Za knihu Sedm zákonů: Jak se civilizace rodí, rostou a upadají si Bárta z Ostravy odvezl ocenění převzaté během konání Knižního festivalu na Černé louce.
Sedm zákonů komplexně zpracovává ožehavé otázky současnosti, které jsou aktuální i v souvislosti s Ostravou. Kapitola šestá pojednává o energiích a jejich výrobě a třeba bez uhlí bylo Ostravsko donedávna nepředstavitelné. A Miroslav Bárta říká, že možná dojde k jeho renesanci. „Vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace růst ani udržet svou komplexitu.“
Ostravu má Bárta podle svých slov rozhodně na předním místě mezi českými městy. „Můj vztah k Ostravě je dvojaký, protože tady nemám žádná rodinná pouta, profesně mi je ale oblast velmi blízká, protože Ostrava a celé Ostravsko hrálo v dějinách českých zemí zásadní roli. Několik století byly podstatným zdrojem energií, což je jeden ze zákonů civilizací. Každá civilizace musí mít dostatek levné energie. Ostravsko je velký příběh tohoto energetického zákona,“ vysvětluje Miroslav Bárta.
„Dovážet tady uhlí je šílený paradox“
O úloze a historickém vývoji civilizací přednášel například i v rámci festivalu Colours of Ostrava. A tento festival je rovněž spjatý s civilizační proměnou Ostravy, protože se koná v postprůmyslovém areálu.
„Současná proměna Ostravy z energetické zásobnice republiky představuje klasický příběh. Vezměte si třeba Velkou Británii, kde stejně tak skončily svou těžbu obrovské oblasti. Takže je tato země už úplně bez uhlí. Nicméně je otázka, co se stane v několika dalších letech. Na jednu stranu těžbu uhlí utlumujeme, na druhou stranu sem uhlí dovážíme, což mi přijde jako šílený paradox. I ve vztahu k tomu, co se děje v těchto dnech, nemusím to nijak blíže komentovat. Uhlí tak pravděpodobně nebude ustupovat tak rychle ze scény, jak se původně plánovalo. Aspoň je to můj amatérský pocit z toho, co teď vidím a slyším,“ dodává archeolog.
Miroslav BártaŠpičkový český egyptolog Miroslav Bárta se narodil v roce 1969. Pracuje na výzkumech v Egyptě a Súdánu. Zejména se zabývá staviteli pyramid v Abúsíru nedaleko Káhiry. Obdržel řadu prestižních mezinárodních cen za svou činnost ve vědě. V letech 2003 a 2004 vyučoval na americké University of Pennsylvania, působil také na mnoha univerzitách v západní Evropě i v zámoří. |
Ostrava se mu libí. „Loni jsem byl pozván, byť jen online, na diskusní pořad v produkci Colours of Ostrava. Není to jediná diskusní akce, na kterou jsem byl v minulosti pozván. Navíc jsem v rámci Knižního festivalu převzal v Ostravě ocenění za svou knížku Sedm zákonů. Z mých oblíbených ostravských míst asi nebudu říkat Stodolní ulici, kde jsem nebyl, ale velice se mi líbí centrum Ostravy, kde máte největší knihkupectví. Jako amatéra mě ale zajímají těžební technologie, takže jednoznačně nejvíce mne lákají ostravské důlní areály nebo Dolní oblast Vítkovice,“ usmívá se Miroslav Bárta.
Archeologie varuje současníky
Další kapitolou jeho knihy, která promlouvá k Ostravě, je závěrečná část nazvaná Zákon adaptace. Bárta v ní dokazuje, že o úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí.
„Toto prostředí dokážeme ale ničit, pakliže se chováme nezodpovědně. Všichni známe povodně, zemětřesení, výbuchy sopek, ale i růst emisí oxidu uhličitého a enormní znečišťování planety nebo ničení unikátních ekosystémů. A to je v kostce i úloha archeologie – ve spolupráci s technickými a přírodními vědami odhalovat, jak tyto procesy fungují, a to na základě dlouhých časových řad, které měly svůj jasně popsatelný průběh v minulosti. Proběhly od začátku do konce a jsou jasně popsatelné. Opakovaně. Stále znovu. A na základě toho je možné kriticky uvažovat i o současné společnosti a civilizaci. Nic lepšího, myslím, k dispozici nemáme,“ uvádí známý archeolog.
Paralel a významů historického vývoje naší civilizace s Ostravou by však našel více. „Příběh ostravského uhlí je obrovská historická kapitola. Dalším fenoménem spjatým s Ostravou je jantarová stezka, záležitost stará tisíce let. Ale to už je zase jiná kapitola,“ dodává Bárta.
