„Podpisem smlouvy mezi Fondem národního majetku ČR a LNM Group o prodeji nadpoloviční většiny akcií byla završena privatizace Nové huti,“ řekla Barbora Černá Dvořáková, mluvčí společnosti ArcelorMittal Ostrava.
Doba před samotným podpisem pro hutní firmu příliš idylická nebyla. Byť stála prakticky před krachem, svedli o ni zájemci tvrdý boj.
„Připravili jsme tehdy projekt spojení tří hutí na Ostravsku, Třineckých železáren, Nové huti a někdejšího vítkovického Závodu 2. Líbilo se to všem, i Evropské komisi,“ vzpomíná na začátek tisíciletí tehdejší generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala. „Podali jsme první nabídku, ta ale oficiálně na vládu nikdy nedošla, zůstala v šuplíku u nějakého lobbisty. Tak jsem na vládu tu nabídku vezl osobně. Večer nám tehdejší ministr průmyslu a místopředseda vlády slíbil, že projekt projde, ráno bylo vše jinak. Novou huť koupil Mittal, Vítkovice Evraz. Takže to všechno padlo. Jiní byli asi přesvědčivější.“
Na huť kvůli životnímu prostředí zatlačili politici
Prvních sedm let působení společnosti ArcelorMittal v Ostravě nebylo z dnešního pohledu pro hutní firmu příliš lichotivých. Huť dlouhé roky odolávala požadavkům veřejnosti na zlepšování svého vlivu na stav životního prostředí.
Změna přišla až po několika letech. V okamžiku, kdy si i politici uvědomili, že by na snaze o lepší životní prostředí šlo získat politický kapitál. A na huť začali tlačit i oni. Zpřísňovaly se limity pro vypouštění škodlivin a společnost ArcelorMittal Ostrava začala pomalu svůj přístup měnit.
Do té doby se říkalo, že ostravská huť fungovala pro svou mateřskou firmu hlavně jako levný bankovní dům.
O vytahování peněz z Ostravy mluvili především menšinoví akcionáři, kteří v roce 2009 dokonce podali trestní oznámení. To prošetřoval specializovaný policejní útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality. Nezdálo se jim totiž nakládání hutě s penězi. Příliš levně podle nich půjčila mateřské firmě až 25 miliard korun a kvůli těmto transakcím měla přijít až o tři čtvrtě miliardy korun.
Před desíti lety oznámili odprášení aglomerace
Vyšetřování ovšem podezření nepotvrdilo. Odpor drobných akcionářů nakonec skončil v okamžiku, kdy se svůj téměř čtrnáctiprocentní podíl rozhodla v roce 2009 prodat skupina PPF.
ArcelorMittal tak ovládl více než 96 procent akcií a vytěsnění zbytku drobných akcionářů podle zákona už nebyl velký problém.
Proběhlo ještě několik soudů, ale i ty už jsou u konce.
O změně přístupu k ekologii se ArcelorMittal Ostrava začíná opatrně zmiňovat až od roku 2007, oficiálně firma oznámila odprášení aglomerace v roce 2008.
„Je dobře, že současné investice, jako je odprášení aglomerací, huť chystá. Ale je to pozdě. Společnost měla do loňského roku snad 40 miliard zisku. Do té doby se nic nedělo. Zásadní posun nastal teprve, když se začali hodně ozývat lidi, padaly žaloby, začala se do toho angažovat Akademie věd. Na to reagovali,“ řekl v roce 2010 Jan Šrytr, právník tehdejšího Ekologického právního servisu, který v té době spolupracoval se zástupci občanského sdružení Vzduch z Ostravy-Radvanic. Oficiální spuštění filtrů aglomerace proběhlo v říjnu roku 2011. Na poslední chvíli. Od začátku roku 2012 totiž krajský úřad zpřísnil povolené vypouštěné množství prachu z 850 tun na 450 tun.
„Od roku 2010 se v huti postavily ekologické technologie za 7,2 miliardy korun a podnik se zařadil mezi nejlépe ekologizované hutě na světě,“ popsala firemní změnu přístupu k ekologii Barbora Černá Dvořáková.
