Můj manžel Danil zůstal v Dnipru. Pracuje jako vedoucí oddělení pro mezinárodní telekomunikační společnost. Nyní, v těchto těžkých časech, on a jeho kolegové pomáhají lidem navázat mezi sebou kontakt a vyměňovat si nejaktuálnější informace v zemi.
Od pondělí do pátku je Danil přes den v práci, večer, několikrát týdně, spolu s přítelem Alexejem pomáhají s ochranou infrastruktury ve městě. Na začátku války se připojili k dobrovolnické organizaci, která se věnuje pomoci uprchlíkům a také ochraně města.
Mé srdce je roztrhané na kusy za každého vojáka. Mám nekonečné myšlenky o válce, smrti, o tom, že nyní umírají lidé v agónii zablokovaní v Azovstalu… Máloco mi pomáhá.
