„Na další hodnost opravdu nemyslím. Jmenování generálmajorem potěšilo, to jistě, ale vnímám to jako ohodnocení i mých spolupracovníků, protože sám v této profesi nedosáhnete nic, nutná je týmová práce,“ připomíná krajský šéf hasičů.
Jako dítě jste se hasičem asi nechtěl stát, protože k dobrovolným hasičům jste se dostal až na vysoké škole.
Ano, nejsem pokračovatelem nějaké rodinné tradice. Tatínek pracoval na železnici, maminka ve Vítkovicích, rozhodnutí o mé kariéře nakonec do jisté míry ovlivnilo úmrtí mého otce, který zemřel moc brzy. A já své volby nikdy nelitoval, tato práce mě naplňuje.
V době vašeho nástupu v roce 1984 jste se ještě nazývali požárníci. Změnilo se toho ve vaší profesi hodně?
Zcela nesrovnatelně. Za socialismu jsme byli vnímáni tak trochu jako třeba technické služby, vedoucí strana nás brala opravdu jako požárníky. Navíc jak se různé velké průšvihy utajovaly, tak ani naše práce nebyla tak vidět. Vybavení, zázemí, spolupráce s veřejností, to vše je nyní diametrálně odlišné. Lidé si uvědomují, že zatímco v rámci integrovaného záchranného systému je činnost policie nebo zdravotní záchranné služby poměrně jasně definovaná, tak my děláme vše ostatní. Záběr je obrovský.
Profesionálním hasičem jste už 37 let. Zkuste najít nějaké mezníky vývoje sboru v našem kraji.
Tak určitě nejprve v roce 1989 změna společenských poměrů. Pak určitě rok 1995 a vznik ostravského centra tísňového volání. A za posledních 30 let byly asi největším předělem obrovské povodně na Moravě a ve Slezsku v roce 1997. To nám zabralo dva měsíce náročné práce. Pro společnost byla taková plošná katastrofa velkým šokem a tam jsme cítili první velkou změnu v přístupu veřejnosti. Poté v roce 2001 vznik krajů a určitě i zahájení činnosti integrovaného bezpečnostního centra v roce 2011. A ještě nám, myslím, pomohla jedna zahraniční děsivá událost...
Povídejte...
Tragické 11. září 2001. Při zásahu v hořících „Dvojčatech“ v New Yorku zahynulo tolik hasičů, to bylo až extrémní, že to ovlivnilo náhled na naši práci na celém světě.
Jak jsou na tom hasiči v kraji personálně? Máte dost zájemců?
Problém nemáme. Na jedno volné místo se hlásí desítky zájemců. Problémem však je, že po fyzických, zdravotních a psychologických testech zůstane jen zlomek, asi desetina. V celé zemi pracuje přibližně 11 500 profesionálních hasičů a zaměstnanců, náš kraj má 1 040 hasičů a padesát občanských zaměstnanců.
A co technika, jste spokojen s vybavením jednotek?
Určitě patříme v rámci republiky mezi špičkově vybavené sbory a sneseme srovnání se zahraničními sbory ve vyspělých zemích. Tak trochu však doháníme změny, které se dějí ve společnosti a v průmyslu. Musíme už myslet na hrozby, které v současné době nejsou úplnou prioritou, ale jsou jen otázkou času. Myslím tím například elektrifikaci automobilů. Tam jsme pořád trochu nazí v trní, protože způsoby hašení těchto aut pořád nejsou vyvinuté a nemůžeme se spokojit s tím, když výrobce řekne, ať hořící elektroauto ponoříme do vody a necháme ho tam tak týden. Nebo vodíková technologie. Je sice prima, ale pro nás už tak ne, protože vodík samozřejmě velmi rád exploduje.
Překvapuje vás něco i při běžných zákrocích?
To víte, že ano. Hodně cvičíme, aby překvapení bylo co nejméně, což se daří, ale na vše se prostě nepřipravíte. Zmíním například zásah ve Studénce v roce 2015, kdy na železničním přejezdu do kamionu narazilo pendolino. Cvičíme na klasických vagónech, ale toto bylo novum, takže jsme při vyprošťování zraněných z pendolina museli improvizovat.
Předpokládám, že nebylo možné se připravit ani na pandemii koronaviru.
Ano, to jen potvrzuje má předchozí slova. Na tak globální problém však nebyl připraven celý svět. Pro hasiče obecně to byla obrovská výzva a jsem přesvědčen, že jsme více než obstáli. Spektrum naší pomoci bylo velmi široké a stále jsme se učili. Například při desinfekci prostor. Když jsme poprvé desinfikovali běžnými prostředky domov seniorů Iris v Mariánských Horách, tak to představovalo desítky hodin. Ale využití teplého aerosolu přineslo velkou časovou úsporu a větší účinnost. A díky tomu jsme mohli pomoci i jiným krajům.
