Snímky stromů i s jejich příběhy a dalšími souvislostmi nyní zveřejňují jako seriál na sociálních sítích.
Hřiště mezi paneláky v Alšově a Štramberské ulici v Kopřivnici bývá pravidelně plné dětí. Nad jedním z plácků roste i letitá vrba. Pamatuje rybník, který zde kdysi býval, o jehož dávné existenci ale většina dnešních obyvatel nemá ponětí.
Zmizel s okolními dřevěnicemi a mlýnem, které musely v době prudkého rozvoje města ustoupit moderní výstavbě. „Stromy nad dnešním hřištěm svou linií pořád sledují bývalý břeh rybníka,“ připomíná fotograf Dalibor Kvita.
Právě vrbu stojící původně na břehu takzvaného Fojtova či Axmanova rybníka vybral spolu s historikem Ondřejem Šalkem do série fotografií stromů, které nyní zveřejňují i s popisem historických souvislostí na sociálních sítích.
„Už několik let jsme společně debatovali o některých stromech v Kopřivnici, které pro nás byly zajímavé. Jsou to stromy, které byly vysazeny v nějakém prostředí, které se od té doby totálně změnilo, vypadá dnes úplně jinak než původně. Dnes tak působí přítomnost daného stromu v místě často zcela nelogicky, vymyká se okolní výsadbě i výstavbě, nezapadá do současného kontextu,“ přibližuje Kvita zrod projektu.
Dalibor Kvita začal vybrané stromy fotit a Ondřej Šalek k nim doplňuje informace o jejich historii. „Tím, že se to město tolik změnilo, jsou staré stromy jedinými orientačními body, které nám mohou ukázat, co kde kdysi stálo. Dají se použít i staré katastrální či letecké mapy, ale ten strom je přímým svědkem daného místa,“ objasňuje Šalek.
Letité stromy fotí starou technikou
Připomíná, že první databáze zajímavých stromů v Kopřivnici vznikla už ve třicátých letech minulého století. U jejího zrodu stál zakladatel zdejšího Lašského muzea Emil Hanzelka, který však v té době vedl místní turistický spolek. „Vytvářeli tehdy značené trasy a hledali zajímavosti, které by mohli lidem ukázat. A tak vznikla i tato databáze památných stromů, která je nyní součástí Hanzelkova archivu uloženého v našem muzeu,“ uvádí Šalek.
Vybrané stromy zachycuje Dalibor Kvita prakticky stejnou technikou, jakou používali lidé před sto lety. „Používám starou dřevěnou kameru a velkoformátovou fotografii. Souzní to s daným tématem, navíc se nebortí linie, jak to bývá běžně na snímcích, když se fotí výškové objekty,“ vysvětluje Kvita.
Stromy a jejich příběhy jsou postupně zveřejňovány na facebookových stránkách Muzea Fojtství. „Je to i způsob, jak v době, kdy jsou muzea zavřená, přijít s naší prací k lidem,“ podotýká Šalek.
Seriál se podle něj setkává s pozitivními ohlasy. „Lidé se ozývají, že si pamatují třeba, že po tom stromě jako děti lezli, že si vzpomínají na budovy, které stály kolem. Jeden pán třeba vyprávěl, jak jeden ze stromů, konkrétně lípu nedaleko autobusového nádraží, někdy před čtyřiceti lety zachránil před kácením, když tehdy přemluvil zodpovědného úředníka,“ říká historik.
Stromy podle něj připomínají také pomíjivost lidského bytí. „Některé z nich mají sto, dvě stě let a zažily několik lidských generací. A lidé z paneláků se třeba zlobí, že jim nějaký strom stíní do oken, a chtějí ho nechat pokácet, přitom ten strom tam stál daleko dříve než samotný panelák,“ uzavírá Šalek.
