I město plné horníků a ocelářů, za jaké byla Ostrava v minulosti pokládána, dokáže v mnoha ohledech překvapit. Poskytla například útočiště desítkám děl španělských emigrantů žijících v Paříži.
Díky velké výstavě v pražském Mánesu v roce 1946 vybudovala ostravská galerie jednu z nejvýznamnějších sbírek tohoto druhu v Evropě. Obrazy ovlivněné Picassem a jeho přáteli tak znají díky Ostravě třeba i na Kanárských ostrovech.
Unikátní soubor olejomaleb a kreseb je k vidění i v těchto dnech. Představit je přijel právě Pavel Štěpánek. „Abychom pochopili význam ostravské sbírky, musíme se vrátit do roku 1946, kdy se v pražském Mánesu konala první poválečná zahraniční výstava: Umění republikánského Španělska. Měla obrovský ohlas a značná část vystavených prací zůstala v československých sbírkách, mimo jiné v Ostravě,“ vysvětluje profesor okolnosti vzniku ostravské sbírky.
„Někteří umělci, jako Óscar Domínguez, byli opětovně zváni k výstavám až do roku 1949, kdy komunistická strana začala prosazovat socialistický realismus a moderní umění mu muselo ustoupit,“ doplnil.
Ostrava díky sbírce vlastní cenný dokument doby, na které participoval duch ikonických modernistů, jako byli Pablo Picasso, Salvador Dalí nebo Joan Miró.
K nim se už před válkou družili čeští výtvarníci a společně se věnovali aktuálním uměleckým směrům: surrealismu a zejména kubismu. Tedy směrům, které totalitní zřízení dlouhodobě zatratí.
Předválečná tradice pak Španělům umožnila najít v českých zemích těsně po válce významné zázemí.
Pavel Štěpánek
|
„Výstava tvůrců zastoupených i dnes v ostravské galerii patřila ve své době k nejnavštěvovanějším v Československu. Největší ohlas získal Óscar Domínguez, který byl po tomto úspěchu do Československa opětovně zván, přijel dokonce devětkrát. Nejvýznamnější byl jeho pobyt na Moravě, v Olomouci, kde také vznikla většina obrazů, které dnes patří do ostravské sbírky. Z doby jeho pobytu v ateliéru sochaře Jaroslava Šolce pochází také nejvýznamnější obraz, který je nyní k vidění v Domě umění, a to Domínguezův revolver,“ přibližuje profesor nejznámější obraz kolekce.
Výstava jako spojnice
S ostravskou sbírkou se Pavel Štěpánek setkával i v minulosti, kdy Ostravu navštěvoval z nedaleké Olomouce, kde dodnes působí a přednáší na Univerzitě Palackého.
„Ostrava byla nedaleko, takže jsem mohl udržovat kontakt s místními galeriemi i hispanisty. Více než na ostravské okolí jsem se soustředil na zdejší kunsthistorické a univerzitní zázemí a při té příležitosti nelze opomenout již dřívější výstavní činnost Galerie výtvarného umění pod vedením Viléma Jůzy, který pomohl sbírku španělského umění vybudovat. Poprvé byla vystavena v roce 1992 a také tehdy v ní nechybělo Domínguezovo stěžejní dílo,“ popisuje.
Výstava se konala v téže budově, v Domě umění, a místo dnešního ředitele Jiřího Jůzy ji tehdy uváděl jeho otec Vilém Jůza.
„Expozice byla vnímána jako mimořádná příležitost navázat na umělecké tradice před komunistickým převratem v roce 1948. Obrazů bylo přesně sedm desítek a doplňovala je zápůjčka sedmi olejomaleb a jedné bronzové plastiky z Moravské galerie v Brně. Ostrava se tak záhy po sametové revoluci měla příležitost dostat do hledáčku mezinárodních galerií. Tato aktivita nakonec vyvrcholila zájmem ze strany reprezentativní výstavy na Tenerife,“ zmiňuje Štěpánek.
Kvalitní práce Viléma Jůzy
Už v minulosti bylo zřejmé, že ostravská sbírka obrazů, kreseb a grafik předních španělských umělců, kteří zakotvili v Paříži, bude pro budoucí výstavní aktivity svým významem mimořádná.
„Počtem zastoupených děl je to pro daný rok 1946 velmi kvalitní výběr obrazů. Vilému Jůzovi se podařilo shromáždit celek velmi soudržný, představující tendence, převládající v Paříži, hlavním městě evropské kultury, po skončení druhé světové války,“ dodává Pavel Štěpánek.
Přestože ostravská kolekce patří k mimořádným, nedosahuje rozsahu zpolitizované výstavy v pražském Mánesu, z níž vychází.
„Tehdy bylo k vidění dvě stě čtyřicet čtyři děl. Záštitu převzala československá vláda, proslovem zahajoval ministr kultury Zdeněk Nejedlý,“ připomenul dávnou výstavu kunsthistorik.
Ostravská sbírka pro veřejnost do 6. června
„Přesto i dnes představuje ostravská kolekce mimořádný dokument doby. Zahrnuje kromě již zmíněného mimořádně populárního Domíngueze i další autory prosadivší se ve světovém kontextu. K vidění je například Antoni Clavé nebo Manuel Viola. Zhodnocena byla i tvorba sochaře Honoria Garcíi Condoye, o druhém sochaři Baltasaru Lobovi byl natočen film a v rodné Zamoře mu postavili muzeum,“ vysvětluje odborník.
Coby přední umělci evropské avantgardy Pařížské školy byli definováni také Luis Fernández, Julio González a jeho dcera Roberta.
„Od dalšího Gonzáleze, de la Serny, GVUO vlastní vynikající zátiší. Ale i umělci v pozadí, jako například Hoyos, ukazují prostředí avantgardy, ve kterém se svérázně pohybovali. José Palmeiro, převážně figuralista, je autorem osobitých zátiší nebo krajin. Všestranností vyniká Joaquín Peinado, působivé jsou i malby Hernanda Vinese či figuralisty Francisca Borese, od něhož Národní galerie Praha vlastní vynikající vizi Španělsko 1937,“ dodal kurátor, podle nějž velká jména jenom podtrhávají význam ostravské sbírky, která bude k vidění pro veřejnost do 6. června.