Kdy byla koronavirová situace pro vás nejsložitější?
Určitě na začátku roku, když po rozvolnění před svátky začalo dramaticky přibývat nakažených, těžkých případů a zemřelých. A opět. Jak můžete být připraveni na to, že budete pomáhat v krematoriu?
Vladimír Vlček
|
Prosím? Co jste dělali zrovna tam?
V kraji máme jedno krematorium v Ostravě bez zálohy, přičemž zemřelých bylo už tolik, že se těla musela převážet ke kremaci jinam. Odvezli jsme ve spolupráci s krematoriem deset návěsů a řešili například, jak rakve fixovat, aby se při jízdě nepohnuly. A vyřešili to tak, že jsme pak radili kolegům z Karlovarského kraje, když řešili stejný problém. Práce bylo prostě tolik, že nelze být připraven na všechno.
Co jste v době pandemie ještě dělali?
Například stavěli testovací centra, rozváželi respirátory, testy a nyní vakcíny. Například ty rozvozy by soukromé společnosti prostě nemohly zvládnout. A pokud ano, tak za velké náklady. Vezměte si, že jsme rozvezli už 600 tisíc vakcín a při všech našich aktivitách jsme už najezdili více než 170 tisíc kilometrů. Navíc se nákaza koronavirem pochopitelně nevyhýbala ani hasičům.
Neobáváte se, že po pandemii, pokud tedy budeme předpokládat její konec, se nebude dostávat peněz na vše, co děláte?
Pevně věřím, že se tak nestane. Ekonomická krize v letech 2009 a 2010 nám vzala třicet procent rozpočtu, což byl hrozný zásek a dost nás to dostalo do kolen. Ačkoliv chápu, že stát na tom finančně není dobře, tak současně doufám, že složky záchranného systému, které státu výrazně pomohly, nebudou „odměněny“ dalšími restrikcemi. Naopak. Když přijde krize, tak je důležité, aby právě tyto složky fungovaly co nejkvalitněji.
V Novém Jičíně stavíte novou centrální základnu hasičů, další chystáte v Kopřivnici. Co dále?
V Novém Jičíně stavba pokračuje dobře. V Kopřivnici začneme stavět snad příští rok. Na Novojičínsku jsme totiž měli jen dvě stanice, a to v Novém Jičíně a v Bílovci, přičemž potřebná byla ještě jedna. Kopřivnice tento problém řeší. Ještě chceme hovořit s představiteli Tatry, jestli nebudeme po dostavbě stanice zajišťovat hasičskou ochranu i pro fabriku, jako je tomu například v Nošovicích.
A co základny v jiných částech kraje?
Určitě musíme postavit novou stanici ve Vítkově, už se kreslí. Dost úsilí vkládáme do přestavby kasáren na ostravském Hranečníku. Diskutujeme také nad řešením v Hlučíně, kde máme společnou stanici s dobrovolnými hasiči. Zvažujeme i přesun chemické laboratoře z Frenštátu pod Radhoštěm blíže k páteřním komunikacím, protože obsluhuje tři kraje. Samozřejmě musíme i zkvalitňovat stávající stanice, takže dostavujeme nové garáže v Opavě a chystáme dostavby garáží v Bruntále a v Karviné. Stavěli bychom více, ale jsme opět u peněz.
Všiml jsem si, že jste byl velitelem zásahu při nedávném velkém požáru vrakoviště v Ostravě. Vy ještě jezdíte na zásahy?
Pochopitelně, proč ne? Teoreticky bych nemusel, ale je to můj život. Možná to je pro někoho nepochopitelné, ale potřebuji poznat naši práci přímo při zásazích.
10. května 2021 |
Vrakoviště zřejmě bylo jedním z největších požárů v posledních letech...
Ano, 1 500 tun vraků běžně nehoří. Někteří si diví, že na vracích automobilů nemá co hořet, ale je tam spousta plastů a zbytků benzínů, olejů a dalších látek. Měli jsme štěstí, že vítr foukal správným směrem, protože na druhé straně byl například sklad technoplynu a bylo by to ještě mnohem náročnější. I tak bylo soustředění sil enormní, i toho, kolik hasebních prostředků se muselo použít. Masivně jsme využili také vrtulníků pro shozy vody. Byly tam extrémně vysoké teploty, například zbytky vraků byly tak speklé do betonu, že se je nedařilo odtrhnout ani technikou, kterou na vrakovišti měli.
Jak dlouho vlastně můžete u hasičů pracovat, lze například přesluhovat?
U hasičů je to jasně dáno, odchod mě čeká nejpozději v 65 letech, tedy za pět let.
A co plánujete potom? Nechcete jít do politiky jako váš předchůdce Zdeněk Nytra, který se stal senátorem?
Tak má představa rozhodně není, že skončím jen někde na zahrádce. Ale do politiky určitě ne, tam mě to opravdu vůbec neláká.
