kde je možnost práce. Ví ale, že je tu Dolní oblast, že zdejší divadla pravidelně vyhrávají ceny Thálie. V tom je Ostrava vidět. A k tomu samozřejmě Baník. A básnické podhoubí. Je toho dost, v čem je Ostrava úspěšná. Kultura je nejlepší ostravské PR.
Co teď bude s týmem, který v Cooltouru pracoval?
Postupně se rozpouštěl. Zůstali jsme tři poslední, doděláváme některé věci.
Které?
Stále organizujeme Letní Shakespearovské slavnosti, spolupracuji na konverzi Domu Ostravica, z něhož by mělo vzniknout kreativní centrum, a podobně. Vše je otevřené. Ale nebojím se o sebe, spíše mám strach, že nebudu vědět, kam dřív skočit.
