„Opava Jednoznačně patřila k nejzničenějším městům v republice. V centru se dalo hovořit o osmdesáti až devadesáti procentech zničené zástavby,“ říká historik a kurátor Národního památníku 2. světové války Ondřej Kolář.
Kdybychom se přenesli o šestasedmdesát let zpátky, co v Opavě uvidíme?
V polovině dubna 1945 byla Opava prakticky vylidněná. Většina německého obyvatelstva byla buď organizovaně evakuovaná před příchodem fronty, nebo se stejně jako většina místních Čechů uchýlila k příbuzným či známým na venkov. Počítalo se s obranou města, takže zůstaly jen německé ozbrojené síly a pak i personál a pacienti nemocnice, kteří nemohli být evakuováni. A také kolem čtyř desítek Čechů, kteří se před nařízenou evakuací ukryli a počítali zřejmě s tím, že se po příchodu Rudé armády budou podílet na obnově správy a veřejného života. Už od konce března byla Opava prakticky denně bombardovaná, což s blížící se frontou sílilo. V ulicích intenzivně hořelo.
Boje v městské zástavbě nebyly úplně běžné, na českém území se s takto intenzivními boji o města setkáváme jen u ostravsko-opavské operace.
